Pozdější kontakty s mimozemšťany

Expedice Hvězda

V roce 2004 skupina členů občanského sdružení Manhir si dala za cíl navazovat na předcházející expedici Lama, která se pokoušela po dobu tří let o kontakt s mimozemšťany. V expedici Hvězda se jednoho kontaktu též zúčastnila paní Marie Hrachová, která sama načrtla tužkou na papír schéma UFO, které viděla v roce 1997 u Strážova nedaleko Klatov. Všichni účastníci vytvořili magický kruh a Martin přečetl během krátké meditace zvací poselství mimozemšťanům. Pak bylo  grafické zobrazení lodě dle paní Hrachové (viz obrázek 4.1)vloženo do vysílačky jako rezonátor a též do prostorového filtru. Napjatě jsme čekali, kdy nastane rezonance. Ta se uskutečnila přibližně za 15 minut. Martin se svými spolupracovníky zjišťovali průběžně vzdálenost a náměr. Azimut se časem neměnil, byl přesně v jižním směru.

Pomocí vysílačky a prostorového filtru byl zjištěn radionicky jako poslední bod dráhy bod ve vzdálenosti 20 km a výšce 5 km přesně na jihu vysílačky. Tomu odpovídal náměr prostorového filtru nevysoko nad temným horizontem vrchu Čerňava, nacházejícím se cca 1 km před námi s převýšením cca 20 metrů nad naší vysílačkou. Za necelé 3 minuty účastníci kontaktu zpozorovali, jak se nad horizontem vynořila červená koule, která se postupně zvětšovala (viz obrázek4.2). Optický dojem všech účastníků byl ten, že jev se přibližoval, zvětšoval se a bylo na něm postupně vidět detaily. Objekt se zastavil podle pozdějších výpočtů ve vzdálenosti 4 km a výšce 500 metrů. Těsně před zastavením jedna účastnice pod vlivem vnitřního stresu vykřikla „Zastavte to!“. Loď se skutečně zastavila. Zůstala stát několik minut na stejném místě. Pak se  pohybovala  skokovitě  sem a tam, schovávala se za mraky, až se ztratila úplně. Když se loď  zastavila, ti kteří měli dobrý zrak, viděli místo jedné koule obklopené červenavou aurou, tři červené koule těsně u sebe, pod kterými visely nazlátlé jakoby nitě (viz obrázek 4.3).

Po uklidnění emocí se účastnici shodli na tom, že nemohlo jít o letadlo, objekt stál a neblikal. Nemohlo jít o helikoptéru, která by taktéž blikala. Nemohlo jít o družici, neboť objekt se nepohyboval po obloze a měl barvu neodpovídající družici. Velmi málo pravděpodobné je, že by šlo o světelnou produkci při nějaké diskotéce pro nevhodnou strukturu mraků a strukturalizace objektu. Na druhé straně objekt se vynořil na místě, kde se podle námi sledované dráhy měl ukázat. Bereme-li v potaz prostorové úhly, pod kterými byl objekt viděn, docházíme k tomu, že velikost celého objektu je přibližně 50 metrů, průměr koulí 5 až 10 metrů. Závěrem lze konstatovat, že tento pokus vypovídá o tom, že jsme sledovali velmi pravděpodobně kosmický objekt, který zareagoval po jisté časově prodlevě na naše pozvání. Byl schopen se pohybovat ve výškách nad 50 km. Dále, že radionika je vhodná experimentální metoda na sledování pohybu kosmických objektů, u nichž známe alespoň jejich přibližný vzhled.

Ve stejném roce byl 2. října uskutečněn další pokus o kontakt opět v Pošumaví v obci Letovy, která se nachází 10 km severně od Sušice. Setkání se uskutečnilo za přítomnosti asi 10 osob. Postup aktivace kosmické lodě a sledování jeho dráhy byl proveden obvyklou radionickou cestou. Po vzniku resonance s letícím objektem cca 15 km severovýchodně od Plzně, se loď pohybovala, jak jsme mohli po časových intervalech sledovat, přímočaře ve směru jihozápadním rychlostí cca 50 km/hod. s nepatrným klesáním (obrázek 4.4). Když dosáhla bodu 2 své dráhy asi 10 km severozápadně od Domažlic, pocítili někteří lidé kolem vysílačky tlak na ramena a hlavu, což odpovídá kontaktu vyvolanému  mimozemšťany na obsluhu vysílačky. Loď prudce změnila svůj kurs na jihovýchod směrem na Sušici. Začala měnit též spojitě svou výšku a její rychlost se ustálila na 150 km/hod. Změnami dosáhla toho, že prakticky loď „naplánovala“ přistání v místě vysílačk (obrázek 4.5). Nejprve ale loď dosáhla bodu 3 své dráhy, kdy se octla přesně na jih od vysílačky v okolí Sušice.  Změnila  kurs  přesně  na  sever  a přistávala ve směru zemského magnetického pole. To bývá obvyklé v případě přistání lodě. Při přistání skupina 4 osob na jednom kraji skupiny účastníků viděla světla asi ve výšce 20 m od země po velmi krátký okamžik (obrázek 4.6). Poté je přestala vidět. Jeden z nich vykřikl, že vidí „nějaké lidi“. Objekt se mohl skrýt za terénní vlnou a vegetací. Po asi 8 minutách objekt při odletu byl viděn stejnou skupinou též od země ve výšce 20 m. V tom okamžiku všichni účastníci viděli velmi zřetelnou stopu jakoby padajícího meteoru od našeho nadhlavníku přes celou oblohu směrem na jihozápad. Existuje-li spojitost s naší lodí nelze ani potvrdit ani vyloučit. Během pobytu lodě v našem okolí (asi 50 m) autor zjistil, že u tří účastníků setkání enormně vzrostla intenzita jejich aury.