Měřění intenzity zón

Odometr a jeho kalibrace

V laboratoři Kosmického Centra  občanského sdružení Manhír byl vyvinut přístroj nazvaný ódometr, který srovnává působení dvou éterických zón  na pohyb pendlu drženého sensibilem (viz obrázek 1). Jedná se o lať, na jejímž jednom konci dáváme zkoumanou zónu (poloha X), na druhém konci porovnávací  zónu -standard (poloha S). Jeden standard a jeho násobky si vybereme jako kalibry. Pak všechny námi sledované zóny jakéhokoliv původu  můžeme s pomocí kalibrů srovnávat. Princip přístroje spočívá v tom, že uvedené zóny na sebe přednostně působí přes hmotu pravítka. Šíří se přednostně pevnou látkou nikoliv vzduchem.   Ódometr je opatřený po celé své délce lineární stupnicí. Přivedení zóny ke straně X ódometru je různé:

• přímý kontakt s objektem, jehož zónu stanovujeme,
• přímý kontakt se rezonátorem jenž morficky rezonuje s měřenou zónou,
• přímý kontakt s hmotným vodičem,který spojuje měřenou zónu s X stranou ódometru.

V určitém místě stupnice je  působení zón přicházejících z X a S konce ódometru stejné veliké,opačné polarity.Opačnost polarity se nastaví na ódometru automaticky.Na rozhraní obou zón pendl kmitá kolmo k lati ódometru .Od konce X (x=0) prvítka k rozhraní zón je vzdálenost,  kterou označíme R a počítáme v dílcích (obvykle v cm). V oblasti ódometru od 0 do R dílku nastává jeden typ pohybu pendlu, například rotace doleva. Od druhého konce S (v našem případě jeho souřadnice je x=150) až k  rozhraní zón nastává opačný typ pohybu pendlu, v našem případě rotace doprava. Pendl kmitající na boku ódometrické latě kmitá vzhledem k ose latě šikmo. V oblasti 0 – R směrem k rozhraní a v oblasti 150 – R šikmo opět směrem k rozhraní. V místě rozhraní kmitá kolmo na lať. Tím je možné stanovit polohu rozhraní na stupnici pravítka, obvykle délky 150 cm. Rozhraní zón jasnovidci přímo vidí jako tenkou tmavou linii. Pravítko má být orientované ve směru sever - jih, protože do hry vstupuje též magnetické pole Země. Strana S, na níž pokládáme standardní odogenerátor, se nachází na jižní straně pravítka. Na jeho severní straně je strana X, kam je připojena zóna, kterou chceme změřit. Nechť vzdálenost mezi severním a jižním koncem pravítka je 150 dílků, přičemž X strana je na dílku 0. Pak 150 – R je vzdálenost od standardu k rozhraní a R je vzdálenost rozhraní od X konce odometru.

Tímto objektivujícím subjektivním způsobem lze stanovit relativní intensitu ódických zón z(o) s poměrně malou chybou. Je to obdobné, jako když se kdysi srovnávaly ve fotometru světelné intenzity neznámého zdroje se známým zdrojem – hořící svíčkou.Zrak srovnával dvě stejné vlastnosti materie éteru nikoliv přes vědomí, ale přes schopnosti lidského smyslu – zraku. Sensibil reaguje pohybem svého pendlu na přítomnost či nepřítomnost éterické zóny.

Používaný odometr byl zhotoven z dřevěné latě, na jejímž povrchu bylo měřítko od 0 do 150 cm. Konce latě byly opatřeny měděným plechem. Na straně S se umístovaly různě silné standardy a  tím se měnila citlivost (rozsah) ódometru. Pro vyšší hodnoty intenzity Z za standardy bylo zvoleno 18 stejných magnetických feritů o stejné magnetické indukci B(m) u jejich povrchu. Experimentálně jsme zjistili, že přiložením více magnetů k sobě se vytváří suma jejich magnetického působení (viz tabulka). Magnetickou intenzitu feritů jsme zjišťovali porovnáním s místní magnetickou indukcí zemského magnetického pole, kterou jsme vzali rovnou 50 mikrotesla.

Působením jednoho feritu bylo vykompenzováno zemské magnetické pole ve vzdálenosti d = 10 cm od feritu. Přiložením dvou feritů k sobě bylo vykompenzováno ve vzdálenosti 19 cm, tří feritů ve vzdálenosti 26 cm, atd (viz tabulku). Poměr magnetických intenzit u devíti přiložených feritů B(9) k magnetické intenzitě u jednoho feritu B(1) musí splňovat vztah

B(9) / B(1)  = ( d.9 / d.1 )ⁿ

kde d.9 a d.1 jsou příslušné kompenzační vzdálenosti. Z tabulky udávající experimentální výsledky je patrné, že mocnitel n je roven 1. Proto můžeme zavést intenzitu Z neznámé zóny přivedené k dílku 0 ódometru ze zjištění rozhraní R při jistém počtu feritů na straně S ódometru. Jeden ferit vykompenzuje zemské pole ve vzdálenosti pouze 10 cm. To znamená, že ve vzdálenosti 75 cm od feritu, uprostřed ódometru, je intenzita zóny Z(75) rovna

Z(75) =  50 mikrotesla . 10 / 75 = 6,6 emT

Jednotka eterickémikroTesla (emT) nám charakterizuje intenzitu éterických zón a je odvozená od intenzity magnetického pole. To je vhodné, neboť jak víme éterické zóny a magnetická pole mají mnoho společného. Je možné vypočítat rozdíl éterické intenzity připadající na jeden dílek ódometru. V případě jednoho feritu citlivost c bude činit Z(75) / 75 = 0,08 emT. Magnetické pole cca 9 feritů kompenzuje zemské magnetické pole ve vzdálenosti 75 cm.V příloze jsou uvedeny kalibrační tabulky a příslušné citlivosti a rozsahy hodnot pro  magnetické standardy, geometrické standardy a gravitační standardy

Používané standardy pro měření intemzity Z éterických zón jsou  tří karegorií (viz tabulku):

• Magnetické standardy jsou samy o sobě relativně silnými generátory zóny. Jsou to celistvé násobky jednotky, jež je ferit tvaru kvádru. Čím větší počet feritů připoutaných magneticky k sobě, tím pochopitelně měříme větší intenzity ódu.
• Geometrické standardy jsou vlastně tvarovými zářiči éteru. Jsou vyrobeny z mosazného drátu a mají tvar kružnice.Ta je v dotyku s rovným drátem ,který má délku rovnou průměru kružnice (Sg1-Sg3).Další standardy této kategorie jsou pouze  kružnice (od Sg4 do Sg7). Různé velikosti Sg jsou dány kontaktem více kružnic s průměry nebo bez nich.
• Standardy používající zeslabování gravitačního éterického toku.Tyto standardy jsou zhotoveny ze skleněné čtvercové destičky tloušťky 1 mm. Dopadá-li na destičku éterický gravitační tok, je v destičce zeslaben, jak uvidíme později. Toto zeslabení je možné zjistit zeslabením éterické emise standardu na jedné straně ódometru. Působení dvou destiček k sobě přitisknutých je vykompenzováno geometrickým standardem Sg7.

V příloze jsou uvedeny kalibrační tabulky a příslušné citlivosti a rozsahy hodnot pro  magnetické standardy,geometrické standardy a gravitační standardy

Kalibrační příloha ódometru

Tabulka rozsahů citlivosti ódometru pro různé standardy

Magnetické standardy

Geometrické standardy

Zeslabující standardy (zeslabující dopadající gravitační éteriký tok)

Na obrázku 2 je znázorněno užití ódometru na zjišťování ztráty vitality rostliny ofukované teplým vzduchem.Standardem je neofukovaná rostlina

Distanční měření zón ódoskopem

Jak vidíme, je  vhodné měřit intenzitu zón pomocí ódometru. Častým problémem je, jak dostat ód vzdáleného zdroje na X stranu ódometru. V podstatě jde o to vymyslet přístroj, obdobný optickému dalekohledu, pomocí kterého studujeme okolní svět pomocí světelných paprsků. Pomocí takovéhoto přístroje by bylo na příklad možné případně detekovat éterické záření, které by  přicházelo z kosmu z různých míst nebeské klenby. V kosmickém centru bylo sestaveno zařízení na detekci ódických paprsků přicházejících prakticky z nekonečna. Bylo nazváno ódoskopem vzhledem k analogii s hvězdářským teleskopem. Jeho hlavní součástí  je parabolická anténa (může pochopitelně být též sférická) stejná jako ta, co se používá při příjmu televizního elektromagnetického signálu ze satelitu (viz obrázek 3).

Její průměr činí 80 cm. V ose paraboly v jejím ohnisku je umístěno čidlo éterického signálu. To se v našem případě sestává z konické spirálovité pyramidky. Je ovšem možno prakticky použít jakoukoliv neamorfní hmotu. Čidlo je spojeno izolovaně od země s X stranou ódometru. Tím je možné stanovovat relativní velikost éterického signálu dopadajícího na parabolickou anténu. Parabolická anténa je mechanicky pevně spojená s masivním kovovým stojanem. Poměrně primitivním způsobem je možné otáčet anténu do různých azimutů alfa (a) a sklánět do různých deklinací-náměrů delta (d). Na anténu je možné nasadit světelně neprůhledný tubus a opatřit předním krytem pro zamezení dopadu světla na parabolu. Dopadá-li éterický paprsek na  povrch kulového zrcadla, odráží se od něho podle stejného zákona odrazu jako se odrážejí optické paprsky. Proto všechny paprsky přicházející z nekonečně vzdálené nebeské sféry se šíří rovnoběžně s osou parabolické antény a odrážejí se do jejího ohniska.

Provedli jsme kalibrační měření detekujícího zařízení odoskop – odometr pomocí známých pozemských zdrojů zón. Úlohou operátora-sensibila je neovlivnit měření intenzity ódu přivedeného na ódometr. Do vzdálenosti 50m od ódoskopu jsme umístili ódické zářiče o různě silné éterické intenzitě. Anténa byla přesně zacílena na éterický zářič. Toho bylo dosaženo geodetickou cestou a doladěno zjišťováním maximální odezvy na ódometru při různém velmi citlivém zacílení antény. V následující tabulce jsou uvedeny měřené různé intenzity Z(oi) zjištěné na odoskopu od vzdálených různě silných zářičů o vlastní intenzitě  Z(zi)

Tabulka

Nejmenší hodnota éterického zdroje 0,1 emT byla změřena na ódometru  jako 0,01 emT. Této hodnotě odpovídá rozhraní R, které je cca 100 násobkem rozlišitelnosti na měřítku ódometru. Z toho plyne, že odhadnutá citlivost současného ódoskopu propojeného s ódometrem činí řádově c = 0,0001 emT, což odpovídá  magnetickému poli o intenzitě B = 0,1 nano tesla. I relativně nekvalifikovaný sensibil je tedy schopen stanovovat intenzity éterických zón  v oblasti velikosti 7 řádů!