Úvodní stránka » Experimenty » Radiestezická diagnostika

Radiestezická diagnostika

Jak jsme již poznali je pohybový stav materie aury- ód, generován uvnitř organismu čakrami. Jak víme, hlavních čaker je 7, přičemž rotace čaker je u žen a u mužů opačná. Čakry jsou tedy nějak spojeny s polaritou ódu jež vytváří auru člověka. Dá-li senzibil ruku před jednu z existujících čaker, druhou rukou drží pendl a myslí je soustředěn na  danou čakru, pak se pendl roztočí v (+) nebo (-) směru podle dané čakry. Posloupnost čaker podél páteře vytváří vlastně jakési ozubené soukolí , které je zřejmě schopné roztočit ód podle libosti. Ód je pak pravděpodobně rozváděn po celém těle pomocí meridiánů.

Tloušťku aury je velmi snadné měřit. Zkoumaný jedinec se postaví před senzibila, který uchopí do ruky pendl. Ten se v těsné blízkosti těla zkoumaného dá do pohybu, neboť dochází k interakci materie aury pacienta a sensibila . Senzibil se postupně vzdaluje od těla a pozoruje, zda se mu pendl stále pohybuje. Tam, kde pendl přestane kmitat, končí ódická vrstva zkoumané osoby. Obvykle to bývá 20 až 50 cm. Něco jiného nastane, když zkoumaný natáhne interakující ruku před sebe. Ruka je vlastně jakousi "magickou hůlkou", neboť ód generovaný tělem vysílá ruka ve směru, kterým je natažena, podobně jako tyčka držená člověkem. Ód vycházející z natažené ruky dosahuje podstatně větších vzdáleností působnosti, u dobrých senzibilů až přes 15 metrů.

V daném místě se pendl točí jistou rychlostí po určitou dobu.Poté se netočí a za chvílí začne opět se točit stejným způsobem po stejný časový interval. Pro posouzení  ódické zóny v daném místě zavedeme nikoliv jen střední energii kmitajícího nebo rotujícího pendlu, ale násobíme tuto veličinu dobou, po kterou se pendl pohybuje v daném místě bez přestávky.Součin energie a doby působení této energie se ve fyzice nazývá účinek.Tato veličina má zásadní význam jak ukázal významný fyzik,zakladatel kvantové fyziky,Max Planck. Energie pendlu je úměrná vexp(2),účinek pak vexp(2).t).V tabulce  jsou vyznačeny účinky aury na pohyb pendlu a souvislost s tloušťkou a objemem aury d.d3 .

Tabulka

Osoba

v(m/s)

t(s)

d(m)

v.v.t/ d3

Žena

0,6

20

0,25

520

Dívka

1,0

55

0,45

600

Dívka

0,63

30

0,3

440

Muž

1,3

70

0,55

590

chlapec

0,5

35

0,25

510

Obě veličiny zjišťoval u různých jedinců stejný psychotronik. Vidíme, že existuje úměra mezi veličině úměrné účinku exp(2).t a třetí mocninou tloušťky d.To znamená, že hustota účinku v lidské auře je konstantní pro nejrůznější typ osob.

O tom, že organismus člověka neustále generuje ód, se lze přesvědčit následujícím pokusem. Vezměme libovolnou židli. Nejprve zjistíme, zda kolem jejích čtyř noh není ódická zóna. Pak na židli vystoupí libovolná osoba. Je velmi překvapující, že naměříme kolem všech čtyř noh židle ódickou zónu, která tam dřív nebyla. Tloušťka aury kolem osoby na židli přitom zůstává stejná. Tuto skutečnost je možné objasnit jednoduše tak, že každý člověk generuje ód, který částečně odtéká do země. Nohy židle představují pro ódický tok jistý odpor. To si ozřejmíme následující situací. Nechť k osobě stojící na židli přijde jiný člověk. Změříme jeho auru: má dejme tomu hodnotu 30 cm. Poté se člověk stojící na židli dotkne třeba ramen stojícího člověka. Co pozorujeme? Ód přestal téci do země nohama židle, neboť kolem nohou židle nenaměříme žádnou ódickou zónu. Zato vzrostla tloušťka aury kolem "lidského svodu" na hodnotu 45 cm. Z toho plynou tyto závěry: živé lidské tělo je dokonalejším vodičem ódu než dřevo židle.

Při podrobnější analýze vystupuje člověk ne jako jeden magnet, ale jako soubor velkého počtu magnetů. Každý jednotlivý orgán, ba i každá buňka jako základ tělesných tkání má svůj ódomoment. Vyberme si jako příklad buňku srdečního svalu. Její ódomoment je roven -6 ódomů, přičemž ódomoment jejího jádra činí -4,5 ódomů a šroubovicová molekula DNK v jádře buňky má ódomoment rovný -3,5 ódomů. Je tedy přibližně tisíckrát větší než ódomoment celé buňky, neboť stupnice ódomomentů je logaritmická. Jak chápat, že ódomoment jádra buňky je větší než ódomoment celé buňky? Jak víme, je ódomoment vektorovou (směrovou) veličinou. Tudíž ji musíme uvažovat směrově. Má-li molekula DNK v nějakém směru, třeba v ose své šroubovice, -3,5 ódomů, pak zbytek buněčného jádra musí mít přibližně stejný, o něco menší ódomoment v opačném směru, aby docházelo ke zmenšování ódomomentu celého jádra buňky . Jádro buňky plave ve vnitrobuněčné kapalině a s ním tam plavou různá tělíska. Mentálním dotazem jsme zjistili, že vnitřek buňky má stejný ódomoment jako celá buňka z vnějšku. To znamená, že membrána buňky nepřispívá k ódomomentu buňky. To je způsobeno tím, že membrána má na opačných stranách buňky opačný ódomoment, které se vzájemně vyruší. Vnitřek buňky, ve kterém plave jádro buňky a různá tělíska, bude mít ódomoment namířený ve stejném směru jako jádro buňky bez DNK molekuly a s ním se prakticky rovná ódomomentu DNK molekuly.

Zjistili jsme, že ódomoment celého srdce je 7 ódomů a je zřejmě dán směrovým součtem ódomomentů všech buněk srdce.To odpovídá součtu odomomentů 10.000 miliard srdečních buněk v objemu srdce cca 1000 kub.cm. Podle tohoto odhadu má srdeční buňka charakteristický rozměr 2 mikrony, což odpovídá řádově skutečnosti.V tabulce 5.1 jsou uvedeny ódomomenty jednotlivých orgánů lidského těla, které jsme distančně měřili u zdravé osoby, jejíž celkový ódomoment se rovnal 7 ódomů.

Tabulka .Ódomomenty tělesných orgánů ( v odomech)

Tělesný orgán

OM zdravý org.

OM nemocný orgán

Kůže

6

3

Nervy

7

2  (deprese)

Lebka

5

Páteř

7

Ostatní kostra

1

Srdce

7

1 (po bypassu )

Játra

5

5

Ledviny

3

Střeva

4

Svalstvo rukou

4

Svalstvo nohou

2

V prvním sloupci jsou ódomomenty jednotlivých orgánů z pohledu uvnitř těla, odpovídající maximální a skutečné celkové hodnotě ódomomentu příslušného orgánu. Ve druhém sloupci pak jsou hodnoty ódomomentů některých orgánů postižených nemocí. V takovém případě je ódomoment podstatně menší než u zdravého orgánu. Tato měření byla provedena u různých jedinců, a proto jsou hodnoty ódomomentů pouze orientační.Orientační suma ódomomentů všech orgánů činí 7,5 ódomů a je o něco větší než ódomoment celé bytosti. Je to dáno tím, že některé orgány mají ódomoment orientovaný jinak, než je celkový ódomoment bytosti. Ten směřuje podél páteře vzhůru. Vidíme, že u všech zkoumaných lidí se ódomoment páteře, srdce a nervové sítě rovná celkovému ódomomentu jedince. To jsme si ověřili pro jedince s různě velikým celkovým ódomomentem (viz tabulka ).

Tabulka  Ódomomenty páteře a srdce pro různé jedince v odomech

Osoba

Celkový OM

OM páteře

OM srdce

J.M

12

12

11,5

M.B

7

7

6,8

V.K

10

10

9,6

Tento fakt nás vrací k poznatku, že ód je generován čakrami umístěnými na páteři a v jejím lebečním prodloužením. Proto jsme pomocí pendlu zjišťovali mentálním dotazem ódomoment jednotlivých hlavních čaker. V tabulce  jsou uvedeny hodnoty pro charakteristické osoby: nemocný člověk, zdravý člověk a mág. Vidíme, že čím vyšší je čakra, tím větší má ódomoment. Poslední, sedmá, nejvyšší čakra nalézající se na temeni hlavy má největší ódomoment, rovný ódomomentu celého jedince. Čím "rovnoměrněji" roste ódomoment s růstem pořadí čakry, tím víc jsou čakry harmonizovány a daný jedinec je ódicky vyrovnaným člověkem . Nemocný člověk má nerovnoměrnou závislost ódomomentu na pořadí čakry.

Tabulka. Ódomomenty čaker

Osoba

I

II

III

IV

V

VI

VII

CELKOVÝ OM

NEMOCNÝ

0

0,5

1

4

4

4,5

5

5

ZDRAVÝ

1

2

3,5

5

6

7

8

8

SENSIBIL

2

4

5

6

9

11

12

12

U pí M. B. z Prahy byla provedena harmonizace čaker. Druhá čakra měla menší ódomoment, než by měla mít. Každá čakra otáčí pendlem do daného směru. Tato čakra byla zablokovaná. Po jejím odblokování vhodnou ódomagnetizací dané oblasti se zvýšil ódomoment druhé čakry a tím ódomoment celé bytosti. Nefunkčnost druhé čakry byla spojena s nedostatkem životních radostí u dané paní. Mentální diagnózou bylo zjištěno, že v oblasti druhé čakry jsou vaječníky pí B. M. nemocné.

Uvedené výsledky ukazují, že člověk je složitý ódický útvar, ve kterém mají jednotlivé orgány v závislosti na své funkčnosti různě veliké ódomomenty namířené různými směry. Vhodnou kalibrací svého Oduší může senzibil mentálními dotazy zjišťovat tělesnou teplotu, krevní tlak a tep srdce. Při větší zkušenosti a dobře provedené kalibraci může zjišťovat i chemické složení různých tekutin a tkání v lidském těle. Výkon je rychlý a obvykle v souladu s laboratorními výsledky lékařských zařízení, pokud dojde k jejich porovnání. V nejhrubších rysech diagnostika probíhá takto: Léčitel si opatří dobré schematické zobrazení lidského těla (anatomický atlas). Schéma by mělo mít větší formát než A4. Pak si léčitel opatří pendl. V nějakém klidném místě si schémata těla rozloží na stůl. Poté se musí rezonančně spojit s vyšetřovanou osobou, tj. představit si ji ve svém vědomí a tuto představu vložit do svého nevědomí.  Nejednoduší je mít pacienta před sebou. Nejčastěji se to však provádí prostřednictvím fotografie dané osoby, pokud osobu neznáme. Je možné postupovat podle kosmické databanky a pomocí jejího jména, příjmení a data narození provádět spojení na mentální dotaz. Též se dá použít telefonické či jiné sluchové nebo optické spojení. Před spojením se diagnostik dovolí Boha, zda není nebezpečné danou osobu diagnostikovat. Může se také pohybem pendlu přesvědčit, že se s vyšetřovaným rezonančně spojil.

Lokální detekce zónNěkteří léčitelé jsou tak citliví, že kolem lidského těla vidí optické projevy ódické aury. A někteří dokonce vidí vnitřním zrakem orgány v lidském těle. Na tomto základě je možné diagnostikovat nejen fyziologické poruchy těla, ale i náladu a vyšší projevy nevědomí. V druhém případě diagnostik "vidí" přímo nemocný orgán. V obou případech se dá mluvit o používání vnitřního zraku, zřejmě stejného jako ten, který používají hypnotizovaní senzibilové. Protože naše schopnosti v daném směru byly mizivé, žádné podobné pokusy jsme neprováděli.Mimo metodu mentálních dotazů se používá přímé skenování povrchu lidského těla pendlem.Jedná se o metodu lokální detekce zón (obrázek 2.1). Při lokální zonální diagnostice léčitel diagnostik přistoupí k pacientovi a přiloží do blízkosti povrchu jeho těla svůj pendl. Za této situace se pendl rozpohybuje. Důvod spočívá v tom, jak jsme již naznačili, že ód sensibila je v kontaktu s ódem aury pacienta a dojde ke vzájemné interakci obou ódů. Jeden ód teče do druhého a výsledek se projeví v mechanickém pohybu pendlu. Pak v případě, že na daném místě se nenachází žádný ód, aura pacienta tam má díru, pendl se v tomto místě nepohybuje. Kde se pendl pohybuje tak tam aura je. Proč v určitém místě těla není přítomná aura ? Odpověď zní: protože pod povrchem nemocný orgán těla  přitáhl k sobě materii aury, která by za standardního stavu byla na povrchu těla. Tato situace, jak nám ukazuje experiment, nastává je-li v blízkosti nějaký orgán nemocný. Ke svému chodu zřejmě potřebuje jistý minimální ódomoment a ten si opatřuje z povrchu těla. Proto léčitel magnetizér od hlavy až po paty projíždí nad povrchem těla a všude tam kde je „ódická díra“ nalezl defektní místo organismu. Někdy hloubková lokalizace nějakého orgánu není snadná neboť nad sebou či vedle sebe se nachází více orgánů. Pak dokončujeme diagnostiku tím,,že použijeme mentální diagnostiku.

Autor úspěšné diagnostickoval několik záludných případů. Je zapotřebí říci, že procento úspěšné detekce tělesného defektu nebývá stoprocentní. Byla-li diagnostika z nějakého pacientova důvodu  opakovaná v nemocnici při přístrojovém vyšetření, ukázalo se přibližně 70 až 80% úspěšnosti zonální diagnostiky. Pro lékaře byla překvapující  diagnostikovaný žaludeční vřed autorem u jednoho pacienta z Poděbrad,kterému místní lékaři nic takového nenašli.Potvrzení autorovy diagnos stanovili  v nemocnici na Homolce. Zajímavý je případ Marie R. z Prahy. Její OM činil 12 odomů, měla zablokovanou 4.tou čakru. Zonálním diagnostikováním bylo zjištěno:

  • defekt v levém a pravém prsu
  • defekt v levé ledvině
  • vzestupný táčník tlustého střeva

Diagnostik jí poslal na mamograf kde nález byl potvrzen. Další zprávy o jejím léčení jsme však již se nedověděli.

Uvedeme dále případ Libuše G. Z Prahy, Její OM činil 11 odomů, zablokovaná byla 3 a 5.tá čakra.Zonální diagnostikou zjištěno:

  • defekt na štítné žláce
  • defekt na ledvinách
  • defekt na hrudní a bederní páteři
  • lymfatické uzliny v podpaží
  • defekt na slezině

Tento typ diagnostiky nepředpokládá žádné mentální dotazy a velmi často je velmi věrohodný. Nevýhodou tohoto způsobu je to, že při rychlejší projíždění pendlem kolem těla pacienta nemusíme zaznamenat všechny přítomné defekty. Jsou diagnostici, kteří si diagnostikovaného pacienta položí na lehátko a celé hodiny provádějí velmi podrobnou analýzu. V tomto případě kombinují tuto bez dotazovou diagnostiku s dotazovou pro různé funkce, které právě povrchově sledují.Nebo to kombinují s dalšími formami transcendentního zkoumání.