Sítě menhírů - Ley linie

Praobyvatelé Evropy zanechali po sobě veliké množství kamenných staveb převážně v místech, kde pobývali Keltové. Pro nás je v této souvislosti zajímavé, že podle jistých modelů, součástí evropské pravlasti Keltů byla i česká kotlina. Ti však tyto stavby zdědili po předcházející civilizaci, takže průměrné stáří těchto kamenů badatelé odhadují na dobu před 4.000 lety a více. Kněží Keltů, druidi, vykonávali před nimi náboženské obřady v určitých, pro jejich kult důležitých dnech. V Čechách je mnoho menhirů a i jinak ódicky zajímavých kamenů, které byly dopraveny na místa, kde se nyní nacházejí. Nejznámější soubor menhirů se nachází v jižní Anglii v Stonehenge (viz obrázek 14. 1). Nejstarší část vytvářející kruh kamenů o průměru 100m je stará cca 5.000 let. Během věků bylo stanoviště v Stonehenge upravováno a rekonstruováno. Bylo opatřeno dalším vnitřním kruhem stojících kamenů, opatřeny kamennými mosty přes jejich vrchní části. Byl vytvořen kruhový val ze zeminy ve značné vzdálenosti od středu. Kdo byli skuteční konstruktéři stavby a jaký byl skutečný účel této kamenné katedrály není pozemské vědě známo.

V Čechách největší menhir Pastýř se nachází nedaleko Klobouk na Kladensku. Je tvořen tmavě rezavým železitým pískovcem místy až slepencem. Jeho výška činí 3,5 metru, podzemní část je 0,7 metru a hmotnost asi 5 tun. Dalším zajímavým menhirem je Mnich nedalo Drahomyšle . Jeho výška činí 2,2 metru, odhadnutá hmotnost 2,2 tuny. Vytváří kolem sebe ódomoment velikosti 10 odomů. Kolem tohoto menhiru se nacházejí tři soustředné zóny: nejbližší je ve vzdálenosti 0,5 m polarity F, druhá ve vzdálenosti 2,5 m typu M a třetí ve vzdálenosti 11 m typu M. Velmi výkonný senzibil, který měl mimo okolí menhiru ódomoment své aury 20 odómů, při dotyku s menhirem jeho ódomoment vzrostl na hodnotu 27 odómů.

Na obrázku 14.2 jsou schématicky vyobrazeny velmi vzdálené podoby megalitu Martin,nacházejícího se severovýchodně od obce Nalžovské hory ve vzdálensti cca 2 km.Velikost odomomentu kolem megalitu je obrovská,dosahuje nevvkompenzované velikosti odomomentu Země.Na panelu A je schéma současné podoby.Na panelu B je situace před cca 10.000 lety s tančícími divohy.Na panelu C je situace před cca 100.000 lety s bytostmi připomínající antické Egypťany.Konečně na panelu D je nejstsarší podoby z před řádově 1.000.000 let.Na místě je vysoká kónická věž na jejímž vrcholu je oslnivě bíká koule.Tuto stavbu vybudovala již neexistující mimozemská rasa.Totovše bylo zjištěno metodou mentálních dotazů.

Pravděpodobně velmi důležitým souborem aktivovaných kamenů v Čechách se nachází u obce Žihle severně od Plzně. Nyní je areál zalesněn a jeho rozloha je ohromující, cca 5 čtverečních kilometrů. V areálu se nacházejí seskupení připomínající Akropolis, amfiteátr, pohřebiště, kamenné řady. Některé tvary balvanů jsou tak překvapující, že pozorovatel má dojem, že byly tvarovány v polotekutém stavu (obrázek 14. 3.). Mnohé z nich mají na svém povrchu kulatou značku, „oko“. Největší aktivovaný kámen se nazývá Dědek. Jedná se o obrovský balvan jablkovitého tvaru s dosti hladkým povrchem. Podle mentálního dotazu v něm docházelo k dispečinku éteru vyráběného v areálu Žihle do celé české kotliny. Pomocí pendlu a soustavy tyčí bylo jednoznačně stanoveno, že existující  3 éterické paprsky odnášejí éterickou energii (-) a jeden paprsek přivádí éterickou energii (+) (viz obrázek14. 4.). Směry šíření paprsků a jejich konečný cíl byl stanoven z pohybu pendlu jednak u kamene ze směru pohybu pendlu pomoci řady geodetických laťí,jednak na desítky kilometrů vzdálených místech v bodech předpokládaného směřování paprsku pomocí mapy a pohybem v terénu. O některých cílech takovýchto paprsků není pochyb, jiné jsou pouze hypotetické. Přesnost zásahu cíle je udivující: paprsek zasáhne cíl (terč velikosti řádu 1 m) na vzdálenost cca 50 km! Takováto přesnost (4 úhlové vteřiny) je i pro dnešní technickou civilizaci výjimečná. Je ovšem relativně snadná, když uvážíme, že éterický paprsek je možné též navádět vědomím za pomoci  nevědomí. To zřejmě Druidi znali!  Poloha Dědka je 13st 22´ záp. délky, 50st.3´50´´ sev. šířky. V tabulce 14.1 jsou zjištěné parametry

Soustavy kamenů v areálu  u Žihle jsou, podle autora, hlavní továrnou na aktivovaný éter v české kotlině. Dědek je dispečer, který ho distribuuje do různých míst majících zřejmě spojitost se soustavou ley lines v Čechách

Na obrázku 14. 4. je schematicky znázorněn chod ódických paprsků.Éterická energie vstupující a vystupující z megalitu jsou si  přibližně rovny.

V rámci našich výzkumů bylo předběžně zjištěno, že vhodnými prostředky je možné do hrubozrnného kamene vložit zřídlo ódické zóny. Takto generovaná zóna může velmi intenzivně a pozitivně působit ve svém okolí. Ukazuje se, že menhiry jsou často mezi sebou propojeny, jak u nás ukázal Pavel Kozák. Alfred Walkins ve 20. létech přišel s ideou, jím ověřenou v terénu, že lze na povrchu zemském nalézt přímkové spojnice mezi místy dávné lidské činnosti. Tato místa jsou menhiry, kamenné kruhy, hrady, zemní práce, stará církevní místa, staré křižovatky cest, zbytky starých cest, čnící kopce. Název ley se zavedl pro přímky spojující uvedená místa. Lze je nalézt v nejrůznějších kulturách a časových periodách. Tyto útvary mají vždy „duchovní prvek“, který snad umožňuje let nevědomí po smrti nebo šamanův výkon při jeho zvláštním stavu vědomí. Autor se domnívá, že ley spojnice souvisejí s veškerou činností bytostí majících kolem sebe svoji auru a užívající své nevědomí ve své existenci. Tam, kde se přímo pohybuje mnoho bytostí nebo se přes ně valí kosmické fluidum, tam vznikne postupně ley linie.Vzniká to obdobným způsobem jako vznik skřítků a jiných elementárních bytostí, studovaných a používaných Pogaščníkem při ovlivňování krajiny.

Ley line je možné porovnávat s megalitickými kamennými řadami, celosvětově známé jsou  v Carnacu v Bretaňsku. Ty jak víme, se přímočaře táhnou stovky metrů. Na mnoha místech, na příklad v Novém Mexiku v USA, byly nalezeny pomocí leteckého infračerveného snímkování linie, které byly vytvořeny částečným očištěním kamenů. Linie spojuje přes pouštní planinu a kaňony dvě archeologické svatyně. To nás utvrzuje v myšlence, že linie nemají jen význam hmotného přenosu. Ve staré Číně jsou linie spojující hroby a obytná místa. V Anglii kamenný kruh ve Stonehendge je spojen linií s megalitem „Cuckoo Stone“ a končí na dřívějším pohřebišti ve Woodhendge. V Bretaňsku linie spojují cromlechy, menhíry a symbolická svatá místa spojené se smrtí. V Anglii a Skandinávii byli mrtví po smrti přenášeni podél kamenných řad do místa svého posledního odpočinku. V Německu se vyskytovaly tak zvané „Geistewege“ (cesty duchů) a nebyly vždy přímkovité. Ve středověku se často použili jako spojnice kostelů.Autor našel, na záladě poznatků domorodců  týkající se pozorování UFO,krátkou ley linii .Ta spojuje megalit Martin s dvěma ódickými zónami ,zjištěné na místě (viz obrázek 14. 5)

Menhiry jsou v keltské řeči stojící kameny. Kámen se může stát, za jistých okolností, radionickou vysílačkou. Provedli jsme následující experiment. Byl vybrán původně ódicky neaktivovaný kámen a list bílého papíru. Senzibil distančně nanesl na oba objekty svůj ód se stejnou intenzitou a po stejnou dobu. Poté byla měřena zóna kolem kamene a kolem papíru. Kolem kamene se udržela podstatně déle. Dochází k zesílení a stabilizaci ódu v kameni. Dáme-li pod kámen ódogenerátor jako například grafiku, kámen s grafikou ódicky vyzařuje mnohem silněji než sama grafika. Kámen, v němž nastává tento efekt, je vlastně zesilovačem ódu a může se stát výkonnou radionickou vysílačkou: přidáme-li k němu primární rezonátor, přenáší se aktivovaný éter do okolních sekundárních rezonátorů. Nejvhodnější kameny, které se hodí jako stavební materiál k menhirům se ukazují být hrubozrnné pískovce a hrubozrnná žula i když jiné, jemně krystalické kameny jsou též vhodné. To svědčí o tom, že vhodnou hmotou pro příjem a výdej ódického signálu je polykrystalický materiál. Ten jednak má vnitřní pohyby příslušné vnitřkům mikrokrystalitů, a navíc spektrum pohybů příslušejících vzájemným kmitům různě velikých krystalitů. Ty jsou mezi sebou slaběji vázány než hmota uvnitř mikrokrystalitů. Polykrystalické kameny mají větší množství vnitřních pohybů a tudíž možnost obsahovat mnoho éterické energie.Lze mít za to,že čím větší spektrum možných mikropohybů – kmitů má daný hmotný objekt,tím může být v něm uloženo větší množství éterické energie.

Menhiry v době Keltů a pravděpodobně mnohem dříve před nimi sloužily k přenosu informací. Druid aktivuje sám, nebo vhodným éterickým aktivátorem a informátorem, vysílačku = menhir. Rezonátoru není zapotřebí, neboť  daný kámen je připojen  ley linií na síť menhírů. Na jiném místě sítě jiný druid nasměruje svou ruku k přijímajícímu menhiru a naváže s vysílajícím menhirem kontakt.Jeho druhá ruka je namířena na jeho soukmenovce, kterým tímto způsobem předává informaci, povel, modlitbu. Může působit na neživý předmět a přenést na něj centrální informaci. Je-li zasvěcený do mechanismu akční informace, on sám může vložit informaci do sítě menhirů. Tuto informaci mohou dešifrovat na druhé straně Evropy. Menhiry je možné naprogramovat a to i v časových souvislostech vzhledem k jistým automaticky zjistitelným polohám Slunce vzhledem k Zemi. To znamená, že například při rovnodennosti automaticky menhir začne vysílat daný program, srozumitelný ovšem jen zasvěceným.

Podobné sítě je možné uskutečnit sytémem radionických vysílaček a přenosy informací a energie provádět z centrální vysílačky do mnoha radionických přijímačů sítě najednou. Ty jsou vybaveny stejným rezonátorem jako je ten, který je umístěný v centrální vysílačce. Hovoříme v tom případě o radionické síti. Při budování současné sítě radionických přijímačů kolem centrálního vysílače musíme mít na paměti následující věci:

• centrální vysílačku, jakož i případné retranslační vysílačky, nesmí být umístěny do ódických zón, na svazích či být rušeny magnetickými a elektrickými poli.
• rezonátory musí být časově stálé, ve formě nejlépe vyhovující danému radionickému přenosu.
• Obsluha nutná při vysílání nemá být komplikovaná a tudíž nemá dlouho trvat.
• máme znát cíle sledované radionickým přenosem.

Radionickou síť je možné vyrušit náhodně nebo úmyslně tím,že k jakémukoliv rezonátoru sítě přiložíme jakýkoliv éterický aktivátor. Tuto skutečnost zjistí operátor centrální vysílačky tím, že kolem antény vysílačky se objeví zóna, která v předcházejícím vysílání tam nebyla, což bylo dáno působením morfické rezonance s přijímači sítě. Operátor může okamžitě obnovit funkčnost sítě následujícím způsobem: Vyjme rezonátor z vysílačky a po několika vteřinách ho tam zase zasune. Radionický přenos opět naskočí. O tom se operatér přesvědčí tak, že kolem centrální vysílačky opět není zóna. Tuto skutečnost lze interpretovat tak, že mezi všemi rezonátory je rezonanční éterická vazba. Vniknutím jiné turbofrekvence dojde k narušení původní rezonanční vazby a k vytvoření jiné. Rezonátor centrální vysílačky není schopen dále rezonovat morfickou rezonancí s touto narušenou sítí. Po jeho vyjmutí z vysílačky dojde k osamostatnění centrálního rezonátoru s rezonátory sítě. Po znovu zasunutí  centrálního rezonátoru do vysílačky rezonátory sítě již mezi sebou nekomunikují falešným signálem, a proto dojde znovu k navázání rezonance s rezonátory, které nejsou v kontaktu s rušícím ódogenerátorem.

Někdy je vhodné radionickou vysílačku zaměřit v terénu. V tomto případě stačí znát podobu sekundárního rezonátoru, který se uplatňuje v síti. Vyrobíme dva stejné jedince. Každý rezonátor má hlavu (vrch) a patu (spodek), líc má polaritu M a rub polaritu F. Abych zaměřil polohu vysílačky, dám oba rezonátory hlavami k sobě, patami od sebe. Nyní dám nad osu obou rezonátorů pendl. Ten mě bude pochopitelně kmitat ve směru osy obou rezonátorů. Otáčím tak dlouho touto osou, až se pendl přestane nad ní kývat. Tím jsem zjistil směr radionické vysílačky. Provedu-li předcházející úkon na dvou vzdálenějších místech, v průsečíku nalezených směrů se nachází centrální radionická vysílačka.

Do radionických síti lze též zahrnout technická zařízení, která vyzařují pozitivní éterickou zónu do míst s negativní nebo neutrální zónou. Zde je zapotřebí se zmínit jak stanovovat pozitivitu a negativitu. U nás i ve světě se používá mnoho rozdílných způsobů. Je zapotřebí si ozřejmit, co znamená pozitivita pro člověka a zde musíme mít na mysli ne jednoho jedince, ale průměrného,standardního člověka. Pozitivní zóna nemá mít léčebný účinek, takovou zónu bychom museli nazvat léčebnou zónou. Pozitivním vlivem bychom mohli rozumět vliv revitalizační. Při revitalizaci nastává harmonizace všech funkcí lidského organismu. Pozitivní zóna tedy by měla přispět k harmonizaci organismu, ke zvýšení jeho vitality. Ta se v auře člověka projeví výskytem turbofrekvencí velikosti nad 100GigaHz. Známe-li tedy místo s vysokou pozitivitou, je vhodné tamější zónu přivést na místo, kde je takové zóny zapotřebí. Postupujeme tak, že v příznivém místě dáme primární rezonátor a v místě recepce stejný sekundární rezonátor. K primárnímu rezonátoru připojíme cívku nebo jiný aktivátor vyzařující především do žádaného směru.