Vlny tsunami v Indickém oceánu a úprk živočichů

Všichni si pamatujeme nedávnou katastrofu, která postihla země kolem Indického oceánu. Velmi zajímavým jevem byla předtucha oné katastrofy zvířaty regionu. Konečně před zemětřeseními je to obvyklý jev. Pokusíme se rozklíčovat tuto skutečnost. Na začátku je vhodné si připomenout, jak působí podle základní vědy životní prostředí na všechny živé organismy v našem světě. Jsou to

1. chemická kvalita vzduchu
2. fyzikální vlastnosti vzduchu, vody (například teplota, tlak)
3. poruchy prostředí jako vítr, proudy, bouře, víry
4. sluneční svit a jiná záření a signály přicházející z kosmu a z vnitřku Země
5. okolní živé organismy a jejich činnost.

Zemětřesení není až tak vzácný jev. Lidské civilizační okruhy spojené s přírodou a zvířata  reagují na zemětřesení již před jeho vypuknutím. Tato reakce není rozumová, ale přichází zřejmě z nevědomí člověka či jeho schopnosti detekovat éterické signály. Jak známo, éter působí přímo na hmotu našeho světa v ódických zónách,v místech aktivovaného éteru. Silné zóny nacházející se kolem živých organismů, generují pohyby v některých jeho buňkách nebo mezi některými buňkami. Neurologové vědí, že uvědomělé pocity se hmotně realizují aktivací milionů neuronů šedé kůry mozkové. Tato aktivace není nic jiného, než změna pohybu hmoty na molekulární úrovni uvnitř neuronů. Zprostředkování vlivu zóny na hmotu těla se musí dít nějakou částí naší celkové bytosti. Přímý mechanismus neznáme, ale musíme předpokládat pevnou, jednoznačnou vazbu. Éter zóny není  z hmotného světa, člověčí detektor ódu musí alespoň částečně nebýt z našeho světa. Na druhé straně musí být pevně spojen s hmotou našeho těla.

Provedený rozbor nebude platit jen u člověka, ale sensibilní budou i zvířata. Jejich centrální nervová soustava je též napojena přinejmenším na éter. Proto zvířata jsou pravděpodobně schopná  detekovat ódické zóny, například i ty, jež vznikají jako důsledek mechanického pnutí v zemské kůře. Ta často vedou k následnému zemětřesení. Podle došlých zpráv z postižené oblasti, nejen zvířata ale i některé primitivní kmeny žijící na některých ostrovech Indického oceánu, přežili vlny tsunami, protože se vhodně přemístily. Dle nás, jednoduchý výklad spočívá v tom, že tito jedinci jsou citlivci, senzibilové, kteří jsou schopni nejen zaregistrovat tyto signály ve svém vědomí, ale určit i jeho původ. Zde hraje roli nejen detektor ódického signálu ve vědomí, ale i zkušenost uložená v podvědomí této populace. U fauny postižené oblasti je to zřejmě obdobné. To znamená, že v centrální nervové soustavě zvířat existuje detektor ódických signálů a příslušná paměťová zkušenost. Závěrem lze konstatovat, že kdyby bylo možné organizovat stálou službu lidských senzibilů zjišťujících případný silný ódický signál, mohla by se velká zemětřesení předvídat.

Případ zemětřesení jsme podrobili analýze skupinou psychotroniků během schůzky sdružení Manhiru Autor později provedl další experimentální a výpočtové kroky.Nejprve skupina zjišťovala bez dalšího upřesnění ódomoment  zóny vzniklé kolem místa zemětřesení,jestli takový se projevil. V průměru jsme obdrželi hodnotu 30 odomů (celá Zeměkoule má nedokopenzovaný podomoment cca 32 – 34 odomů).Pak též mentálními dotazy jsme zjišťovali, o kolik se případně odchýlila při této události zemská osa,kolem které se otáčí naše planeta Země. Dohodli jsme se, že lze si lépe představit vzdálenost průsečíku zemské osy se zemským sféroidem před událostí a po ní, než odpovídající změnu úhlu zemské osy (viz obrázek 1). Každý psychotronik si pro pojem vzdálenosti okalibroval svoje vědomí s pohybem svého pendlu.Ten,jak víme, řídí jeho nevědomí.Měření byla prováděna individuálně, bez přihlížení ostatních.Výsledek byl zarážející:Průměr nalezených hodnot činil 0,1 m,tj. osa se prakticky nevychýlila.

Jeden senzibil navrhl regresní stanovení hledané vzdálenosti,tj. kolik činila v momentě probíhajícího zemětřesení.Tuto diagnosu provedl autor a skutečně zjistil nezanedbatelnou vzdálenost rovnou 80 km.Vezmeme-li v potaz velikost poloměru Země rovných 6300 km, pak jednoduchým trigonometrickým výpočtem stanovíme úhel fi, o který se vychýlila zemská osa.Vychází hodnota  fi=0,727 stupně.Takovéto změně pohybového stavu Země, nezapříčiněné vnějším působením,může odpovídat určitý pohyb ve hmotě Země.Jelikož Země je obrovským nepravidelným setrvačníkem,přesnější výpočet by byl velmi pracný .Odhady zjednodušíme, když Zemi rozdělíme na dvě identické půlky zemské kůry a ty budeme pokládat jako dvě misky vah Tyto  misky jsou “zavěšené „ na odstředivé síle F(o), která působí na planetu v důsledku jejího oběhu kolem Slunce . Rovnováha vah nastává vlivem gravitace g(S) způsobené Sluncem.Tak jako u vah, kde silová reakce opory vah o podložní stůl se rovná váze obou misek. Pochopitelně rovina rozdělující Zemi na dvě stejné půlky prochází jejím středem a v dálce Sluncem. Není-li významnějšího nesymetrického pohybu části  hmoty kůry Země m“ vzhledem k dělící rovině,obě půlky jsou přitahovány Sluncem stejnou silou. Osa Země, tak jako ukazatel vah, v tomto případě nemění svou pozici, ukazující rovnováhu gravitačních sil působících na páce  (rameni) vah.Nastává rovnost momentů sil M, (M = součinu síly m“.g(S) a jejího ramene R vzhledem k ose rotace), který však působí proti sobě. .Moment sil působící na pravou půlku bude stejně veliký jako moment síly působící na pravou půlku.

Zemětřesení budeme modelovat tak, že v jedné půlce část hmoty dm* změní svou vzdálenost  o dR od těžiště této půlky nacházející se ve vzdálenosti R od osy Tím v této půlce se zvětší moment působící na osu a dojde k vychýlení osy o úhel fi. Platí vztah

R .m*. g(S) . cosfi = ( m*  - dm*) . g(S) . R   +  dm* . g(S) . ( R + dR )

Z uvedeného vztahu lze vypočítat vyjádřit cosfi  a dosadit experimentálně zjištěnou hodnotu fi.

cosfi =  1 – dR/R  . dm*/m*   neboli    dR/R . dm*/m*  ~  10^-5

Podle průběhu zemětřesení uvažme, že   uvedená hmota dm* řádově vyplňovala prostor velikosti 400 km . 400 km (zemský povrch). 60 km (hloubka) Poměr tohoto objemu k objemu poloviny pevné slupky Země řádově je roven řádově 10 ^-3 Uvážíme-li, že vezmeme velmi přibližně hustotu M a dM za stejnou ,pak poměr dM /M = 0,001,tj. část hmoty, která  při tomto zemětřesení vytvářela otáčení zemské osy, je rovna tisícině hmoty Země. Dosazením do předcházejícího vztahu napravo, plyne

dR/R  =   10 ^-2

což odpovídá v našem modelu posun ,že pohybující se hmota měla charakteristickou velikost cca 1% poloměru zemského,tj,60 km.Nalezené hodnoty jsou kvalitativní ,ale nejsou zcela chybné,přičemž vyplývají z mentálního zjištění odklonu zemské osy a použitím přibližného modelu Země jako odstředivé  váhy.

Přejděme nyní k odhadu energie, jež přinesly vlny tsunami až do vzdálenosti 1000km od epicentra zemětřesení.Výšku vlny, jež dosahovala břehů bylo možné odhadnout na průměrnou hodnotu 5 m a vlna byla schopna zatopit pobřeží cca do hloubky 3000 m. Lze učinit odhad, že jeden běžný metr vlny vezl sebou 6000 m³ vody.Obvod vlny činil cca 1000km . V jedné vlně se tedy pohybovalo cca 2.10 ⁹ kubíků vody. Protože se pohybovalo postupně za sebou více vln a vezmeme-li úvahu jakési malé tření vznikající při pohybu vodních mas, stanovme celkové množství pohybující se vod na hodnotu 10¹⁰ kubíků vody.Hustota vody je jak známo rovna 1000 kg / m³ a pozorovaná rychlost šíření vlny po povrchu oceánu v(ts) lze přibližně pokládat za rovnou 100 m/sek.Pak celková kinetická energie vln tsunami W(ts) předané vodě při zemětřesení je rovna

W (ts) =  10 ¹⁰ . 1000 . (100 )² =  10¹⁷ Joulů

Jak někdo vtipně poznamenal v USA,že je to energie kterou spotřebovávají obyvatelé USA a jejich průmysl za jeden celý rok !

Tuto energií byla před zemětřesením ve formě energie deformace hmot zemské kůry v místech zemětřesení.Odborné kruhy sdělují, že se jednalo o zasouvání jednoho kontinentů pod druhý,při kterém dochází mimo jiné k lomu hornin v zemské kůře. Budeme dále studovat vznik ódické zóny při zemětřesení  podrobněji.Pomocí mentálních dotazů jsme regresí zjišťovali ódomoment hodinu před hlavním uvolněním pnutí v zemské kůře ,totéž při uvolnění a hodinu poté.Zjistili jsme následující hodnoty: V odomech

Tabulka

28                         33                         13

Tento výsledek jasně svědčí ,že zóna kolem zemětřesení vzniká při mechanickém napětí v zemské kůře.

Silové namáhání kovového drátu

Přítomnost ódické zóny kolem mechanicky namáhaného pevného materiálu má něco společného se zemětřesením kde též dochází k namáhání hmot zemské kůry.Proto jsem provedli následující pokusy:

• zatěžování kovového drátu konstantním závažím
• zvyšování zátěže kovového drátu do jeho přetržení

Aby nastala deformace drátu, musí být drát dostatečně silově zatížen.Tím v jeho vnitřní struktuře vzniká mechanické pnutí. Důsledkem dostatečně velkého pnutí je vznik plastické deformace kovu.V ní dochází ke vzájemnému skluzu atomů kovu případně atomových struktur-defektů, které jsou přítomné v kovu. Byl uspořádán následující pokus. Mosazný drát o průměru 0,8 mm byl zavěšen na stojan. Na spodní straně vlákna bylo připevněno závaží o různých hmotnostech. Přímo na závaží byl umístěn rezonátor, jeho kopie byla položena na straně X ódometru. Tím bylo možné aktuální změřit ódometrem intenzitu éterické zóny vznikající při deformaci drátu pomoci morfické rezonance.Ihned po zatížení vlákna byl měřen čas a časová závislost intenzity zóny Zza pomoci ódometru.Je to pokus zjišťující tečení (creep) materiálu (viz obrázek 2).

Výsledky ukazují,že nastává pokles intenzity éterické zóny kolem vlákna při jeho zatížení.Pokles  je dán zhruba dvěma exponenciály. V okamžiku zatížení kovového drátu vznikne silná zóna, která před zatížením tam nebyla. To je dáno tím, že mechanická zátěž je tak vysoká, že mechanické napětí v kovu převyšuje práh plasticity: kov je podroben plastické deformaci. V jejím průběhu se rozeběhnou ve směru pnutí příslušné defekty struktury přítomné v kovu (první exponenciála). Mechanické pnutí klesá jen pomalu, a proto i éterická zóna klesá pomalu. Defekty se postupně shromažďují  na strukturních  překážkách, kde se soustřeďuje pnutí. S růstem jejich přítomnosti nastává jejich průchod překážkou a tím k snížení pnutí na překážce. Proces probíhá v celé hmotě kovu a je poměrně rychlý(druhá exponenciála).

Nás však především zajímají zóny vznikající při přetržení kovového drátu, což můžeme pokládat za analogii zemětřesení. Proto jsme uskutečnili v naší laboratoři měření zóny kolem mechanicky napínaného  mosazného vlákna o průřezu 0,01 mm², na kterém byly postupně zavěšeny různě těžká závaží až do přetržení vlákna. Na obrázku 3 je vynesena závislost ódomomentu zóny nacházejícího se kolem vlákna v závislosti na působícím mechanickém napětí. Ódomoment zóny kolem vlákna byl zjišťován pomoci mentálních dotazů. Pozorujeme, že se zvyšujícím se napětím pozvolně narůstá zóna. Její ódomoment se skokově zvyšuje při přetržení vlákna. Jeho hodnota činí  cca 30 odomů. Pozoruhodná je shoda odomomentů vznikajících před zemětřesením velikosti 33 odomů, a při přetržení kovového vlákna při hodnotě 30 odomů. Při „prasknutí“ zemské kůry a při přetržení mosazného vlákna se jedná z hlediska atomového o podobný jev: nastává přetržení vazeb mezi atomy buď hornin nebo kovu. To svědčí o tom, že ódomoment především  stanovuje jakési „ódické pnutí“, které je zřejmě v obou případech obdobné. Lze to přirovnat k elektrickému průrazu mezi dvěma kovovými předměty. Průraz nastane při určitém elektrickém napětí mezi oddělenými objekty a nezávisí na velikosti těchto předmětů.

Na základě polokvalitativního rozboru se posunutá hornina nachází řádově v areálu o stranách stovky kilometrů. Tomu rozměrově odpovídá i oblast intenzivní ódické zóny, která časem rostla. K tomuto odhadu jsme se dostali vycházeje z odpovědi na náš mentální dotaz o vychýlení  rotační osy Země v okamžiku průběhu zemětřesení. To odpovídá zhruba pozorovaným skutečnostem. Její zřídlo bylo pro sensibilní bytosti, primitivní lidi nebo zvířata, možné lokalizovat. A na základě rasové paměti jednat. V okamžiku zemětřesení kdy praskala zemská kůra dosahoval odomoment oblasti zemětřesení stejný hodnot jako při přetržení kovového vlákna, tj cca 30 odomů. Počáteční perioda opakovaného vychýlení zemské osy činilo 15 hod a postupně se prodlužovala . Po 20 dnech kmity osy rotace Země ustaly.