AKTIVACE ÉTERU SÍLOU

Generace zóny mechanickým tlakem

Na rovný stůl dáme námi zhotovený plošný rezonátor a stejný rezonátor vložíme na X stranu odometru. Rezonátor,který se nachází na stole přikryjeme rovnou dřevěnou deskou. Na tuto desku budeme klást různě těžká závaží,vyvolávající gravitační sílu F(g).Tato síla působí jistým tlakem p = F(g) / S kde S je plocha rezonátoru. V následující tabulce  jsou výsledky měření

Tabulka

Jeden ferit toroidního tvaru má vždy stejnou ódickou zónu kolem sebe o intenzitě Z(f)= 0,08 emT. Tlak jednoho Pascalu vyvolá tvorbu ódické zóny velikosti 6,4.10exp(-4) emT. Neboli, ze znalosti povrchu desky cca rovné 0,01 m² ,síle jednoho Newtonu odpovídá vznik zóny velikosti cca 0.06 emT .Neboli síla působící na částicovou hmotu vyvolává aktivaci místního éteru
za vzniku místní ódické zóny. Částicová hmota podrobena tlaku generuje ódickou zónu.

Zóny vytvořené setrvačnosti nebo kmity

Pohybuje-li se hmotné těleso setrvačností, pak podle hypotézy o spojité rozprostraněnosti éteru musí se, podle našeho modelu, kolem tělesa pohybovat vázaný éter. Vázaný éter vlastně prostupuje a obaluje jistým způsobem hmotný objekt před silovými vlivy okolního  aktivovaného éteru. Vázaný éter putuje prostorem
s hmotou na kterou je navázán. Vznikne-li tření, které by působilo na těleso pohybující se setrvačností, pak toto tření vyvolává pochopitelně zónu v místě vzniku tření. Dostane-li se vázaný éter pohybující se hmoty do této zóny pak nastává neutralizace setrvačnostní éterické zóny. Protože zřejmě existuje jednoznačná vazba částicová hmota – vázaný éter,při trvalé působení tření nastává postupná ztráta aury objektu a tím jeho pohybu. V našem modelu je pohyb tělesa doprovázen zrakem neviditelným pohybem éteru připoutaného k tělesu.

Byla experimentálně sledována zóna vznikající kolem rotující dřevěné koule o průměru 4 cm. Koule byla zavěšena pomocí nitě na stojan tak, že to umožňovalo kruhovou rotaci koule. Na kouli byl připevněn malý  rezonátor, jehož kopie byla umístěna na straně X ódometru. Zjišťovali jsme časovou závislost zóny kolem rotující koule o průměru D, po navození její rotace tečným impulsem. Současně jsme zjišťovali odpovídající rozhraní R na ódometru. Kinetickou energii rotující koule jsme zjišťovali z rychlosti koule v, která se rovná
v = pD / T, kde perioda rotace T byla přibližně rovna
1 sek. Hmotnost koule činila 20g. Na obrázku 49 je závislost množství éteru na kouli v závislosti na kinetické energii koule. Vidíme, že s poklesem kinetické energie rotující koule klesá intenzita zóny Z na jejím povrchu.

V dalším pokusu jsme sledovali kmity hmotného závaží zavěšeného na dolním konci péra. Péro byla
na horním konci připevněna ke stojanu. Hmotnost závaží činila 500 g, vlastní kmity péra činily 1,5 Hz. K závaží byl pevně připoután malý rezonátor, jehož kopie byla umístěna na straně X ódometru. Na straně S ódometru byl umístěn standard malé ódické intenzity. Závaží bylo na počátku měření vychýleno s amplitudou 10 cm. Operatér sledoval každou po sobě jdoucí minutu údaj na ódometru R a příslušnou amplitudu A. Z experimentál-ních výsledků je patrné (viz obrázek 50), že intenzita éterické zóny na kmitající pružině klesá s poklesem její kinetické energie. Je přitom úměrná amplitudě kmitů pružiny.

Velmi zajímavý je případ, kdy ódický generator - zdroj éterické zóny rotuje kolem nějaké své osy. V tomto případě se podstatně zvýší intenzita zóny, kterou emituje. Dali jsme plošný grafický rezonátor na rotující misku. Roztočením misky do vysokých otáček s frekvencí 50 Hz jsme odhadli až desetinásobné zvětšení intenzity emitované zóny proti intenzitě emitované v klidu.

V dalším popíšeme éterické záření kolem rotující pyramidy zhotovené jen pomocí drátů na místě hran pyramidy. V následující tabulce jsou hodnoty frekvence otáček pyramidy kolem závěsu pyramidy upevněného
na jejím vrcholu.

Tabulka

Nárůst intenzity zóny roste přibližně přímo úměrně s růstem rychlosti otáčení pyramidy. Z provede-ného experimentu vyplývá, že při zvýšení rotace pyramidy o 1 Hz vzroste intenzita zóny o 20 emT.

Působení ódu na rozkmyt pendlu

V experimentu jsme zkoumali silové působení éterického svazku na různě hmotná závaží pendlu. Délka závěsu závaží byla vždy stejná, rovná L=18 cm. Měření jsme provedli pro čtyři různě hmotná závaží m a zjistili jsme střední dobu t, v které nastane ustálení pohybu pendlu po jeho vložení do éterického svazku. Výsledky jsou v tabulce .

Tabulka

Pozorujeme, že rychlost nastolení kmitů pendlu po ponoření do aktivního éteru – ódu nezávisí v rámci experimentálních chyb, na hmotnosti závaží. To znamená, že silové působení éterické zóny je úměrné hmotnosti rozpohybované hmoty. Je to stejná situace, jako v případě silového gravitačního působení Země
na hmotu. Gravitační síla F(g) je úměrná hmotnosti m, která uděluje zrychlení g a to stejné velikosti pro jakouliv hmotu m. To je Galiléův experimentální závěr. Ve vzdu-choprázdnu padá stejně rychle péřové pírko jako olověný blok. Jde o závažný výsledek ukazující, že

AKTIVOVANÝ ÉTER UDĚLUJE HMOTĚ ZRYCHLENÍ A ,KTERÉ JE JÍ ÚMĚRNÉ

Mimo to jsme zjistili, že střední doba kmitů rozpohybovaných pendlů je pro danou zónu ve všech případech stejná. To vyplývá z toho, že doba periody kmitů kyvadla (pendlu) T je rovna T= 2p(L/A)^1/2, a proto je T stejné pro všechny hmotnosti při stejném L. Je to obdobný výsledek jako v případě matematického kyvadla kmitajícího v gravitačním poli Země. Rozdíl spočívá
v tom, že kmity v případě ódické zóny po jisté době přestanou. Po jisté době opět začnou a po stejnou dobu jako prve trvají. Z velikosti doby opakování pohybu
a pauzy penlu lze odvodit intenzitu dané zóny.

Paměť hmoty na éterické zóny

Mezi sensibily je známo, že voda a prakticky všechny hmotné objekty jsou schopny přijmout informaci přenesenou do ní působením nevědomí sensibila.
V léčitelství  je to tak zvané dodávání “energie”
od léčitele k pacientovi. Sensibil může dodávat energii zvířeti, stromu, váze a pod.Odickou informaci může dodávat nejen sensibil,ale i vhodný genérator ódu.
Pro objektivizaci této zkušenosti jsme provedli následující pokus. Na bílý list papíru jsme nakreslili relativně tlustou kružnici, která se sestává se spojitě rozložených milionů atomů tonéru. Tím byla vymezena jistá část plochy papíru pro éterické působení na povrchu papíru. Do plochy kruhu jsme umístili magnet, jehož jižní polarita byla přiložena k papíru. Nechali jsme magnet působit 300 sekund. Poté jsme magnet oddálili
a ihned jsme vložili na stejné místo rezonátor, jehož kopie byla na X straně ódometru. Tak jsme měřili okamžitě případnou přítomnost éterické zóny v kruhu, kde předtím byl položen magnet. Pozorovali jsme, že její intenzita Z v čase poměrně rychle klesá, až se stane nulovou. Položili jsme pak na papír opačnou polaritu magnetu. Pozorujeme opačný směr rotace nad ódo-metrem, ale časový pokles intenzity měřený na odometru je obdobný.

V druhé části pokusu jsme do kruhu na papíře dali po dobu 30 sekund nejprve jeden magnet. Pak jsme jej oddálili a okamžitě jsme místo něj vložili stejně veliký magnet, ale s opačnou polaritou přiloženou na papír, taktéž po dobu 30 sekund. Poté jsme na stejné místo ihned položili rezonátor a okamžitě měřili časovou závislost éterické intenzity Z použitím ódometru. Zpočátku po vložení rezonátoru na místo, kde předtím byly umístěny postupně oba magnety, nastal prudký vzrůst intenzity Z. Intenzita pak postupně klesala na nulu a pendl nad ódometrem rotoval jedním směrem. Pak skokem narostla intenzita Z na nové maximum. Pendl nad ódometrem rotoval opačným směrem než dříve. Postupně intenzita Z klesala opět k nule. Změna směru rotace pendlu nad ódometrem ukazuje, že tento éter má opačnou polaritu než předcházející.

Z uvedeného lze bezpečně soudit, že z pevného magnetu teče do papíru aktivovaný éter, který se
v atomové struktuře papíru uchytí. Přiložením druhého magnetu opačné polarity do hmoty papíru teče
a zachycuje se taktéž ód, ale opačné polarity. Ódy opačné polarity si při svém záchytu ve hmotě papíru vzájemně nepřekážejí. Jejich prostorové rozmístění však vyjadřuje časovou posloupnost To znamená, že hmota přijímá do sebe působení éteru a zachovává časovou následnost tohoto působení. Je možno učinit závěr

VE VÁZANÉM ÉTERU JE JISTÝM ZPŮSOBEM ZABUDOVÁN ČAS. ČAS SOUVISÍ SE STRUKTUROU ÉTERU, V KTERÉM SE ČAS PROJEVUJE

Takovýchto éterických vrstev může být mnoho a informace v nich může být nejrůznější. Informace zabudované ve stejném prostoru do éteru si vzájemně nepřekážejí. V této souvislosti je možné vzpomenout, že světelné paprsky šířící se vakuem nebo vzduchem se též vzájemně neovlivňují.