Stanovení telepatického přenosu stresu pomocí Kirlianovy elektrofotografie
Ve spolupráci s elektrofakultou TU brno
Parapsychologické laboratoře věnovaly v minulosti, zejména v druhé polovině dvacátého století, velkou pozornost telepatickému přenosu informací. Nyní se pozornost soustřeďuje na jeho podstatu. Uskutečnilo se mnoho různých experimentů s kartičkami opatřenými různými symboly, jako jsou kruhy, čtverce, kříže, vlnky, hvězdy atd. Postupovalo se následujícím způsobem. Na jedné straně spojovacího kanálu byla osoba - informační vysílač, který se díval na kartičku s daným symbolem a snažil se ji telepaticky přenést na druhou stranu kanálu. Tam byla jiná osoba - informační přijímač, který se snažil telepaticky přenesenou informaci zachytit, v podstatě ji intuitivně uhodnout. Výsledky se zpracovávaly statisticky, přičemž je nutné získat velké množství statistických údajů, aby věrohodnost pokusů byla dostatečně vysoká. Zdá se nám, že tyto pokusy neukazují na reálnou možnost předpovědět a obdržet reprodukovatelné výsledky. Příčina spočívá v povaze těchto pokusů, kde působí mnoho faktorů, které se mohou rychle s časem měnit. V tomto případě je nemožné hledat případnou příčinnou vazbu touto vědeckou metodologií.
Bylo zjištěno, že v průběhu pokusů hraje důležitou úlohu přítomnost jedinců, kteří nevědomky pokus ovlivňovali. Snad to souvisí s tím, že telepatie patří mezi prostředky, které lidstvo užívalo, když bylo na primitivnější úrovni. Tehdy šlo o jednoduché formy příjmu informace mezi jedinci, a proto má dnešní příjem informací pomocí rozvinuté vyšší nervové činnosti na telepatický přenos vliv. Lepšího telepatického přenosu se dosáhne v přátelské atmosféře mezi extrovertními typy lidí. V naší laboratoři jsme se nezabývali přenosem nějaké konkrétní informace, ale přenosem jednoho ze stavů, ve kterém se může jedinec nacházet, a sice ve stresu. To má velký praktický dopad. Existuje řada povolání, kde uzavřená malá společnost vykonává po delší dobu stresující zaměstnání. Pro nás bylo důležité vědět, zda se vyvolaný stres u jedince může na ostatní jednotlivce této uzavřené společnosti přenášet pouze slovně nebo také telepaticky.
Protože jsme se chtěli vyhnout nevýhodným dlouhým a stále se opakujícím experimentům, které bylo až dosud nutné dělat ze statistických důvodů, rozhodli jsme se použít Kirlianovu elektrofotografii (EFK) To má tu výhodu, že není nutný velký počet měření, neboť nezkoumáme telepatii jako náhodný proces, ale jako silový jev. Na kirlianovských snímcích totiž zjišťujeme, zda vlastník fotografovaného prstu je či není ve stresu,jak říkají psychologové v psychickém diskonfortu. Je to obdobné jako měření elektrického proudu ampérmetrem. Buď proud teče nebo neteče, což ampérmetr ukazuje. Bylo vědecky prokázáno, že současný nebo předcházející dlouhotrvající stres se jednoznačně projeví na EFK snímku. Ke snímkování jsme použili elektrograf Plasmon, vyvinutý v autorově laboratoři. Laboratoř Fyzap mohla se věnovat studiu Kirlianovské elektrofotografie, neboť na tuto činnost obdržela grant od Evropské Unie v rámci programu COST (Cooperation for Science and Technologie) na základě celoevropské anonymní soutěže v rámci pomoci středoevropské vědě. V této fotografii se zobrazuje na fotocitlivou emulsi korónový výboj z prstu nebo celé ruky snímané osoby. Není-li osoba ve stresu, koróna má namodralé výbojové světlo, vznikající ve vzduchu mezi prstem a elektrodou ionizaci molekul atmosférického dusíku.V případě kdy se osoba nachází ve stresu (diskonfortu) na kirkianovských snímcích pozorujeme barevnou skvrnu načervenalé barvy.Původně jsme měli zato,že toto zabarvení fotocitlivé emulse v dotyku s prstem vzniká vlivem potu generovaného kůži při stresu.Experimenty ukázaly,že tomu tak není pro částečně jiné zabarvení exponovaného filmu v tomto případě.Původně vznik červené skvrny bylo přisouzeno vniknutím iontů vzniklé při koronovém výboji do vrstvy barevného fotografického filmu s červeným pigmentem.Dnešní představa je,že tento efekt je způsoben injekcí elektronů do filmu.Místa a tvar nábojové injekce je dán strukturou aury.Ta se s případným stressem mění a s ní i elektrické pole kolem snímkované osoby. Zabarvení snímku vzniká injekcí náboje do fotocitlivé emulse, kde dochází k reakci s červeným pigmentem vrstvy.
Osoba vysílající stres - stresový vysílač - byla naše externí spolupracovnice, psycholožka PhDr. M. P. z Technické univerzity v Brně. Pro roli přijímače stresu vybrala ze svých studentů vyhovující jedince, kteří se mimo své studium zaníceně věnovali tomuto výzkumu. Pro generování stresu jsme zvolili jednu ze standardních metod používaných v medicíně, při níž cizí člověk násilně ponoří zkoumané osobě předloktí jedné ruky do směsi vody a ledu. Experiment byl proveden takto (viz obrázek 1): osoba - vysílač stresu (V) sedí v jedné místnosti na židli. S ní je zde operátor, který v daný okamžik násilně ponoří jeho ruku do ledové tříště. Poté během 2 až 3 vteřin zmáčkne přepínač umístěný na kabelu, který vede z této místnosti do druhé místnosti za třemi zdmi, vzdálenými asi 15 metrů. V této místnosti sedí osoba - přijímač stresu (P) a ukazovák má položený na fotocitlivé vrstvě filmu v elektrografu . Je tu s ním technik, který obsluhuje elektrograf (přetáčí film a kontroluje činnost), zhasíná a rozsvěcuje světlo v časových intervalech domluvených s operátorem jsoucím u (V). Sepnutí po vyvolání stresu dá impuls pro elektroexpozici v elektrografu a tím vznikne kirlianovský snímek u (P) po vyslání stresového signálu (V). Podmínky expozice (počet elektrických vysokonapěťových pulsů a jejich tvar) jsou automaticky stanoveny elektrografem Plasmonem. Přijímač (P) nemá možnost vidět ani slyšet, kdy je u (V) vyvolán stres. Mimoto v aktivních časových intervalech sedí ve tmě.
Jednotlivé pokusy proběhly takto: Vysílač (V) a přijímač (P) stejně jako technici zaujali svá místa. Před pokusem bylo rozhovorem zjištěno, že (P) žádný stres necítí. Ve stanoveném čase začal experiment. Exponujeme první snímek, přičemž (V) je v relaxovaném stavu. Po časovém intervalu 5 minut technik nacházející se u (V) zvolí libovolný moment v další pětiminutovce, aby vyvolal stres ponořením předloktí. Za 2 až 3 vteřiny poté spustí na dálku expozici elektrografu. Po vyvolání stresu u (V) vznikne kirlianovský snímek (P.) Po asi 10 vteřinách vytáhne (V) ruku z ledové tříště a odpočívá. Na konci pětiminutového intervalu technik rozsvítí a přesune v Plasmonu film do nové pozice. Po čtyřech minutách technik sedící s (V) exponuje na dálku další kirlianovský snímek. V tomto případě není ale (V) ve stresu. Pořízený EFK snímek tedy odpovídá nepřítomnosti stresu. Na konci pětiminutového intervalu technik u (P) přetočí film na další políčko. Tento cyklus jsme opakovali bezprostředně za sebou čtyřikrát.
Na pořízených snímcích obrázek2 je ukázán experiment, kde docházelo k přenosu stresu z jedné osoby na druhou telepatickým způsobem.V tom případě Kirlianovský snímek měl převahu červené barvy.V případě že osovba nebyla ve stresu,zaznamenaný snímek měl převahu modré barvy.
Z Kirlianovských snímků je patrné, že není-li vysílač (V )ve stresu, na snímku prstu přijímače (P) je prakticky pouze očekávaná modrá struktura. To podle jiných četných experimentů s kirlianovskou fotografii odpovídá situaci, kdy snímkovaná osoba neprožívá žádný psychický či fyzický stres. Osoba je, jak říkají psychologové, v komfortu. Je-li vysílač (V) ve stresu, v psychologickém diskomfortu, lze na kirlianovských snímcích přijímače (P) vždy pozorovat taktéž červenou strukturu. To na základě našich znalostí o podstatě kirlianovské fotografie svědčí jednoznačně o tom, že osoba, jejíž prst je snímkován, je ve stresu. Protože ona sama neměla žádný důvod pociťovat tak masivní stres, jak napovídají rozměry červené struktury, musela stres přijmout ze svého okolí. Protože ve vzdálenosti 15 metrů je právě simultánně jiná osoba ve stresu, lze mít spolehlivě za to, že muselo dojít k přenosu stresu z (V) na (P). Tento závěr je zvlášť podtržen, když si uvědomíme, že během jedné hodiny byly provedeny čtyři obdobné experimenty po sobě, vždy se stejným výsledkem, jak je patrné na obrázcích.
Z našich poznatků dále vyplývá, že pro úspěšný telepatický přenos stresu je zapotřebí pečlivě vybrat dvojici vysílač stresu (V) - přijímač stresu (P). Dvojice musí splňovat následující podmínky:
- dobrou motivaci pro tento experiment
- extrovertní typ lidské osobnosti, komunikativní se svým okolím
- nesmí mít před experimentem osobní problémy
- musí být v relativně dobré psychické a fyzické kondici.
Jestliže nejsou tyto požadavky splněny, ke spolehlivému přenosu nedochází. V našem případě bylo možné z asi 20 studentů vybrat jen 3 dvojice. Rozhodně lze závěrem říci, že telepatický přenos stresu je možný skrze libovolné překážky do okruhu několika desítek metrů. Tyto výsledky mají zásadní význam pro předcházení „ponorkové nemoci“ v uzavřených lidských kolektivech, kde je nutné intenzivní soustředění rozumu.