ZÓNY GENEROVANÉ TVAROVÝMI ZÁŘIČI

Tvar těles dlouhodobě existujících objektů či plošných figur v přírodě není náhodný. Je obvykle spojen s minimalizací volné energie, již má těleso k dispozici vzhledem k svému okolí. Dále ho určuje kvalita jeho uspořádanost (ve fyzice entropie), jež zobrazuje minulé procesy, které se odehrály v předmětu a jeho okolí. Tvar předmětu musí též zobrazovat funkčnost předmětu vzhledem k jeho okolí.
Kromě těchto vnějších geometrických tvarových vlastností objektů našeho světa je nám blízká myšlenka, že existují určité vnitřní geometrické zákonitosti, které zřejmě náš svět přesahují. Jsou vyjádřením existence materie ve všech jejích podobách. Například bod je geometrický průsečík dvou směrů - přímek. Nemá rozměr, je nulou, existuje a jeho existence je důležitá. Nebo kružnice: má konečný, změřitelný průměr, ale v její kruhové symetrii cítíme jakousi nekonečnost. Stejně tak jsou dávno známy zákony perspektivy, konstrukce zobrazení prostoru v rovině a optické klamy, které vyvolávají optické iluze a umělecké dojmy. Uvědomujeme si, že geometrické symboly jako kříž, svastika, hvězda, slunce, měsíc a další působí na naše vědomí zřejmě prostřednictvím našeho nadvědomí.

Má-li v prostoru nastat pohyb, je nutné přecházet od jednoho statického prostoru k druhému. To může nastat zborcením rovných ploch prvků statické geometrie (viz obrázek4.1) do ploch křivých: krychle do koule, pyramidy do kužele a podobně. Koule, kužel, elipsoid atd. jsou prvky geometrie dynamické (viz obrázek 4.2). Všechny prvky dynamické symetrie lze odvodit z koule. Plochy a objemy zaujímané prvky dynamické geometrie se vypočítávají užitím iracionálního čísla pí = 3,14… nebo q =1,618... Mezi čísly p a q platí vztah

q = 4/pí

Dynamizující objekty by tedy měly ve své konstrukci obsahovat zakřivené plochy nebo by poměry mezi jednotlivými částmi objektu měly mít jednoznačný matematický vztah k číslu p nebo q. Tento předpoklad je často vyslovován v souvislosti s existencí staroegyptských pyramid, jež působí na organismy anomálně. To znamená, že živé či neživé organismy se v těchto místech chovají poněkud jinak než mimo ně. Podívejme se například na velkou pyramidu v Gíze.

Na obrázku 4.3. je její schematické zobrazení. Z něho vyplývá, že poměr její výšky h k polovině strany její základny a/2 je roven 1,272, tj. je roven (q )^1/2 . Pyramida v Gíze je statická jako každá jiná pyramida, její výška byla však zvolena tak, aby se v ní promítaly prvky dynamické.Velká pyramida v Gíze se používá jako model pro určitý typ pyramidy, která je klasickým a v praxi používaným generátorem ódu. O tom, že opravdu generuje ód, se lze přesvědčit, když kyvadlo držené v ruce umístíme do středního prostoru duté pyramidy (viz obrázek 4.4). Kyvadlo se začne ihned pohybovat. Pohybuje se také nad prodlouženou osou pyramidy. Tyto pyramidy se celkem úspěšně používají k nejrůznějším účelům.

Nabízí se otázka, zda existují další typy generátorů zón, kde podstatou generování ódu je jejich geometrická forma čili tvar. Tvarovými generátory ódu jsou v zásadě všechny generátory ódického záření. Ódickým zářením se míní vznik ódických zón kolem objektů, majících jisté geometrické tvary. Dále to nastává při doteku pravidelných prostorových útvarů,které mají poměr ploch spojen s číclem pí (na obrázku4.5):

Jsou známy různé vícebarevné rovinné obrazce, používané ve východních kultech při meditaci a jiných úkonech (viz obrázek4.6). Patří sem i všechny symboly, které vnímáme především v jejich geometrické podobě, jako je kříž, nilský kříž, Davidova hvězda, různá seskupení písmen a čísel, některé znaky kabaly aj.

Z praxe je známo, že generátorem ódu jsou též některé rohy stolů či skříní. Důkazem pro toto tvrzení je, že jejich konzervační schopnost dobře znaly hospodyně: když uložíme různé ovoce kolem rohu na vrchu skříně, nepodléhá tak rychle zkáze.Přítomnost ódu v daném prostoru a vliv ódických zón na fyzikální, chemické a biologické procesy v hmotě jsou nepopiratelné.

Na příklad již mnoho let se používají otevřené pyramidy k ovlivňování procesů kvašení a vyzrávání vína (viz obrázek4.7). Dáme-li sud s kvasicím vínem pod pyramidu, prodlouží se doba kvašení o 1 až 2 měsíce. To znamená, že ódické síly spoluvytvářejí na mikroúrovni naše životní prostředí. O jejich existenci sice mnoho lidí pochybuje, ale to je zaviněno tím, že vzhledem k jiným silám působícím v lidském měřítku jsou ódické síly velmi malé. Jestliže se přesuneme do světa buněk, případně dále do světa molekul, bude situace zcela jiná. Tam ódické síly vznikají, a budou tedy srovnatelné s ostatními tam působícími silami. Nedochází však zřejmě k jejich sčítání jako v případě sil elektrických, kde se sčítají elektrické vlivy miliard elektronů, a teprve tento součet může být v našem světě zaregistrován běžnými lidskými prostředky.

Ódické zóny vytvářejí oblasti, které jsou lidské činnosti buď prospěšné, nebo nikoli. Zóny mají tedy ekologický význam. Vznik, dynamika a zánik ódu v člověku a kolem člověka závisí nepochybně též na procesech odehrávajících se v nadvědomí. Nadvědomí "žije" v jiném světě, a proto ho nelze pojmout do ódické ekologie, i když s ní souvisí. Ódické působení se diametrálně liší podle toho, zda se odehrává v otevřené krajině, nebo v uzavřeném prostoru.Nejprve se budeme zabývat otázkami otevřeného prostoru. Ty nazveme vnější ódickou ekologií (outdoor ódic ecology). Z toho, co víme, je možné očekávat zóny působení všude tam, kde v podzemí prosakuje voda a kolem všech vodních toků, kde jsou tektonické zlomy v zemské kůře, kde v přírodě dochází hromadně k chemickým reakcím, kde v zemi a případně nad ní tečou silné elektrické proudy, kde jsou významné magnetické anomálie, kde se vyskytuje radioaktivita, kde příroda samovolně vytvořila jisté geometrické struktury. Tento seznam neobsahuje všechny příčiny vzniku ódických zón. Neuvažovali jsme například o vlivu masového soustředění různých organismů.

Kolem celého povrchu naší planety se nacházejí nad sebou tři ódické zóny, zhruba rovnoběžně se zemským povrchem (viz obrázek 4.8):

Nejblíže k zemskému povrchu je ve výšce cca 10-60 cm zóna M polarity, nad ní ve výše cca 50 - 150 cm je zóna F polarity a konečně ve výšce 160-250 cm se nachází třetí vrstva typu M. Výška těchto vrstev nad zemským povrchem se mění od místa k místu podle bonity půdy v daném místě. V noci má polarita planetárních zón opačné pořadí: od země F-M-F. Tutéž změnu polarity jsme zaznamenali při zatmění Slunce v roce 2000, jak je znázorněno na obrázku 4.9.

To svědčí o tom, že tyto zóny jsou celoplanetárního, řekli bychom kosmického, původu. Tyto planetární zóny se zdvihají od země v blízkosti stromů a obalují je. Kolem kmene stromu vytvářejí obdobné pořadí polarit: M - F - M (viz obrázek 4.10.).

Vzdálenost ódických zón od kmene je závislá na vitalitě daného stromu. Čím vitálnější, tím jsou ódické vrstvy dále od kmene stromu. Je-li strom mrtvý, nemá kolem sebe žádné zóny. Abychom otestovali, které zóny jsou prospěšné a které patogenní, provedli jsme následující pokus. V určitém prostoru jsme vytvořili zónu mužské polarity a v druhém prostoru zónu ženské polarity. Vzali jsme obyčejné kvasnice používané v kuchyni a připravili těsto. Použitá voda byla oslazená, aby se podpořilo kvašení. Těsto jsme rozdělili na tři části. Jednu část jsme dali do zóny mužské přičemž jsme toto těsto vyrobili za použití vody aktivované předem v M zóně. Druhou do zóny ženské a použitá voda byla též aktivovaná předem v F zóně. Třetí kontrolní část byla vložena do prostoru ódicky neaktivního a použitá voda nebyla ódicky aktivovaná. Již po dvou hodinách jsme pozorovali, že těsto umístěné v ženské zóně kyne rychleji než kontrolní těsto. Naopak těsto umístěné v mužské zóně kynulo pomaleji. Tyto rozdíly se zachovaly i v dalším průběhu kvašení. Z toho vyplývá zcela předběžný závěr, že biologické procesy jsou pravděpodobně příznivě ovlivňovány zónami ženské polarity F. Patogenní zóny jsou tedy spíše zóny mužské polarity M. Potvrzení tohoto dílčího zjištění bude vyžadovat mnoho dalších výzkumů.

U vnitřní ekologie (indoor ecology) bývá situace zcela jiná. Životní prostředí se v tomto případě skládá z prostoru uzavřeného stěnami a zaplněného různými objekty. Je-li v místnosti zdroj ódu, dochází v místnosti k jeho akumulaci. Vzniká ódoakumulátor. Je to zařízení analogické s Reichovým orgonovým akumulátorem. Ódický zdroj generuje ód, který z něj vytéká a naráží na hmotné stěny akumulátoru. Jakmile ód dorazí ke stěně, rozkmitá ji dodatečnými vibracemi. Atomy hmoty tyto dodatečné vibrace jednak přenášejí dál do hloubky materiálu, jednak je ve formě vibrujícího ódu vracejí zpět do vnitřního prostoru akumulátoru. Tak vznikne situace, kdy ódická kapalina stěnami akumulátoru pouze prosakuje a začíná čím dál víc vyplňovat jeho vnitřní prostor, tj. její hladina stoupá. Po určité době vyplní celý prostor akumulátoru a její vnitřní tlak se zvyšuje. Se zvyšujícím se tlakem dochází k většímu prosakování ódu stěnami akumulátoru. Po určité době se tak nastaví rovnováha, která je jednak dána výkonem ódogenerátoru, jednak prosakováním stěnami akumulátoru.

Jak víme, člověk je sám o sobě ódogenerátor. Jestliže se nachází v uzavřené místnosti, vyplňuje vlastně místnost - akumulátor svým ódem. Žije tedy se svými vibracemi v prostoru místnosti v rovnováze. Je-li v místnosti lidí víc, pak pochopitelně vydává každý z nich svoje vibrace a všichni žijí ve směsi vzájemných ódických vibrací. Tato situace má jistě vliv na mezilidské vztahy v malých společenstvích, žijících v uzavřených prostorách. Ať člověk chce nebo nechce, jeho organismus musí být v kontaktu s ódy všech přítomných osob. Ve volné přírodě tomu tak pochopitelně není. Této situaci lze odpomoci jedině tím, že se zvýší ódická propustnost stěn ( nepoužívat umělé hmoty) a na minimum sníží činnost ódogenerátorů přítomných v místnosti. Zde je možné uvést některé praktické zkušenosti s takzvaným rušením patogenních zón.

Za ódogenerátory lze považovat všechna elektrická, magnetická a elektromagnetická pole, která jsou obvykle vyráběna domácími spotřebiči. Jako příklad uveďme dnes velmi používané mobilní telefony, který obvykle nosíme celý den při sobě. Je-li pouze v pasivní činnosti, je ódická zóna kolem něho minimální (viz obrázek 4. 11.):

Telefonujeme-li, pak se tato zóna podstatně zvětší. Existuje řada rušičů tohoto jevu. Mnohé z nich jsou však tak nedokonalé, že naopak vytvářejí ještě větší ódickou zónu. Laboratoř Fyzap vyvinula sprej na základě výtažku některých rostlin, který při nanesení na mobil ve formě tenkého filmu odruší dokonale ódické působení. Tento film se čas od času znovu nanáší. Všechny elektrické spotřebiče vyrábějí elektromagnetický smog. Ten lze posuzovat z hlediska toho, jak ovlivňuje živou biologickou tkáň na buněčné úrovni. To je úkolem bioelektromagnetismu, který na základě výzkumů navrhuje příslušné hygienické normy pro přípustné vystavení člověka magnetickému či elektromagnetickému poli. Z hlediska fyziky ódu je však nutno vzít v potaz, že elektromagnetický smog je zdrojem ódu a vytváří tudíž ódické zóny. Naše prozatímní zkušenosti nás vedou k názoru, že z hlediska ódického působení není každý elektromagnetický smog škodlivý, ale může být i ódicky stimulující. Hodně záleží na jeho frekvenčním spektru. Nakonec podotkněme, že v obytném prostoru jsou zdrojem ódu i všechna média tekoucí v trubkách.

Zvláštní kapitolou jsou ódické zóny vytvořené "KOSMICKÝMI ORGANISMY", tj. inteligentními kosmickými silami. Takovéto zóny budeme nazývat  kosmické zóny. Autor se setkal s tímto jevem ve známé Nosticově vile na Kampě. V této vile žila a tvořila řada významných českých osobností včetně Jana Wericha. Připomeňme, že vynikající nihilistický básník Vladimír Holan dovedl najít inspiraci jen v tomto domě. Nynější majitelka domu pozvala autora, aby v domě nalezl případné patogenní zóny a pokusil se je odstranit. Majitelčina dcerka měla totiž dojem, že v domě straší. Autor věděl, že dům leží mezi vodními toky Vltavy a Čertovky, a proto očekával výskyt intenzivních ódických zón, způsobený spodní vodou. To se také stalo. Tak, jako v jiných případech se zóny nalézaly v obvodových zdech domu (viz obrázek 4.12).

Došlo tu však k dvěma překvapením. První se týkalo výskytu velmi intenzivní zóny, která vycházela ze stěny tlusté asi metr a procházející středem vily. Ód nepřicházel jako obvykle ze země, ba ani ze střechy, ale jasně pocházel odněkud zprostředka této tlusté zdi. Jako by v ní byl zabudován ódogenerátor. Jeho ód působil na obyvatele domu neblaze, a to především v nejbližším pokoji. Byla to naneštěstí, a zřejmě od pradávna, ložnice. Tato zóna není zónou ódickou, ale je zónou kosmickou. To znamená, že byla vygenerována nějakým kosmickým činitelem ne z našeho světa.Kosmické zóny se projevují dvojím způsobem

• působí přímo na nevědomí člověka (jeho astrální tělo)a procházející jeho ódickou aurou
• kosmická zóna působí na naše hmotné tělo a s nim spojenou ódickou auru

Druhé, příjemnější překvapení nastalo v obývacím pokoji. Autor procházel rutinně s L dráty pokojem a vnímal, že se někde nacházejí zdroje ódu. Na jejich původ přišel, když se náhodou ocitl v blízkosti posledního předsmrtného plátna známého českého malíře Antonína Slavíčka. Proměřil všechny obrazy zde vystavené a zjistil, že všechny jsou více či méně silnými ódickými generátory a svými vibracemi značně vylepšují celkovou ódickou atmosféru domu. Ódickou atmosféru neboli ekologii uvnitř bytu lze tedy ovlivnit také tím, že si na stěny pověsíme předměty, které generují příznivý ód na základě příznivé akosmické zóny. Jsou to originály vyrovnaných senzitivních umělců, třeba i velmi abstraktní. Tuto vlastnost mají nejen obrazy, ale i sochy. Zvlášť účinné jsou krucifixy pověšené v rodinách křesťanů. Jsou to totiž v podstatě tvarové ódogenerátory. V našich obydlích se obvykle nenacházejí silné ódické zóny, ale nějakou slabší ódickou zónu lze najít skoro v každém bytě. Zcela bez jakékoliv ódické zóny bylo jen několik málo bytů. V prvním případě se jednalo o starší manžele, věřící křesťany, v druhém případě o mladou rodinu, očekávající druhé dítě a žijící v dokonalé harmonii, jak bylo na první pohled vidět. Jsou to po našem soudu pro nás všechny poučné příklady.

Mají schopnost zaznamenávat ódické zóny jenom lidé? Je všeobecně známo, že kočky vyhledávají k relaxaci ódické zóny s polaritou M, které působí v zásadě škodlivě a lze je proto nazvat zónami patogenními. Kdežto psi naopak vyhledávají ódické zóny s polaritou F, které na člověka působí v zásadě příznivě a lze je nazvat stimulujícími. V literatuře je popsána řada vcelku věrohodných případů, kdy jistý živočišný druh víc prospívá v té či oné zóně. Kosmické zóny nenanášejí jen senzibilové silou své vůle, ódické stopy po sobě zanechávají i ostatní lidé při silných emocích. Senzitivní umělec vnáší do svého díla své nadvědomí, svůj astrál, který neuniká pryč, jak bychom si mohli myslet, ale je možné ho zjistit i po desetiletích. Celkový ódický účin uměleckého díla se tedy skládá ze dvou komponent:

• z kosmické zóny nesené tvůrcem při realizaci díla přímo z jeho nevědomí
• z tvarové a barevné prostorové harmonie uměleckého díla, schopné generovat ód.

To se pochopitelně netýká jen uměleckých děl, ale lidských výrobků vůbec. Domníváme se, že se to týká i lidí a všech živých organismů.