Paralelní časoprostor

Probrali jsme poměrně důkladně, jak vypadá technika mentálního dotazu . Ukážeme si, že se její pomocí můžeme ptát na jednodušší věci. Velmi jednoduchou vlastností hmoty v našem světě je, že má jistý objem. Jedna z nejdůležitějších vlastností systému jsou tedy jeho rozměry. Lidé používají jako jednotku většinou jeden metr, který je odvozen z velikosti zeměkoule a nachází se v lidském měřítku.My si uděláme měřicí kružnici znázorněnou na obrázku 8. 1, kde budeme mít na obvodu kružnice v logaritmickém měřítku stupnici od 0 do 8 a v obráceném směru od 0 do -8.  Tyto hodnoty odpovídají délkám od 1km (0) do 100 miliónů km (8) a do 10 mikronů (-8). Další kolo je od 8 do 16 a od -8 do -16.To je obrovský rozsah délek od velikosti jádra atomu (10^-16 km) do mezihvězdných vzdáleností (10¹⁵ km). Nyní si připravíme délky, které můžeme realizovat a zároveň vidět, například délky velikosti:
1 m,       log1=0  1cm=0,01m, log0,01=-2
Dále si představíme ve vědomí nám známé vzdálenosti. Na příklad:
Sadská - Poděbrady : 12 km = 12.000 m, log 12000 = 4,08
Praha - Brno : 185 km = 185.000 m , log 185.000 = 5,27

Takto zavedené kalibrační vzdálenosti si může naše vědomí přenést do svého nadvědomí na výslovně vyřčený pokyn. Aby byla možná komunikace mezi nadvědomím a vědomím, je třeba nadvědomí nejprve okalibrovat. Prakticky se to provádí tak, že senzibil vezme do rukou pendl a v mysli si představí vzdálenost 1 m (naladí se na ni). Poručí svému nadvědomí, aby uvedlo pendl do pohybu tak, aby kmital nad naší měřicí kružnicí v rovině dané středem kružnice (S) a číslem 0 na obvodu stupnice (0 = log 1). Pak se naladí na vzdálenost 12 km a pendl musí kmitat v rovině (S)-( 4,08 ). Tak postupně použije všech dostupných kalibrů a naučí své nadvědomí dobře sdělovat zkoumané délky.

Nyní se můžeme pustit do praktického proměřování nejrůznějších vzdáleností. Podmínkou je, aby si je mysl mohla dobře představit a pak je předat svému nadvědomí. Postupujeme tak, že jemně roztočíme závaží nad obvodem měřicí kružnice a představíme si objekt, jehož vzdálenost od nás chceme měřit. Pendl se točí po jistou dobu, kterou nazveme inkubační, a poté začne kmitat v jisté rovině, procházející středem měřicí kružnice. Nalezené výsledky jsou reprodukovatelné s uvedenou chybou. Proto tvrdím

Zkušený sensibil, který je schopen rozpohybovat svůj pendl pomoci astrálu na základě své vůle, je po okalibrování svého nadvědomí schopen stanovit vzdálenosti objektů, které si jistým způsobem přiblíží ve svém vědomí.

V tabulce jsou vzdálenosti mezi planetami naší sluneční soustavy zjištěné mentálním dotazem. Nejprve jsme zjišťovali vzdáleností planet od Slunce. Potom jsme stanovovali v daném okamžiku vzdálenost planet a našeho Měsíce od Země. Nalezené výsledky jsou v tabulce

Poznámky: vzdálenosti jsou v miliónech km, časy ve vteřinách, rychlosti v miliónech km za vteřinu.

Vidíme, že ačkoliv výsledky nejsou příliš přesné, jsou šokující. Nadvědomí je schopné nalézt předmět, na který je naladěno, a to, jak se zdá, v rámci celé naší sluneční soustavy. Vyvstává otázka, zda si nadvědomí tuto informaci „nepřečetlo“ v podvědomí senzibila, který se dřív podobné údaje učil ve škole,ale dávno je zapoměl. Nejdůležitější výsledek je to, že existuje jednoznačný rozdíl v inkubačních dobách různých objektů odpovědi na mentální dotaz. U všech pozemských objektů včetně Měsíce se tato doba přibližně rovná 10 vteřinám. Teprve pro vzdálenější mimozemské objekty, jako je Merkur, Slunce a Saturn, dostáváme novou skutečnost, tj. úměru inkubační doby mentální odpovědi ke vzdálenosti objektu. Předpokládejme, že čelo fluódického paprsku při zjišťování vzdálenosti objektů se skutečně, materiálně, pohybuje od senzibila k objektu a zpět. Pokusme se stanovit rychlost šíření senzibilova fluidu. Vzdálenost uběhnutá fluidem se musí rovnat dvojnásobku vzdálenosti objektu (cesta tam a zpět). Čas okamžiku vyslovení mentálního dotazu se liší od času skutečného vyslání fluidického paprsku o jistou přípravnou dobu. Tuto přípravnou dobu budeme pokládat za rovnou inkubační době zjištěné při měření vzdálenosti pozemských cílů, tj. rovnou 10 sekundám. Tuto dobu musíme odečíst od celkové doby t(n) do návratu signálu, tj. od doby, kdy pendl přestane rotovat a pouze kmitá a ukazuje zjištěnou hodnotu. Tak lze pro vzdálené cíle vypočítat rychlost v(F) fluidického paprsku jak je uvedena v tabulce.

Tyto experimenty mají pouze orientační charakter a nečiní si nárok na kvantitativně přesné hodnoty, ale jsou reprodukovatelné. Nicméně na jejich základě je možné vyslovit následující hypotézu. Nadvědomí v technice mentálního dotazu vysílá do prostoru našeho světa fluidický paprsek.Ten se musí dotknout hledaného předmětu a vrátit se zpět. Zjištěná průměrná nadsvětelná rychlost v(F) se rovná přibližně 30 miliónům km za sekundu a je tudíž cca 100 krát větší než je rychlost světla

To je v rozporu se současným stavem lidských vědomostí, které tvrdí, že žádná hmota našeho světa se nemůže pohybovat rychlostí větší, než je rychlost světla. Z toho vyplývá, že fluid buď není hmotou našeho světa, nebo se pohybuje v jiném světě

V obou případech to svědčí o existenci jiného světa, než je náš. My akceptujeme jeho hypotetickou existenci a nazýváme ho světem paralelním k našemu světu. Fluid je zřejmě materie, která existuje mimo náš časoprostor na rozdíl od ódu, který se nachází na hranici našeho světa.

Definice paralelního světa

Paralelní svět je takový svět, do kterého se může dostat hmota našeho světa. V něm se promění v materii, která si zachová pohyb z našeho světa, ale prostor a čas se v paralelním světě mohou jevit zcela jinak než v našem světě. Zákonitosti pohybu materie paralelního světa se liší od zákonitostí pohybu částicové hmoty v našem světě

Poznamenejme, že naše definice nehovoří explicitně o jednom paralelním světě, ale ve skutečnosti paralelních světů může v rámci naší definice být nezpočet. Existence našeho paralelního světa zajímavým způsobem osvětluje naší fyzickou smrt. Atomy našeho těla mají před smrtí určitý pohyb. Ten po smrti těla přejde do okolních atomů. Pohyby v naší auře zřejmě přejdou úplně do paralelního světa, kde si najdou, nebo vytvoří, nového materiálního nositele, odpovídajícího existence materie v paralelním světě.To pravděpodobně při použití informací spojené s naší bytosti.
Ukážeme si dále, že v technice mentálního dotazu nemusíme jako zprostředkovatele mezi nadvědomím a vědomím nutně užívat pendl. Další způsob je tření či lehké drhnutí konci prstů o hladkou vyleštěnou plochu, třeba ze skla či kamene. Senzibil si tuto metodu může ozřejmit, když svou vůlí nechává stékat ód ze svých prstů na hladkou desku, stejně jako když chce magnetizovat nějaký předmět. Jakmile to uskuteční, cítí jasné drhnutí konců prstů o vyleštěný povrch. V zásadě postupujeme stejně jako v případě užití pendlu. Opakovali jsme zjišťování vzdáleností objektů tímto způsobem. Začíná se tím, že si v mysli představíme délku 1 m. Odpoutáme se od jiných myšlenek a soustředíme se na zjišťování vzdáleností. Myslíme například na délku jedné strany našeho domu a přitom jemně přejíždíme prsty po hladké ploše skla. Přitom si v mysli promítáme číslice odpovídající vzdálenosti v metrech. Při dosažení shody čísla v mysli se skutečností začnou prsty drhnout, až jimi nelze po ploše pohnout. Drhnutí obvykle nenastává jen pro jednu myšlenou hodnotu, ale postupně roste do maxima a potom klesá. Je nutno brát průměrnou hodnotu, u které obvykle nastává největší drhnutí. V tabulce jsou uvedeny nalezené výsledky. Vidíme, že v rámci chyb se neliší od hodnot obdržených pendlem.