Kosmický pohled na člověka

K pochopení dnešního člověka je nutné se vrátit na úsvit jeho dějin .Začátek člověka na Zemi si lze představit jako zázračné dílo Boha a jeho pomocníků což je dokumentováno různým způsobem ve svatých spisech,pohádkách a mýtech. Od začátku lidské existence na zeměkouli máme co činit podle mnoha lidí s mimozemským vlivem. Jak se konkrétně uskutečnil Boží záměr, jsme se pokusili podat v následujícím textu podle zachovalých “svatých knih” křesťanů a židů. I dnes miliony lidí věří Bibli přes současný všeobecně přijímaný vědecký pohled na svět. Většina odsuzuje  její božské principy často z pozice omezeného sektářství. Hledejme možnou skutečnou realitu skrývající se  v záznamech svatých textů, aniž bychom měli již předem svou “pravdu”. Přitom jsme věřící v Boha a sáli jsme své kořeny v křesťanském světě Evropy. Vycházejíce z těchto předpokladů, může se nám Bible jevit jako skupinové spřísahání zatemňující naši minulost. V celé Bibli se nám jeví za důležité pro člověka počátku 21. století jen 31 řádků. Jsou to odstavce 1 až 7 Knihy Geneze z kapitoly 6. Zbytek, až na výjimky, se týká zašlé morálky a příběhů, které se nikdy netýkaly Eskymáků, Francouzů, Američanů, Čechů, Číňanů a všech moderních národů. Jestli na příklad 200 vojínů Izraele zabije 300 Moabitů, je to událost bez jakéhokoliv významu pro současného člověka kromě specializovaných historiků, případně moralistů.

Podle esejisty Roberta Charouxe zbývají v Bibli tři skutečnosti zásadního významu pro pozemšťana kterékoliv doby:

(1). Ihned po vytvoření světa děti Boha přicházejí na  planetu Zemi, aby si vzaly za ženy lidské dcery

(2). Nastávají události, o nichž se  nám nedochovalo většího  povědomí, které však způsobily Božský hněv

(3). Bůh lituje, že kdy stvořil člověka, a zničí svůj  výtvor, tehdejší společenství lidí.

Existuje-li mocný Bůh na nebesích, pak skutečně význam a odpověď na uvedené skutečnosti jsou zásadního rázu pro pozemského člověka jakékoliv doby. Hned se vynořuje otázka, kdo byly ony děti Boha neboli synové nebes, které církevní otcové nazývají anděly? Znamená to snad, že jedinci přicházející z nebeského království přišli na zem, aby se milovali s hezkými pozemšťankami! Tomu lze těžko uvěřit. Kdo ale uvěří, tomu je Bible do písmene zákonem a nemá žádné problémy. Na druhé straně kdyby ale andělé neexistovali, pak by bible a všechny svaté texty, včetně apokryfů, byly literaturou pro  pobavení dětí. Podle Bible “andělé” sestoupivší z nebes neměli nic jiného na práci než přivést pozemské ženy do požehnaného stavu. Jako by byli vulgární soldateskou. Těžko lze uvěřit, že Nebe je doupětem gaunerů a zvláště pak, že andělé nejen že milují sex, ale jsou schopni ho vykonávat. Proto nelze syny Nebes, o kterých se mluví v Genezi, srovnávat s anděly co by přímými pomocníky Boha. Pak, protože se tehdy těmto ženám rodili obři, není těžké se domýšlet, že synové Nebes byli mimozemšťani. Jistě, děti Boha jako každý z nás, ale narozený mimo naši planetu nebo z určité části naší planety.

Další podrobnosti o těchto dobách lze nalézt v Enochově knize, která je o údajně starší než Bible. V této knize je věnováno 80 kapitol těmto otázkám, zatímco v Bibli jak jsme viděli, jen 31 řádků. Vyvstává otázka, proč asi hlavní části Geneze byly ze Starého zákona vypuštěny. Bylo zjištěno, že Enochova kniha byla interpolována křesťanskými opisovači, kteří do ní přidali kapitoly oznamující příchod Krista. Tato kniha podle mínění mnoha specialistů sloužila jako vzor nejen pro Bibli, ale pro staroindické Védy, Manuovy zákony brahmánů, středoamerické svaté texty. Legendární král země azerbejdžanské podle muslimských rukopisů čerpal pravdu o Bohu v knize Enochově. Enoch je osoba nejasného původu, jehož si izraelská tradice přisvojila, ale který žil podstatně dříve než nastala hebrejská civilizace. Jeho kniha, která byla v raném křesťanství knihou kanonickou, začíná těmito slovy “Jménem Boha” plného milosrdenství a milosti, nelehce se zlobícího, stále připraveného k odpuštění a k milosrdenství, je tato kniha knihou proroka Enocha.

V Enochově knize (kap. VII), bez citace osob Adama a Evy ,Enoch praví:

I. Když děti člověka se v těchto dnech rozmnožily, narodily  se jim elegantní a krásné dcery.

II. A když andělé, synové nebes je uviděli, zamilovali se do  nich. Řekli jeden druhému: vyberme si ženy z lidského pokolení a mějme s nimi děti.

III. Tehdy Samyaza, jejich velitel, jim řekl: obávám se velice, že nebudete moci uskutečnit svůj záměr.

IV. A že já sám ponesu odplatu za váš zlý čin.

V. Ale oni mu odpověděli:  my tak přísaháme (vykonat svůj úmysl).

VI. A všichni se navzájem propojíme naším přáním. Nic nezměníme na našem plánu, uskutečníme, co jsme rozhodli.

VII. A skutečně oni přísahali a spojili se navzájem společným přáním. Byli v počtu dvou set, kteří sestoupili k Aradisu, místu poblíž hory Armon.

X. A každý si vybral jednu ženu, přiblížil se k ní a bydlel s ní. Učil jí čarovat, různá zakletí, vlastnosti kořínků a stromů.

XI. Ženy otěhotněly a porodily obry.

Krátce zhodnoťme uvedené odstavce. Hlavní otázkou je, kdo jsou oni andělé, synové Nebes. Je zatěžko připustit, že mohli mít znalosti, zřejmě neznámé v Nebi:  čarodějnictví, zakletí, léčitelské a jiné vlastnosti rostlin. Lze tedy mít za to, že oni synové Nebes nebyli andělé-pomocníci Boha v království nebeském, ale mimozemšťani, smrtelní jako my. Pokračujme v VIII. kapitole Enochovy knihy. “Člen vzbouřeného oddílu mimozemšťanů Azazuel učil lidi výrobě mečů, nožů, štítů, brnění a zrcadel. Naučil je zhotovovat náramky a ozdoby, užití malby, umění malovat obočí, použití drahých kamenů a všech možných druhů nátěrů, takže svět se stal zkorumpovaným.” Je těžko představitelné, že všechny tyto “technologie” jsou slučitelné se svatou podstatou pravých andělů, nezatížených hmotnými potřebami.

Záhada kolem zrodu lidského rodu a zaniklých případných civilizací je v podstatě dána tím, jak budeme interpretovat pojmy “andělé, synové Boží”. Proto naše hypotéza není lacinou hypotézou. Ateisté a mnoho dalších lidí tak zvaného zdravého selského rozumu neberou existenci svatých textů na vědomí. Berou je jako snůšku bajek, legend a nesmyslů. Toto často sektářské hledisko po našem soudu lacino sprovozuje ze světa část našeho kulturního dědictví. A jakékoliv dědictví je jistým obrazem  bývalé tehdejší reality.

Na základě toho co bylo již řečeno a dalších faktů se jeví rozumné předpokládat:

(1). Pradávný příchod mimozemšťanů na naší planetu. Mimozemšťani zásadním způsobem zasáhli do vzniku a   rozvoje pozemského sama sebe si uvědomujícího se  člověka.

(2). Důsledkem toho bylo, že naši prapředkové ve své většině byli před mnoha tisíciletími na značné technické a  duševní úrovni, která byla postupně vystřídaná barbarstvím.

Je tomu už 26 století, co 160 km jihovýchodně od Bagdádu  prorok Ezechiel ( v hebrejštině:  Ten kterého Bůh posiluje)  měl, jak sám pravil, vizi. Dar jasnozření mu byl dán během jeho babylonského zajetí. Jeho proroctví, často velmi cynická, jsou součásti Bible. Nyní uveďme část jeho vidění vzdušného korábu přistavší před ním z nebes.Z něho vystupují cherubíni, v podstatě bytosti podobné člověku.Dovídáme se.že cherubíni -  mimozemšťané, kteří mají navštívit město, jsou blízko a každý drží ve své ruce smrtící nástroj.

Ezechiel praví: viděl jsem přicházet šest mužů  (Ezechiel již nehovoří o cherubínech či zvířatech), každý majíce v ruce smrtící zbraň.

V rámci vize se jedná o trestnou výpravu proti hříšníkům, kteří se domýšleli, že Všemohoucí opustil Zemi a proto oni mohou hřešit. Mimozemšťani vstoupili do města a zabili mnoho lidí, kteří zbožňovali vycházející slunce. Zde se možná skrývá důležitý fakt: Boha je nutno zbožňovat směrem k západu či severu, kde se nachází “obraz Jeho slávy”, to znamená hlavní stan mimozemšťanů na Zemi.Každý sám si může zhodnotit jaký byl stav lidské společnosti na úsvitu našich pozemských dějin.

Seznamme se s názory některých publicistů zabývajících se prehistorií člověka pomocí archeologie a zachovávaných tradic, to jest především náboženských spisů. Začněme s tak zvanou dobou kamennou. Je samozřejmě těžké nalézt pro zrození člověka jiné vysvětlení než to, že je jednou z výslednic biologického vývoje na planetě Zemi. Jistě pro naši samolásku by bylo lepší nepocházet žádným způsobem z opic.Je na místě se ptát. zda člověk skutečně byl zázračně stvořen Bohem? Podle současných představ o struktuře a dynamice pozemské hmoty si lze  těžko představit všemohoucího Boha jako tvora modelujícího z hlíny pračlověka a  poté  jeho družku ze žebra svého výrobku v době jeho spánku. Můžeme si ale Boha představit celkem bez potíží jako nám blíže nepochopitelnou, mnohačetnou, kosmickou akční inteligenci, modelujícího pračlověka vložením balíku informací do jeho původní pozemské hmotné bytosti a  k tomu užívající i zprostředkovatelů.

Při prvém povrchovém zkoumání se jeví nesporné, že člověk je prodloužením pozemské hmoty svou stavbou a jeví se jako logickým pokračováním pozemské evoluce. V něm se ale evoluce na Zemi obrovsky zrychlila. U člověka podle Junga nastala sebereflexe, značně se zvýšila možnost jeho volby v různých životních situacích. Jestli je jen biologickým strojem, tj. mimo svůj pozemský hmotný život neprožívá transcendentně nic, pak ale přesto přemýšlí, rozeznává pro sebe dobro od zla a je v otevřeném napětí s okolní přírodou v které se chce chovat jako hospodář. Tu si chce podmanit nebo alespoň pro sebe maximálně využít. Dnešním zachráncům přírody, zeleným ekologistům, se jen těžko daří ve společnosti prosadit, a to ne vždy a všude, ekologicky možný technicko-ekonomický rozvoj společnosti.

Člověk se chce stát pánem světa. Možná proti Bohu a tím se stává společníkem Lucifera. Biblická kniha o genezi nás poučuje o zrození sebe poznání a jeho možné volbě přes existenci pozemského ráje. Bůh zakázal se dotknout ovoce poznání, ale “samozřejmě” Adam a Eva pojedli jablka. Je celkem jasné, že tato událost byla nevyhnutelná a “chtěná”. Bůh to předvídal, ale chtěl, aby se tak stalo z vůle hříšníků. Tímto způsobem u Adama a Evy nastalo sebeuvědomění a poznání možnosti volby a jejich následků. Tím se též vysvětluje úloha Lucifera, který je v opozici k Bohu  vůdcem myšlenek.

Jaká bude budoucnost potomků Adama a Evy? Je-li člověk jen biologický stroj lze dialekticky očekávat jeho konec.Po jeho vládě by nastoupil biologický robot vytvořený člověčím biologickým strojem. To by znamenalo, že člověk je jakoby výsledkem, plodem rostliny, jehož bychom mohli nazvat biologický vývoj planety Země. Ovoce dozrálo a z jeho semene vznikne jiný život. Sám pak zanikne. Těžko se odpovídá na tuto otázku. Jednu odpověď našel páter Theillard de Chardin. Tvrdí, že každý pozemský organismus má dvě složky své energie:

(1). Vnitřní, související s vnitřní komplexitou daného organizmu

(2). Vnější, související se schopností organizmu přivádět zvenčí energii do organizmu.

Vnější energie vytváří stav organizmu vzhledem k jeho okolí, řekli bychom potencuje ho vzhledem k okolí. Je-li vnější energie úspěšná, zvyšuje hladinu vnitřní energie v organizmu. Ta při dosažení určité hladiny je schopna dialektickým skokem změnit vnitřní strukturu organizmu. Dochází k dialektickému přechodu od kvantity k nové kvalitě. Podle Chardina optimální vývoj organizmu je naprogramován v jeho vnitřní struktuře. Tedy vývoj jakéhokoliv druhu se neuskutečňuje podle Darwinova evolucionistického modelu zvenčí organizmu, ale podle programu vloženého do živé bytosti naprogramováním organizmu Ne boj o přežití, ale uskutečnění takových podprogramů, které mi dovolí okolí a které mně vedou ke konečnému cíli. Vývoj všech druhů končí při dosažení dokonalého pořádku  s okolím,tj. harmonizace organizmu. Podle Teillarda konec harmonizačního procesu nastane při  ztotožnění člověka s Bohem.

Při zkoumání  prvopočátku lidské existence na naší planetě vede Darwinův model k existenci předpokládané starší a mladší době kamenné. Při jeho extrapolaci do daleké budoucnosti vede ke zničení všeho živého na Zemi. Podle současných představ akademické vědy byla v době kamenné lidská společnost na takovém nízkém stupni vývoje, který na základě dnes známých skutečností nelze přijmout.

Jedná se zejména o tato  fakta:

(1). Fyziologicky nic nenasvědčuje, že jsme přímým genetickým pokračováním opic. Genom šimpanze je z genetického hlediska dokonalejší než genom člověka. Transplantace orgánů a transfuze krve jsou neproveditelné.

(2). Články předpokládaného genetického řetězce mezi člověkem a opicí nebyly přes úpornou snahu nikdy nalezeny. Nalezené podobnosti jsou stejného typu, jako bychom za předka dřevěného stolu vzali hůl, židli, stolek.

(3). Člověk doby kamenné nebydlel trvale v jeskyních, ale jen výjimečně. Proto kolem hromadného nálezu křemenných nástrojů a keramiky té doby nejsou obvykle žádné jeskyně.

(4). Prehistorický člověk se pravděpodobně oblékal velmi podobně jako my. Měl klobouk, vestu, kalhoty, boty. To vše lze vidět na vyrytých kresbách umístěných v pravěké “knihovně” v Lussac les Chateaux ve Francii.

(5). Člověk doby kamenné znal písmo, což dokazují ryté destičky z Glozel, blízko Vichy  (Francie)

(6). Prehistorický člověk nežil i podle našich znalostí v bídě a nedostatku, protože v lesích, prériích a řekách byl dostatek snadno dostupné potravy.

(7). Člověk doby kamenné nebyl hloupým hrubiánem a omezencem, jak to pozemská věda předpokládá. Byl malířem, keramikem, geniálním výtvarníkem. Jeskyně byly pravděpodobně domovem jen tehdejších společenských vyděděnců. Elita společnosti pravděpodobně znala sklo, uhlí , kovy a výrobu železa.

O stavebních a tím průmyslově-technických možnostech tehdejší doby hovoří za všechno nálezy pod sfingou v Gize v Egyptě. Ta, jak ukazují nejnovější výzkumy, musela být postavena již v době vydatných dešťů, které se vyskytovaly v Egyptě tak před 8 000 lety. Kyklopské stavby pod ní, vyhloubené v tvrdém kamenném podkladu sfingy, musí být ještě mnohem starší. Dále, podle odhadů italských inženýrů, se těžila železná ruda na ostrově Elba  (Itálie)  možná více než před 30 000 let. Dokladem toho je odpovídající devastace okolní krajiny. Zdá se, že současný oficiální  popis doby kamenné je nesmyslný. Žádná doba kamenná nikdy neexistovala. Samozřejmě, že v této době jistá část obyvatelstva vyráběla a používala kamenné nářadí. Asi jako dnes určitá část lidské populace používá lopatu. Nelze přece naši dobu nazvat dobou lopaty. Dosud jsme nehovořili o velkých kamenných stavbách, katedrálách té doby. Prakticky, až na výjimky, neznáme ani účel ani skutečnou výrobní technologii těchto staveb. Byly postaveny z kamene, protože to bylo trvalé a tehdy, na rozdíl od naší doby, to bylo technicky snadné a zřejmě laciné. V současném transcendentním výzkumu se vynořuje hypotéza, že naši prapředkové nepoužívali jistý druh kamene jen jako stavební materiál, ale též jako možný akumulátor energie a informací. Torzo těchto dovedností se zachovalo v síti menhirů.

O člověku,jeho společenském uspořádání,o biosféře a kosmu vůbec byly vypracovány různé přístupy,různé filosofie, teorie a modely. Jsou předmětem kánonů víry různých církví.Začněme pracemi myslitele Velichovského a jeho úvahami o vývoji našeho světa.Podle něho  naše Země a vše živé a neživé na ní prošlo od svého vzniku řadou kosmických kolizí.Skokem se změnilo

-         velikost a tvar oběžné dráhy Země kolem Slunce

-         délka roku a ročních období

-         sklon zemské osy vzhledem k rovině ekliptiky

-         rychlost rotace Země a délka dne

Při těchto a jiných kolizích vymřely při katastrofách celoplanetárního rozsahu celé živočišné druhy a ty co přežily, byly poznamenány fyziologicky i duševně. Podle Velichovského došlo k zapomnění  těchto skutečností v prvních generacích předků dnešního člověka, ale zůstaly v jeho podvědomí.Ty se staly součástí kolektivního podvědomí lidstva zavedeného Freudem. Podle jeho žáka Junga všechna náboženství využívají symbolů, jež jsou obrazovým vyjádřením představivosti vědomí jedince a tím částí kolektivního podvědomí.Jde o samotný pojem Boha,Satana,Edenu,zrození člověka ,atd.

Lidská rasa má svou paměť,která je součástí kolektivního podvědomí. Strach a traumata jsou latentní v paměti rasy. Ty v dobách osobních a společenských krizí ožívají,vystupují jako součást společenského dění. Dědictví  minulosti se předává dvěma způsoby:

-         ústní a písemná vědomá tradice

-         nevědomá rasová paměť

Darwin,ač sám nebyl univerzitně vzdělán v biologii,měl zcela jiný pohled na náš biologický svět  a tím i svět člověka.Jak Velikovský řekl ,vyměnil dramatický božský původ a osud člověka za poklidný život v útulném lidském světě.Tvrdí, že evoluce,tj. změna typu existence organizmů žijících na naší planetě,se děje od jednoduchého k vyspělému a to konkurencí mezi různými druhy organizmů. Život vdechnutý Stvořitelem jen do několika forem se rozkošatěl do nejkrásnějších a nejrozvinutějších forem.Zatímco Země kroužila poklidně kolem Slunce, zuřil boj o přežití mezi jednotlivými druhy. Zvítězil ten, jenž byl nejsilnější, nejchytřejší a hlavně nejpřizpůsobivější. Podle tohoto scénáře bychom mohli očekávat bezproblémovou budoucnost, protože člověk je zřejmě nejpřízpůsobivější živočich na Zemi . Úspěch Darwinovy evoluční teorie byl podle nás dán potřebou ponížit církev, tehdy odpůrkyni pozemského pokroku,oddálit revoluční politické dění a vytvořit iluzi toho, že budoucnost všech lidských činností bude se vyvíjet od slabého k silnému,od málo užitečného k užitečnějšímu.Politicky Darwinovo učení posvětilo ekonomické vykořisťování slabých silnějšími,posvětila národ vhodnější nad méně vhodným,který je slabý, protože méně přizpůsobivý. Současní vědci  a elity společnosti mají dogmatickou víru ve svůj základní princip:Utváření světa a životní proměny v něm jsou dílem spojité evoluce, jsou nositelem pokroku. Kam kráčí jejich pokrok? Na to pozemská věda nedává odpověď

Byl snad v minulosti předložen společnosti nějaký jiný smysl života než náboženský? Takový pokus vlastně učinil již zmíněný Teillard de Chardin, paleontolog a jezuita, nemilovaný Vatikánem. Materiální objekt je jakoby atraktorem v materiálním chaosu okolí. De Chardin usuzoval, že co platí pro jedince platí i pro populace jedinců. Objektem  může být i soubor objektů,třeba populace žab na rybníce, politická strana, velkoměsto a celé obyvatelstvo planety.Na příklad atraktorem vzhledem ke svému okolí je i město Paříž.To vytváří kolem sebe determinovaný chaos, zatímco jeho materiální uspořádání roste.Proto De Chardin předpověděl proces globalizace aktivit lidstva na planetě a to v 50. letech minulého století. Tento proces pojmenoval planetarizací lidstva,která nastane při dostatečné vnitřní energii přítomné v lidské populaci.Na základě tohoto pohledu není globalizace života na naší planetě výsledkem nějaké zvláštní formy ekonomického vývoje lidstva, ale je informací zapsanou v naší bytosti.

Novodobá intelektuální reakce na současné globální problémy našeho světa je filozofie a hnutí „Nová doba“ neboli „Postmodernismus“. Kritický pohled postmodernismu na dnešní lidskou společnost se nyní soustřeďuje na mechanismy získávání a užívání potřebných informaci pro činnosti společnosti . Lyotard  stručně vyjádřil tento myšlenkový proud následujícími fakty:

-         Akademické vědecké vědění není celé vědění o kosmu.Bylo vytvořeno vývojem jako soubor pojmů a vazeb mezi nimi.Věda je jen jedna hra s pojmy a jejich vztahy, krátce řečeno jde o řečovou hru ( jeux de mots)

-         O pravdě a způsobech jejího dosažení pomocí řečové hry jsou stanovena pravidla specialisty podle jejich vzájemné historicky vzniklé dohody.

-          Legitimizace vědění se dosahuje v síti  společenských komunikačních aktivit (společenské praxi) vyplývajících z různých řečových her.

-         Pozemská věda je jen jedna z možných řečových her, která nemůže dopodrobna posuzovat jiné řečové hry

-         Pozemská věda je výrobní silou, momentem oběhu kapitálu. Je pod kontrolou řečové hry, v které se jedná o to přetvářet svět pro vlastní cíle kapitálu

-         Společnost a její systém se řídí optimalizací vlastního výkonu, který je dán legitimizačním příběhem (společenskou praxí) příslušné řečové hry.

-         V postmoderní době by legitimizační příběhy měly vznikat mezilidským dialogem posuzujícím nejen pozemská fakta ale i kosmická

Krátce řečeno podle akademické vědy pravdivé je to, co je solidární se současným jejím světonázorem, konkrétně se současným příslušným paradigmatem. Realizovat se bude to,co obecně bude prospěšné podle současného mínění v rámci současné společenské praxe.Dnes lidé intuitivně cítí nedobrý stav  ve společnosti a zhoubné trendy jejího směřování. Každý člověk je do civilizačního trendu zatažen.Neviditelná ruka trhu kulturně a sociálně globalizuje lidské společenství. Buduje se umělý svět, který můžeme nazvat „druhou přírodou“. Tato druhá příroda ovlivňuje naše soudy. Při našich hodnoceních používáme naší nevědomé evoluční paměti lidstva. Dochází k jakémusi srovnání sociálně kulturní paměti s nevědomou evoluční paměti.Vzniká Popperův „Třetí svět“, jenž je vytvořen v rámci sebe záchovných aktivit rozličných kultur. Tento svět otevřel člověku technologii poznávání do jiné úrovně bytí, která představuje svět vymýšleny základní vědou a nikoliv svět vystavěny na základě přírodně-genetického možného vývoje, řekli bychom na základě přímého Božího záměru. Nyní je člověk čím dále více vtažen do svého virtuálního světa.

V čem  by se měl člověk zásadně změnit? V prvé řadě se musí ztotožnit s myšlenkou,že náš svět má nějaký smysl přesto, že nám není znám.Proto je vhodné věřit ve stvoření světa podle vůle Stvořitele nebo Zákonů vytvořených blíže neznámou Entitou.Pokládám-li svůj život jako dar od blíže neurčitého organizmu,pak je pochopitelné, že můj život by měl být co nejpříjemnější procházkou kosmickými luhy a háji. I naše krátká společenská paměť nás ale přesvědčuje o smysluplnosti lidského života.Proto první povahový rys,který podle autora by měl člověk při vstupu do kosmu si osvojit,je víra v Boha a jeho pomocníků a víru ve smyslu lidského života a existence světa vůbec.

Druhý velmi negativní rys současného myšlení homo sapiens je jeho pýcha. Je to především pýcha na svoje velitelské postavení v okolním kosmu.Podle něj není v jemu dostupném kosmu větší inteligence, a proto se nemusí obávat,že by ho nějaký organismus inteligentně překonal.Z toho všeho vyplývá lidský současný pocit,že všemu rozumí nebo bude rozumět.Když se nějaký organizmus postaví proti vůli člověka,tak člověk pragmaticky si to s ním vyřídí.Tento postup uplatňují silné lidské skupiny proti slabším.Pro náš vstup do kosmu je tedy nutné být nanejvýše sebekritický ve svých možnostech a vybavit se pokorou před kosmem.

Třetí negativní rys současného člověka je jeho sobectví a sebestřednost.Pokládá se za střed světa a všechny události a vlastnosti přítomné v kosmu interpretuje pouze z lidského hlediska současného a historického.Tato hlediska jsou často vytvářená ve stranických putkách mezi různými lidskými skupinami.Hovoří se velmi mnoho o nutnosti lásky mezi jedinci,ale skutečnost je zcela jiná.Pro vstup inteligentních a vitálních bytostí do kosmu je zapotřebí vytvořit mezi nimi harmonické vztahy a zároveň i s okolním světem.Opustit stranické vlivy a posilovat roli jedince naslouchajícímu svému astrálu.Je nutné pěstovat lásku ke všemu existujicímu a to proto,že vše existující co existuje mimo mě dává smysl mé existence.