PŘENOS AKTIVOVANÉHO ÉTERU (ÓDU)

Použití morfické rezonance

Byla zjišťována intenzita různých éterických zón pomocí morfické rezonance mezi zónou a ódometrem. Byl vybrán jeden silný magnet jako éterický zdroj stálé intenzity vyzařovaného éteru. Do různých vzdáleností r od tohoto zdroje byl umístěn detekující rezonátor (malá železná trnož). Jeho kopie byla umístěna na X straně ódometru. Vzdálenost mezi rezonátorem a rezonátorem na X straně ódometru nehrála v přenosu éteru žádnou roli, tj. neovlivňovala přenos. Z výsledků měření je patrné, že velikost přenesené intenzity klesá přibližně  exponenciálně s růstem vzdálenosti r mezi zdrojem aktivovaného éteru a místem jeho detekce translačním rezonátorem. Pozorujeme dvě exponenciály: zpočátku pomalý pokles pro malé vzdálenosti, potom rychlý pokles pro veliké vzdálenosti. Totéž měření bylo provedeno s jiným rezonátorem (malá nehořící svíčka)
s obdobnými výsledky.

KOLEM ZDROJE AKTIVACE ÉTERU INTENZITA ODU EXPONENCIÁLNĚ KLESÁ

Byla provedena měření porovnávající různé rezonátory při přenosu éteru ze stejného zdroje nacházejícího se v konstantní vzdálenosti r = 6 m od zdroje. V následující tabulce jsou zjištěné výsledky.

Tabulka

Z výsledku plyne, že přenos vcelku nezávisí
na materiálu a formě dvojice rezonátorů. Průměrná měřená intenzita Z = 302 má pravděpodobnou výchylku
DZ = 13%. Je možné  tvrdit, že výsledek přenosu zóny nezávisí na druhu morfického translačního rezonátoru.

Bylo provedeno měření přenosu intenzity zóny pomocí dvojice rezonátorů, kdy jeden rezonátor byl přímo v kontaktu se  zdrojem zóny a druhý byl jako dříve umístěn na X straně ódometru. Tímto experimentem jsme zjišťovali, jestli existuje závislost na vzdálenosti zdroj – X strana ódometru. Výsledky jsou v další tabulce

Tabulka

Zjistili jsme, že při popsané situaci nezávisí přenos éteru na vzdálenosti mezi rezonátory. Morfická rezonance se uplatňuje nezávisle na vzdálenosti mezi rezonátory. Morfická rezonance se nešíří v kulovitých vlnoplochách našeho prostoru ,ale zcela jinak. Lze vypočítat průměrnou intenzitu Z =416
a pravděpodobnou chybu rovnou 1%.

JE-LI REZONÁTOR UMÍSTNĚN PŘÍMO VE ZDROJI AKTIVACE ÉTERU, STEJNÝ REZONÁTOR PŘIJÍMÁ ODICKÝ SIGNÁL ZDROJOVÉHO REZONÁTORU NEZÁVISLE
NA VZDÁLENOSTI MEZI REZONÁTORY

Přenos pomoci dvou rezonátorů
a pomoci nevědomí

Byly použity dva typy dvojic rezonátorů (dvě stejné kopie): jednak železné trnože a jednak skleněné kuličky. Na straně X ódometru byla umístěna trnož,
na straně S ódometru vhodný standard. Přímo u zdroje zóny byla umístěná kulička. V libovolném místě mezi zdrojem a ódometrem byla umístěná dvojice retran-slačních rezonátorů: trnož dotýkající se kuličky.
V případě, kdy standard a zdroj zóny jsou totožné, je rozhraní na ódometru pochopitelně u R = 75 = 150/2. Při zvětšení výkonu zdroje na dvojnásobek je rozhraní
R = 110.Při zdvojnásobení síly standardu je opět R= 75. Při odstranění dvojice trnož - kulička nabývá rozhraní hodnoty R = 0. Není rezonance a tudíž éterická zóna není přenášena. Éterická zóna může být přenesena několika retranslačními dvojicemi rezonátorů, vždy propojených do dvojic dvou odlišných rezonátorů.

Spojení zdroj - strana X ódometru je možné provést nikoliv jednou dvojicí nebo více dvojicemi rezonátorů, ale též příkazem nevědomí (astrálního těla).Při příkazu je nutné si ve vědomí promítnout trasu retranslace. Nevědomí vytvoří propojení, aktivuje éterický kanál, mezi zdrojem a X stranou ódometru. Mějme v tomto případě například zónu generovanou standardem o ódické intenzitě Zo a na straně S ódometru tutéž intenzitu místní ódické zóny Zo. Po vytvoření spojovacího kanálu aktivovaného éteru rozhraní se pochopitelně ustanoví na R = 75, stejně jakoby mezi zdrojem a ódometrem existovala morfická rezonance zprostředkovaná rezonátory. Nevědomí (astrální tělo) může tedy vytrasovat cestu morfické rezonanci mezi zdrojem Zo a rezonátorem na X straně ódometru a tak nahradit retranslační rezonátory zprostředkující morfickou rezonanci. Takovýto přenos se může uskutečnit od zdroje zóny ke zvolenému libovolnému hmotnému předmětu.

NEVĚDOMÍ (ASTRÁLNÍ TĚLO) MŮŽE SPOJOVAT ZDROJ AKTIVACE ÉTERU
S HMOTNÝM OBJEKTEM VYBRANÝ NEVĚDOMÍM

Přenos ódu může se uskuteční i na obrovských vzdálenostech. V následující tabulce  je několik případů, kdy se přenášela vždy stejná zóna.

Tabulka

Schopnost nevědomí vytrasovat tak dlouhé trasy prakticky okamžitě je neuvěřitelná! Nevědomí je tedy schopné snadno aktivovat éter v prostoru, který si zobrazí vědomí ve své představě. To vypovídá v modelu časových kvant o tom,že nevědomí je schopné změnit lokální časovou hustotu ve zvoleném prostoru. Takovéto experimenty nebyly dosud provedeny v dostatečném množství. Nicméně je zajímavé, že zjištěná přibližná rychlost šíření éterického signálu vyzařovaného ze složitější hmotné struktury po trase kosmické centrum - cíl obratu -kosmické centrum, činí řádově tři desítky km/sek. Je to řádově rychlost pohybu Země prostorem.

Přenos radionickou vysílačkou a za účasti světla

K přenosu byla použita radionická vysílačka posledního typu, která má možnost volit intenzitu
a polaritu éterického záření emitovaného anténou vysílačky. Na počátku byl umístěn kovový tvarový rezonátor k anténě vysílačky a na X straně detekujícího ódometru stejný rezonátor. Výkon vysílačky byl postupně zvyšován zmenšováním ohmického odporu v RCL obvodu vysílačky. Tomu odpovídalo zvyšování intenzity zóny zaznamenávané ódometrem. Na vysílačce jsme nastavili výkon jejího anténního výstupu měřeného ódometrem na hodnotu 4 emT. Poté jsme vysílačku přemístili mimo budovu do vzdálenosti cca 20 m. Éterický signál musel procházet třemi zdmi.
Po přemístění vysílačky jsme na anténě ódometru naměřili opět hodnotu 4 emT. Čili vzdálenost a hmotné překážky mezi rezonátory při radionickém vysílání neovlivňují intenzitu signálu. Tuto skutečnost jsme zjistili, i když signál musel cestovat tisíce kilometrů.
Při vyzařování ódu ze zdroje zóny se nezmenšuje intenzita ódu s růstem vzdálenosti od zdroje.

V experimentu se světlem se ukazuje, že foton světla (kus světelné vlny) sebou nese jisté množství aktivovaného éteru – ódu. V pokusu jsme použili 40ti wattovou žárovku se žhaveným vláknem. Pomocí morfické rezonance za použití dvou kovových rezonátorů jsme zjistili, že intenzita éterického záření vydávaného  žárovkou, která nesvítí, činí 0,2 emT. Když žárovka svítí, tak to činí mnohem více a to 5 emT s dosahem zóny
do vzdálenosti 0,5 m. Poté jsme si opatřili malou pyramidku s drátovými hranami bez hmotného pláště.
Z pyramidálních ploch jsme nechali vyčnívat drát co by anténu ódického záření vznikajícího v pyramidě. Opět pomocí stejných rezonátorů jsme naměřili ve stejné vzdálenosti intenzitu éterického záření z antény pyramidy velikosti 30 emT. Přičemž dosah její éterické zóny činil 1,8 m. Poté jsme vložili svítící žárovku  do pyramidy. Nyní jsme ódometrem naměřili éterickou zónu o intenzitě velikosti 50 emT. Zajímavé bylo to, že v tomto případě éterická zóna pyramidy se rozprostírala všude tam, kam dosáhlo světlo vydávané žárovkou. Prakticky
v osvětleném prostoru byla aktivovaná éterická zóna, která se projevovala do desítek metrů. Při vložení překážky vytvářející stín v osvětlované oblasti se éterická zóna v oblasti stínu nevyskytovala. Světlo co by elektromagnetické vlnění nese šíření aktivovaného éteru.

Byl uspořádán následující pokus. Kolem éterického zdroje zóny Z(o) byla do těsné blízkosti umístěna železná trnož. Buzolou bylo zjištěno, že magnetické pole bylo namířeno na východ.
Ve vzdálenosti 10 m byl umístěn rezonátor, druhá železná trnož. Buzolou bylo zjištěno, že kolem rezonátoru se nerozprostírá jen éterická zóna, ale též magnetické pole směrem na východ. Jeho intenzita je cca 1% magnetického pole kolem zdroje. Dáme-li místo železné trnože skleněnou nemagnetickou kuličku, ukazuje se, že nedochází k přenosu magnetického pole zdroje. Magnetické pole se může morfickou rezonancí přenášet pouze přes feromagnetické materiály.

Stojaté vlnění v éterické zóně

Umístíme-li na X straně ódometru zapnutou kapesní svítilnu, pak pozorujeme na lati ódometru vznik zóny, jejíž hranice je detekovatelná pendlem. Výjimečnost této situace je v tom, že velikost zóny
od zářící žárovky k hranici zóny se postupně zvětšuje
do jistého maxima. To se projevuje v časovém nárůstu rozhraní R na ódometru. Pro tento úkaz nemáme žádné vysvětlení.

Vhodným zdrojem svazku paprsků je solenoid (cívka z kovového drátu). Ve směru její osy je vytvořená zóna aktivovaného éteru, kterou lze považovat za svazek paprsků vycházejících z cívky. Vložíme-li do svazku závaží pendlu, závaží se rozkmitá ve směru osy cívky. Čím dále se pendl nachází od ústí cívky, tím má jeho kmit menší amplitudu, až v jisté vzdálenosti ustane úplně. Dáme-li cívku na stranu X ódometru a na straně S standard Sg7, pozorujeme, jako u rozsvícené žárovky, postupné zvětšování velikosti zóny generované cívkou. To znamená, že se posouvá rozhraní zón ke konci S.
V čase položení cívky na X stranu ódometru jsme stanovili hodnotu Z(o). Na konci ustálení zjišťujeme intenzitu čtyřikráte větší 4Z(o). Čas do ustálení zóny je kratší než u světla, činí cca 180 sek. Tento experimentální fakt možná souvisí s tím, že na cívce se indukuje “ódické” napětí od fluktuací okolního éteru. Tohoto jevu se mimo jiné využívá v amerických radionických vysílačkách typu “Cosmic Pipe” navržených Hyeronimusem.

Místo baterky nebo cívky lze použít hořící svíčku, kolem které se nachází éterická zóna působící
do vzdálenosti cca 50 cm ve všech směrech od plamene svíčky. Tohoto jevu využívají všechny církve
pro vytvoření jím příznivé atmosféry při náboženských úkonech. I ve společnosti, u večeře při svíčkách, je jiná “atmosféra” než bez nich. Je tomu jinak v případě, že svíčku postavíme na lať. V tom případě pozorujeme naším pendlem, že zóna se šíří prakticky pouze po lati ódometru a nikoliv rovnoměrně do všech směrů. Dejme svíčku na X konec ódometru a ve vzdálenosti D od svíčky dáme plošnou překážku kolmou k ose latě. V tom případě nastane strukturalizace zóny přítomné na lati: zóna se sestává z úseků D(i), kde pendl kmitá ve směru osy latě. Tyto úseky jsou vzájemně odděleny malými úseky šířky d(o), kde pendl kmitá kolmo na osu latě. Tato místa bychom mohli považovat za jakési uzly (rozhraní) éterického vlnění naší latě. Ve všech případech d(o) = 1 cm. Uprostřed mezi uzly se nacházejí kmitny éterického vlnění.

Stojaté éterické vlnění nastává též, když místo hořící svíčky dáme permanentní magnet. V následujícím experimentu dáme na X stranu ódometru postupně různě veliké magnety a na S straně dáme překážku kolmou
k ose latě. Za překážku jsme zvolili tenkou kartonovou krabici. Pomocí pendlu drženého v rukách sensibila stanovujeme obvykle intenzitu éterických zón z rozhraní zón v poloze R.  V bodě R pendl kmitá kolmo k ose latě.

V našem případě jsme zjistili, že ve všech bodech ódometru pendl kmitá kolmo k jeho ose. To znamená, že ve všech bodech ódometru se nachází jakési rozhraní zón, které přícházejí jednak z konce X, jednak z překážky na straně S. Amplituda těchto kmitů je poměrně malá, stejná ve všech bodech mimo určité body,kde je veliká amplituda a které jsou prakticky stejně vzdálené od sebe. Opakuje se situace, kdy zdrojem éteru byla hořící svíčka. V těchto bodech je amplituda kolmých kmitů pendlu cca trojnásobně větší než mezi těmito body. Takovéto velké amplitudy kmitů dosahuje pendl i přímo u magnetického zářiče a též těsně u odrážející překážky. To vytváří představu, že éterické záření vycházející z magnetu na X straně a odrážející se na překážce vytváří vlnovou strukturu stojatého chvění, které známe z fyziky. Můžeme uvažovat, že éter nacházející se mezi zdrojem
a odražečem má schopnost vytvářet vlnivou strukturu podobnou chvění hmoty.

JE-LI ZDROJ ODICKÉHO ZÁŘENÍ OBKLOPEN HMOTNÝMI PŘEKÁŽKAMI, VZNIKÁ V TOMTO PROSTORU STOJATÉ VLNĚNÍ JEŽ MÁ PODOBU CHVĚNÍ

V každém místě na lati, v rámci prostorové rozlišitelnosti, vznikne rozhraní mezi “éterickou vlnou” jdoucí od zdroje k překážce a vlnou odraženou
od překážky. Po určitém počtu těchto rozhraní nastane intenzivní rozhraní. Éter se chvěje a vytváří pravidelně se opakující místa s velkým místním chvěním.

Měření jsme provedli pro 16 různě velikých magnetů. Pro stojaté příčné chvění éteru  lze použít vzorec vyjadřující vzdálenost kmiten chvění. Nalezli jsme, že éter se chvěje při frekvencích, které odpovídají vyšším harmonickým frekvencím  n: 10, 12, 16. V našem případě s rostoucí intenzitou pohybu éteru
na odometrické laťce se uplatňují vyšší harmonické frekvence éterického chvění.