Kosmické zóny - metoda mentálních dotazů

Všechny kosmické objekty vytvářejí soubor informací – energií, které na nás mohou působit. Nyní se budeme zabývat druhým typem zón, zónami kosmickými. Ty nás v podstatě ovlivňují přes naše nevědomí. V našem těle je kolem 50 biliónů buněk, tj. desettisíckrát víc, než je lidí na naší planetě. Všechny typy buněk pro různé orgány jsou si velmi podobné: mají membránový obal, naplněný různými chemickými látkami, které plavou ve vodě. V buňkách je kromě červených krvinek jádro buňky, ve kterém je skryta těsně stočená spirála deoxyribonukleové kyseliny (běžná zkratka: molekula DNK). Na základě zkušeností lze říci, že lidské buňky se vyvinuly do stavu vysoké inteligence, a proto jsou schopny vázat lidské tělo dohromady. Hmota těla, by nemohla existovat a být schopná delšího života. Nutně by se rozpadla.

Ukazuje se, že tělo spolehlivě reaguje na všechny nuance mysli, jako jsou emoce, pocity, zprávy z vnějšku, rozhodnutí mysli atd. Po vzniku myšlenky jsou generovány příslušné komunikační molekuly a nervové signály. Myšlenka strachu generuje příslušnou neurochemickou látku. Nehmotnou myšlenku a hmotou komunikační molekulu putující tělem propojuje proces, který dosud neznáme. Nehmotná informace - myšlenka se přeměňuje v hmotnou informaci. Vyložené úvahy vytvářejí prostor pro existenci míst, kde na nás působí jistý soubor informací, které nazveme kosmickou zónou, tj. prostorem, který je dějištěm procesů s myšlenkami. Kosmický prostor ovlivňuje přímo naše vědomí přes naše nevědomí. Autor se setkal poprvé osobně s tímto jevem ve známé Nosticově vile na Kampě. V této vile žila a tvořila řada významných českých osobností včetně Jana Wericha. Připomeňme, že vynikající nihilistický básník Vladimír Holan dovedl najít svou ponurou inspiraci jen v tomto domě. Tehdejší obyvatelka domu (rok 1998) pozvala autora, aby v domě nalezl případné patogenní zóny a pokusil se je odstranit.  Dcerka paní domu měla totiž dojem, že v domě straší. Autor věděl, že dům leží na Kampě mezi vodními toky Vltavy a Čertovky, a proto očekával výskyt intenzivních ódických zón, způsobených spodní vodou. To se také stalo. Tak jako v jiných případech,tyto vodní zóny se nalézaly v obvodových zdech domu. Došlo tu však k dvěma překvapením. První se týkalo výskytu velmi intenzivní zóny, která vycházela z tlusté stěny v blízkosti středu vily. To bylo možné zjistit z pohybu pendlu v různých místech vily. Vliv nepřicházel jako u obvyklé ódické zóny ze země, ba ani ze střechy, ale jasně pocházel odněkud zprostředka této tlusté zdi. Jako by v ní byl zabudován jakýsi éterický aktivátor. Jeho vliv působil na obyvatele domu neblaze, a to především v nejbližším pokoji. Byla to na neštěstí, a zřejmě od pradávna, ložnice. Byla to nehmotná  inteligence, řekli bychom duch, který byl v těchto místech usazen. Tento duch vytvářel kolem sebe nikoli ódickou zónu, ale zónu jiného typu, kterou jsme pojmenovali zónou kosmickou. Kosmická zóna tedy vzniká činností nějaké kosmické struktury nemající hmotnou podstatu, ale schopnou působit na náš svět.

Kosmické zóny se projevují několika  způsoby:

• Za jistých okolností se může kosmická zóna vnořit (zaklít) do libovolné hmoty našeho světa a vytvořit ódické struktury působící na hmotné okolí
• za pomoci své materie, fluidem nevědomí, “oživit“ jisté informační struktury kosmické dimenze zviditelněním (pouze) v našem světě.

Druhé, příjemnější překvapení nastalo v obývacím pokoji. Autor procházel rutinně s  L virgulemi pokojem a vnímal, že se někde nachází zdroj ódu. Na jeho původ přišel, když se náhodou ocitl v blízkosti posledního předsmrtného plátna známého českého malíře Antonína Slavíčka. Proměřil všechny obrazy zde vystavené a zjistil, že všechny jsou více či méně silnými ódickými aktivátory, ale nikoliv jen tvarovými zářiči. Zóna, kterou kolem sebe generují, byla vytvořena též za spoluúčasti nevědomí těla umělce při vzniku díla. Tedy kosmické zóny často vznikají při emocích přítomných ve vědomí lidí a zaznamenají se nejen v Kosmu, ale i v hmotném  objektu, s kterým  souvisí dané emoce. Kosmické zóny nejsou vytvořeny éterem, nemají éterické vlastnosti, a proto ani dvě polarity. Materii kosmické zóny nazveme fluidem. Fluid svým pohybem může značně vylepšit nebo poškodit naši bytost. Spojení mezi nevědomím a vědomím se uskutečňuje několika cestami, při nichž asi vždy hraje roli kvalita a stav naší éterické aury, která nás obklopuje. Jsou to:

• Technika mentálních dotazů ( mentální radiestézie)
• Jasnozřivost
• Bleskové sdělení při prvním dojmu, neboli nulté přiblížení k neznámému objektu.
• Dochází k ní mimo bdělý stav ve formě snů.
• Další cesta je přímé prosakování informace z nevědomí do vědomí v krizových situacích těla, kdy jde o bytí těla. To proto, že existence nevědomí těla, případně jeho rozloučení s naším světem, zřejmě závisí na existenci hmotného těla.
• Je tu i cesta vnitřního hlasu a tlaku vědomí
• Přijetí sdělené pravdy Bohem nebo jeho prostředníky

Je zajímavé všimnout si rozdílu vlivu magnetů na ód a na fluid. Činnost proutkaře lze zcela pozměnit, má li tento v kapse magnet. Na fluidistické signály nemá přítomnost magnetu žádný vliv.

Velmi často užívaná technika užití nevědomí je technika mentálních dotazů – mentální radiestézie. V ní si sensibil – tazatel vytváří ve svém vědomí otázky pro své nevědomí a ptá se na nejrůznější věci. Přitom hrají roli okolní kosmické zóny a kosmické zóny prostředí, do kterého se tazatel vydává. Dotaz musí být položen takovým způsobem, aby odpověď byla možná ve tvaru ano/ne. Předem se sensibil „domluví“ se svým nevědomím, jaký pohyb jeho pendlu bude ano a jaký bude ne. Obvykle to bývá rotace pendlu doprava nebo doleva. Sensibil musí mít příslušnou kvalifikaci, tj. přinejmenším musí ovládat pohyb svého pendlu svým vědomím přes své nevědomí. Sensibil musí potlačit veškerá přání a pokud možno všechny myšlenkové toky ve  svém vědomí.

Velmi často autor a jeho žáci používali tuto metodu na zjišťování síly aury nějakého objektu určeného odomomentem objektu. Éterický ódomoment je analogem magnetického momentu magnetů. Vyjadřuje silové působení hmotného objektu na své okolí, na jiné hmotné objekty. Jednotka éterického odomomentu byl jako v případě magnetického momentu vliv elektrického proudu velikosti 1 ampéru ve vodiči, obepínajícím jeden metr čtvereční s to na pohyb pendlu. Logaritmus této jednotky byl pojmenován odomem. Sensibil, který chce používat této stupnice, se musí okalibrovat pomocí alespoň tří objektů majících zcela rozdílné odomomenty. Pak může pomocí měřící kružnice (viz obrázek 7. 1.) stanovovat odomomenty objektů, s kterými je  navázán. přes své nevědomí.

Výsledky našich stanovení ódomomentů různých objektů jsou velmi překvapující a někdy velmi poučné, jak lze nahlédnout z následující tabulky.

Tabulka - Ódomoment různých objektů (odomy)

Vysvětlivky:      (x): objekt nefunkční / funkční;      (xx): zima, květenství, plody;

Připomínáme, že u objektů složených z mnoha částí, například města, je nutné mít na paměti, že výsledný ódomoment je vektorovým (směrovým) součtem ódomomentů jednotlivých částí celku!

Je předčasné činit nějaké závěry o souvislostech mezi naměřenými hodnotami. Ty budou jistě záviset na i "kondici" senzibila a na "kosmickém počasí", panujícím při distančním měření. Proto jsou udávané hodnoty OM orientační, i když vůbec ne chaotické. Jsou reprodukovatelné s chybou nepřesahující 30 % s odstupem mnoha dní. Nicméně již dnes si některé hodnoty OM zaslouží pozornost. Průměrná zdravá lidská bytost má 7 ódomů (odm), ale existují superšamani, kteří mají OM miliardkrát miliardkráte větší! Je pravděpodobné, že mohou ovládat aury obyčejných smrtelníků. Pozoruhodné je, že mrtvé tělo má 0 odm. Že svítící žárovka má desettisickrát větší OM než nesvítící, souvisí pravděpodobně s tím, že světlo transportuje ód. Pozoruhodné jsou podstatně větší hodnoty OM virů než OM buněk. Fascinující je ale "suverénní" hodnota OM molekuly DNK v molekulárním a buněčném světě. Její ód se asi spolupodílí na její řídící funkci. Další zajímavostí jsou enormně vysoké ódomomenty u jablka vzhledem k ostatnímu ovoci. Je to snad připomínka, že jablko je ovoce poznání? Ódomomenty česneku rovněž enormně převyšují jinou zeleninu. Není to snad tím, že česnek odpuzuje upíry?! Je vidět, že některé léky mají velmi vysoký OM, zvláště pak jejich účinek na lidský organismus.Že ódický stav hmoty souvisí s atomovou strukturou hmoty našeho světa, je dobře patrné na vyšších hodnotách OM atomů železa vzhledem k sousedům v Mendějevově tabulce. Ty, jak známo, vytvářejí ferromagnetickou látku, jsou schopné „magnetizace“ svých atomů. Proto také magnety kolem sebe vytvářejí ódické zóny.

Autor a jeho žáci stanovili ódomomenty mnoha hmotných objektů našeho světa.Jako nejmenší ódomoment byl nalezen ódomoment elektronu, rovný – 23, jako největší v našem dosahu ódomoment planety Země rovný +32.Poměr těchto extremních ódomomentů je tedy

O (země)  /  O (elektronu)  = 10.exp (+55)

Uvedený poměr mezi odomomenty Země a elektronu má svůj protějšek v poměru mezi hmotnostmi Země a elektronu

10.exp (+24) kg  /  10.exp (- 31) kg  =  10.exp (+ 55)  !!!

Tento velmi důležitý výsledek nám naznačuje, že ódická zóna existující kolem setrvačné hmoty našeho světa má k ní úměrný silový projev.Jinak řečeno,hmota a zóna kolem ní jsou těsně spolu svázané což se projevuje kvantitatívně ve velikosti hmoty a ódomomentu zóny.Experimentálně uvedený výsledek svědčí mimo jiné o obrovském měřícím rozsahu našeho nevědomí.

Kvalita zón je dána jejich vnitřním vířivým pohybem. Z hlediska svého působení na člověka není zóna jako zóna. Jsou zóny člověku příznivé a nepříznivě, což je zřejmě v souvislosti s vířením uvnitř zón. Někteří francouzští badatelé (A. de Bélizal) klasifikovali toto působení zóny symbolicky pomocí nepravých barev,které odpovídají zónám různého typu (viz obrázek 7.2).Vyšli přitom z experimentálního faktu,že realizovat zónu různého typu lze pomocí dvou magnetických polí svírající mezi sebou jistý úhel ,přičemž pole jsou umístěných v nějaké magnetické anomálii zemského magnetického pole. Uspořádání je následující: mějme dvojici feritů (permanentních magnetů) ,které jsou  vzájemně rovnoběžné a severní pól jednoho(S) je „en face „ jižního pólu (J)druhého.Vnější pól S dvojice magnetu směřuje k zemskému severu a vnější pól J směřuje k jižnímu zemskému pólu. Zařízení obsahuje další dvojici rovnoběžných magnetů,jejíž jedna strana je uchycena v ose první dvojice magnetu a druhá strana může s ní mít vzájemný úhel od 0 do 360 stupňů.Úhel 0 odpovídá situaci,kdy obě dvojice magnetů mají stejný směr magnetického pole,úhel 180 stupňů kdy jejich magnetická pole jsou namířena opačně.Podle pohybu pendlu zjistíme,že úhlům od 0 do 180 stupňů odpovídá generace ódické zóny M polarity,přičemž maximum intenzity zóny nastává u 100 stupňů. Od 180 do 360 stupňů je generována zóna F polarity s maximem u 260 stupňů. Spektrum nepravých barev (viz obrázek 7.3) je od 0 stupňů následující: zelená +, modrá, indigo, fialová, ultrafialová, bledě modrá, zelená -, černá, infračervená, červená, oranžová, žlutá. Toto pořadí de Belizal označil jako barvy elektrické. Následujících 12 barev má stejné pořadí nepravých barev, ale tyto barvy byly označeny za magnetické. Místo nepravých barev charakterizující typ zóny,autor se domnívá že blíže realitě jsou by bylo tyto nepravé barvy nahradit turbofrekvencí TF odpovídající zóně daného „barvy“. Důvod je prostý: ódické zóny mají vířivou povahu a lze tedy mít za to,že každá zóna je charakterizovaná nějakým odlišným vířením.Víření  ódu lze kvalitativně popsat jako rotaci éteru o poloměru L s periodou rotace dané velikosti TF. Metodou mentálních dotazů mnohokráte opakovaných a srovnávaných s experimentem, nalezl tuto korespondenci mezi nepravými  Belizalovými barvami a Setoxovými turbofrekvencemi. Jsou popsany v následující tabulce (viz obrázek 7.4).

Tabulka turbofrekvencí

Velmi důležitá je skutečnost, že pro nižší turbofrekvence do 100 MegaHertz mají zóny polaritu M,podle de Belizala jsou elektrického typu a pro člověka nejsou příznivé.Naopak,nad hranicí 100 MegaHertz do maxima turbofrekvencí pří 10¹⁵ Hertz mají zóny polaritu F,jsou magnetického typu a jsou pro člověka příznivé.Nutno podotknout, že hodnoty turbofrekvence u 0 a 360 stupňů na sebe navazují.Metodou mentálních dotazů byl hledán charakteristický rozměr zóny pro příslušnou turbofrekvenci.Nalezly jsme,že  zóny s M polaritou mají turbofrekvence od 1 Hz do 10 GigaHz.Zóny F polarity mají turbofrekvence od 10 GigaHz do milionu GigaHz.Nejvyšší frekvence jsou spojeny s F zónami a mohou mít ty nejmenší rozměry vírů,a to do atomových rozměrů.

Mentálním dotazem jsme zjistili, že nejmenší ódomoment v našem světě má elektron, rovný velikosti 10 exp(-23) odomů. Nebyla zjištěna menší hodnota v našem světě. Atomová fyzika nás učí, že elektron je nositelem nejmenšího elektrického náboje v našem světě, má vlastní magnetický moment a má vlastní rotaci - spin elektronu. Poloha osy vlastní rotace elektronu je závislá na vnějším hmotném působení. Vlastní rotace elektronu může být pravotočivá nebo levotočivá.Taktéž jádro atomu má vlastní rotaci a tedy určitý spin. Je proto dostatek důvodů předpokládat,že ódické víření kolem elektronů a atomových jader, které se projevuje v našem světě , je spojeno se spinem elektronů a atomových jader