Kompenzátory patogenních zón

Řada proutkařů a léčitelů má snahu eliminovat působení zón zjištěných v bytech či na pozemcích. Jinak nepřesně řečeno má snahu je vyrušit. S jakými typy zón se obvykle setkáváme? Na obrázku 5.1 vidíme typický průběh zón v bytech.

Jednak pozorujeme zóny vodního záření u venkovních zdí domu. Souvisejí s podzemní spodní vodou a jsou vždy tam, kde jsou vlhké zdi. Pak pozorujeme eliptický tvar zón zemního záření, zhruba velikosti 3 x 2 m. Jsou často ve dvojicích s opačnými polaritami a jsou orientovány souběžně obvykle na sever. Dalším typem zóny jsou kosmické zóny přicházející z Kosmu. Mají tvar mezikruží a vždy působí positivně. Již dříve jsme se zmiňovali o dalších, nepřeberných generátorech zón v bytech.

Detekci autor obvykle začíná provádět dvojici L drátů.Ta mu rychle ukáže přítomnost a umístění zóny. Je možné stanovit polaritu a ódomoment dané zóny.To provádíme pendlem za pomoci měřící kružnice. Mentálním dotazem je možné se ptát na nebezpečnost dané zóny. Pro dokonalejší pohled je zapotřebí vytrasovat v pokoji či na zahradě polohu Hartmanových pásů. Jejich křižovatky jsou zvlášť´t nebezpečné nacházejí-li se poblíž oblasti působení nějaké zóny.  Na konci průzkumu nakreslíme schéma nalezených zón. Dodejme, že na pozemcích je v Čechách dalším hojným generátorem zón přítomnost radioaktivního radonu. Na něj se může senzibil okalibrovat a pak jej detekovat virgulí nebo pendlem.

Proberme krátce metody rušení zón popsané v literatuře. Starý a osvědčený způsob je položení drátu, provazu, kabelu či lana kolem plochy, jež chceme chránit. Stačí obvykle jeden závit, ale výhodnější je několik závitů. Na rozdíl od mnoha praktiků se nedomnívám, že tento způsob vyžaduje kovový drát či řetěz. Nutný je však bez obalu.(viz odstavec šíření ódu přes překážky). Někdy se doporučuje oscilující obvod, spočívající v obvodu kovového drátu s přerušením několika cm umístněným na severní straně spojitého okruhu. Na tento okruh je možné paralelně pověsit různé hmoty a uzemnit ho. Hojně se též k rušení zón používá cívek s odlehlostí sousedních závitů řádově milimetrů. Osvědčili se cívky o průměru 10 až 12 cm s 10 až 12 závity. Průměr drátu kolem 3 mm. Někteří v rozích chráněné místnosti umístnují tyto cívky a to tak, že v rozích se střídají cívky s opačným směrem vinutí. Mezi zdrojem zóny a chráněným prostorem se dá vložit soubor stojatých kovových tyčí, dlouhých kolem 1m, se zašpičatělým vrchním koncem.

Lze též používat folii či desek. Přichází-li v daném místě zemní záření, je možné na toto místo položit kovový plech nebo umělohmotnou folii. Ód prochází nerušeně dál skrze překážku u kovu za několik hodin, u umělé hmoty za několik dnů. Rozdíl je dán tím, že v případě umělé hmoty jsou molekuly jí vytvářející svázány chemickými vazbami do dlouhých provazců (makromolekul) a mezi nimi se nachází poměrně velký volný objem. To umožňuje těmto strukturám intenzivní kmity. Když dopadá ódické víření na tuto strukturu, těžko jí rozviřuje svými kmity. U kovu je to mnohem snadnější, neboť atomy kovu jsou pevně spolu svázány a mezi nimi se ódické víření snadněji přenáší. Totální zamezení průchodu nastává v případě sendvičového systému, kde se střídají nad sebou folie kovové s foliemi umělohmotnými. Kovové folie jsou elektrodami paralelně zapojenými a umělohmotné folie jsou isolantem mezi nimi (viz obrázek 5.2). Na elektrody přivedeme střídavé napětí které rozpohybuje zpolarizované makromolekuly a udělí jim takové pohyby, které nedovolí projít ódu.

Autor sám nejvíce používá k rušení zón vhodného tvarového generátoru zón, který umístní kdekoliv v rušené zóně nebo do zóny dá rezonátor a morfickou rezonanci do ní přivede kompenzační ód. Velmi efektivní je používat malých pyramid s vnější anténkou. Vyzařovaný ód je velmi positivní. Jako rezonátoru lze použít cokoliv hmotného, pokud možno aby to nerušilo estetiku pokoje. Na obrázku  je jeho schématické znázornění. Velmi silným kompenzátorem je éterický aktivátor atlanský pásek (viz obrázek 5.3).

Skládá se z čtyř atlantských pásků spojených do čtverce, šipkou rovnoběžnou s jednou stranou čtverce, s ódickým podpisem autora, jež má informační charakter a s místem na případné umístnění rezonátoru. V případě šipky směřující na sever zařízení vydává velmi intenzivní zónu M polarity. Se šipkou směřující na Východ zařízení vydává zónu F polarity.Existuje nepřeberné množství symbolů, které je možné přímo umístnit do kompenzované zóny.V daných případech více či méně efektivní. Velmi obtížnější úloha je rušení vlivu kosmických zón.Ty nejsou generovány geometrickými či dynamickými strukturami hmoty,ale kosmickými bytostmi,včetně člověka živého či zesnulého.Tam je nejdůležitější přijít mentálními dotazy na motiv negativníhi (či pozitivního) působení v daném místě.Od toho se lze dobrat k vhodné reakci.

Nejen zóny působí v místnostech a zahradách  pozitivně či negativně na člověka. Když se opíráme o stěnu či sloup z různého materiálu, nastává svoz našeho aktivovaného éteru – aury do země. To lze demonstrovat na tloušťce aura daného člověka opírajícího se o různé objekty. Tloušťka aury v cm byla zjišťována sensibilem u jednoho a téže člověka, který se opíral o různé objekty

Je vidět, že zdánlivě subjektivní dobrý pocit v  místnosti s dřevěným obložením má svoje objektivní vysvětlení. Tloušťka aury značně vzroste při doteku těla s živým stromem (uvedená čísla jsou orientační)

Na závěr poznamenejme, že nalézt a stanovit hlavní parametry ódické zóny je řemeslo. Nalezené zóny vykompenzovat jinými, vhodně vybranými zónami, je umění.