MODEL VÝSTAVBY VESMÍRU ÉTEREM: KVANTA, ČAS

Struktura atomu a éter

Základním strukturálním kamenem hmoty je atom a jeho komponenty. Připomeňme si hlavní parametry atomu ve zjednodušeném Bohrově modelu atomu.

• atom má relativně těžké jádro velikosti 10^-15 m, které je obaleno relativně ve velké dálce soustavou elektronů kroužících kolem jádra.
• Struktura jádra je dána především existencí výměnných sil, kde důležitou roli hraje výměna uvnitř jádra atomu mezi neutronem a protonem
• Struktura elektronového obalu atomu, tj. struktura a pohyb elektronů v něm, je dána především nejdůležitější  kvantovou podmínkou. Ta zní: moment hybnosti elektronu  nabývá jen jistých diskrétních hodnot.
• Na základě znalostí akademické vědy je možné tvrdit, že pohybující se elektron vytváří v atomu magnetické pole a pro magnetické poměry
  v atomu je nutné uvážit vlastní rotaci elektronu, jeho spin. Na obíhající záporně nabitý elektron působí ve středu atomu kladně nabité jádro atomu. To vytváří sílu, která přitahuje elektron
  do jádra. Je jednoduché a vhodné si představit, že musí v prostředí, kde se pohybuje elektron, působit protisíla, která neustále neutralizuje dostřednou sílu danou elektrickým polem mezi kladným jádrem a záporným elektronem. Tato síla zabraňuje elektronu spadnout do jádra a přitom vyzářit svou energii. Současná fyzika tuto sílu nahrazuje kvantováním energie elektronů, to znamená vytvářením jistých energetických krabic, ve kterých musí elektron pobývat. Tento přístup umožňuje koncepce vlnových vlastností mikročástic.

Kvantové jevy hrají zásadní roli pro popis energetických procesů odehrávajících se v mikrosvětě. Nemusí být však důsledkem vlnové podstaty mikročástic. Snažme se najít jiný přístup vysvětlující vznik kvant Všimněme si (viz obrázek 56), že na městské křižovatce 1 při vysoké hustotě pohybu aut 2 je nutné křižovatku vybavit semafory 4. Ty propouštějí auta po kvantech 3. Toho není zapotřebí, je-li malá hustota projíždějících aut.

HYPOTÉZA O EXISTENCI ATOMŮ A ENERGETICKÝCH KVANT V MIKROSVĚTĚ

Existence atomů hmotného světa je dána přítokem nehmotného ,ale materiálního éteru. Kvantové jevy nastávají při interakci mezi materiálními objekty
při vysokých hustotách energie.

Je zapotřebí posoudit jaké jsou hustoty pohybů (energie) v různých situacích našeho hmotného světa. Hustota energie v atomech řádově činí 10¹¹ J/ m³, kdežto při pohybech mechanických se jedná  nanejvýše
o hodnotu v řádu 10⁴ J / m³, tj. deset milionkrát menší. Setox se domnívá, že kvantování energie uvnitř atomů je dáno tím, že do nich z vnějšku vstupuje obrovská hustota energie obsažená v přitékajícím éteru. Ta je v atomu uvolněna v kvantech. Konstantní přítok éteru do atomu může přinášet tuto energii k výstavbě a existenci atomu. Tak autor přirozeně dochází k myšlence, že éterické působení na hmotné částice má zásadní důležitost pro jejich existenci a tím i existenci našeho hmotného světa. Již dříve jsme odvodili model vzniku gravitace mezi částicovými hmotami. Předložená hypotéza posiluje náš dosavadní přístup.

Autor a jeho žáci stanovili ódomomenty mnoha hmotných objektů našeho světa. Jako nejmenší pozemský ódomoment (ódomagnetický moment) byl nalezen ódomoment elektronu vázaného na jádro atomu, rovný cca – 22 až  – 23 odómů, přičemž 1 odóm odpovídá působení na nevědomí sensibila proudu 10 ampér tekoucí kolem plochy 1m². Důležité je srovnání této hodnoty se základní hodnotou magnetického momentu elektronu. Dle kvantové mechaniky je roven Bohrovu magnetonu. Ten má též hodnotu řádově 10^-23 ampér.m². Dochází ke kvantitativní shodě měření ve fyzice s měřeními
v alternativní vědě. Ódomoment jádra atomu na mentální dotazy nereaguje, je neměřitelný. To znamená, že atom jako celek reaguje na mentální dotaz přes elektron vázaný na atom. Přitom na základě výkladu působení kulového blesku na hmotu se jeví, že ódická energie je pohlcovaná nikoliv atomem jako celku, ale jeho jádrem.

Role éteru při výstavbě kosmu

Dnešní kosmologie tvrdí, že vznik našeho kosmu nastal při tak zvaném „Velkém třesku“. V něm nastala fluktuace předcházející nicoty, která vytvořila generátor částicové hmoty a počátek našeho času. Dnešní teoretické spekulace špičkových kosmologů předpokládají současný vznik velkého třesku na mnoha místech prostoru kosmu na základě jistých astronomických pozorování. To je kupodivu
ve formálním souladu se staroinduistickou legendou, starou nejméně 5.000 let. Ta praví, že jeden z Bohů vytvářel oddělené světy svými výdechy. Mohli bychom brát jeho výdechy jako fluktuace nicoty. Tyto fluktuace nicoty bychom mohli označit jako činnost fluktuanta na rozdíl od čínnosti Boha. Setox se domnívá, že situaci před velkými třesky při vzniku našeho kosmu lze charakterizovat jako deterministický chaos praprostoru. Determinace (existence atraktoru) byla uskutečněna našim Bohem (nebo fluktuantem). Náš Bůh byl atraktorem, který determinoval praéter v praprostoru. Fyzickou povahu Boha není dostupná chápání smrtelného pozemšťana a  tudíž ani našemu chápání či posuzování. Bůh nebo fluktuant je základním principem počátku existence našeho světa.

Na základě rozvahy nebo rozmaru Boha vznikla soustava nových atraktorů v prostředí praéteru, tj. velkých třesků. Tyto přeměňovaly praéter v náš současný éter. Atraktory chrlily éter, jež byl nositelem pohybu, energie prostoru. Při určitých svých pohybech volný éter zkondenzoval do malých útvarů, kde vytvořil vázaný éter. Po jeho jisté akumulaci se vygenerovala z nich naše hmota. Přitom vznikl náš čas. Rozpadem éteru v jistých jeho místech vznikla částicová hmota a čas. Vyslovíme naši spekulaci o vzniku našeho vesmíru.

Spekulace o genesi našeho světa

Z chaotického determinovaného praéteru byla vytvořena řada atraktorů (velkých třesků), které generují tok éteru mající prostorový účinek. Při rozpadu kvanta prostorového účinku vzniká hmota a čas. Šíření pohybu éterem nelze brát z pohledu hmotného světa jako šíření reálného pohybu. Je to šíření virtuálního účinku éteru
v našem prostoru,čili šíření v virtuálního pohybu prostorem zatím v klidu.

Šíří se prostorová energie, která není energií naší hmoty, ale může se jí stát. Prostorová energie se šíří prostorem, aby náš časoprostor spěl k rovnováze. Zpočátku je éter lokalizován v prostoru zcela nehomogenně kolem míst velkého třesku. Strukturu éteru neznáme, ale víme že se spojitě rozprostírá prostorem. Lze ho chápat jako kvazitekutinu. Jeho tekutost může být zajištěna existencí elementárních částic energetického prostoru, mezi kterými jsou dočasně volná místa jako mezi molekulami vody. Elementární částice energetického prostoru můžeme nazývat vibrony. Jsou lokalizovanými nositeli prostorové energie éteru. Hustota těchto vibronů může mít různé velikosti. Při dosažení jisté hustoty vibronů éter kondenzuje ve vázaný éter,
v němž se generuje hmota. Vzájemné působení hmot
v oceánu éteru vyvolává vznik éterických toků ke vzniklým hmotám. Tím vzniká gravitační vzájemné působení, o kterém jsme již mluvili. Postupně se kolem hmoty hromadí vázaný éter.

Nový pohled na kvantování v mikrosvětě

Při dostatečném lokálním množství vázaného éteru vznikne kvantum prostorové energie éteru De, který se rozpustí ve hmotě atomu. Nejdůležitější kvantová podmínka je kvantování momentu hybnosti pohybu elektronu v atomovém obalu atomu

r · m v = n · h/2p

Protože platí rovnost hybností hmotné částice mv a jí odpovídající hybnost éterického kvanta e.v
pro pohyby u atomu dostáváme

e · v = n · h / 2pr

Pro danou elektronovou orbitu o poloměru r je hybnost vniknuvšího éteru do atomu kvantovaná. Protože přísunem éteru gravitačním éterickým tokem se nemění původní hybnost elektronu, je e.v  konstantní a tudíž
i r nabývá nějakých konstantních hodnot. Toto zjištění vyjádříme vztahem

S · S . v² .t = f .t = konstanta

Přítokem  účinku éteru f vznikl  současně čas
a hmota o jisté energii Zároveň vzniklo kvantové uspořádání atomových struktur.V místech, kde je již vytvořena hmotná částicová struktura, volný éter je nasáván po kvantech hmotnými strukturami za vzniku času (viz obrázek 56).

Výklad kvantové struktury atomu je možné srovnávat ,jak jsme již uvedli, se situaci vzniku „kvant“ aut na křižovatce řízená semafory. Při malé koncentraci aut semafory nepůsobí a auta neprocházejí křižovatkou po kvantech. Při velké koncentraci aut je křižovatka průjezdná jen když působí semafory. Ty propouštějí auta po kvantech. Kvantování procházející hmoty je dáno činností semaforů a nikoliv vlnovými vlastnostmi aut! Můžeme proto vyslovit hypotézu spojující množství aut
s energií procházející materie

HYPOTÉZA O VZNIKU KVANT PŘI VYSOKÝCH KONCENTRACÍCH ENERGIE

Při vysokých koncentracích energie materie, která přechází z jednoho materiálního objektu na druhý ,energie přechází po kvantech.

Atom je obklopen vázaným éterem. Jeho množství postupně roste, jak přichází k atomu gravitační éterický tok. Vázaný éter kolem atomu kmitá,má vlastní turbofrekvenci. Při jistém množství vázaného éteru
na povrchu atomu vnikne do atomu kvantum éteru, který tam přináší kvantum hmoty a kvantum času. Při tomto aktu vznikne hmotně prostorová vlna, jež se šíří prostorem a je v něm podržena. Tím se vytvoří informace o minulosti,která se uloží někde v kosmu. Přírůstek hmoty se může proměnit též v energii. V tom případě
v atomu se přeskupí elektrony atomu do vyšší energetické hladiny. Při jejich návratu do původního energetického stavu vyzáří se z atomu kvantum éteru společně s kvantem světla

HYPOTÉZA O VZNIKU HMOTNĚ PEOSTOROVÉ VLNY

Při zhmotnění kvanta éteru vznikne v našem prostoročase signál ve formě hmotně prostorové vlny. Záchyt těchto vln v kosmu zčásti vytváří jeho dějiny.