Éterické paprsky

Ódickým paprskem rozumíme ódicky aktivovaný éter, který se šíří obvykle z nějakého éterického aktivátoru v úzké oblasti kolem přímky či jiné spojité čáry a vytváří svazek éterických paprsků. Paprsek lze detekovat pendlem či jiným proutkařským nástrojem tak, jako je tomu u jiných zón. Ódický paprsek se může vytvořit poměrně snadno. Vezmeme například libovolnou zašpičatělou tužku, s níž propíchneme stěnu libovolné papírové krabice, v které se nachází plošný – grafický éterický aktivátor (viz obrázek10.1). Nechť tužka směřuje špičkou do libovolného směru. Provedení experimentu usnadní, bude-li tužka ve vodorovné poloze. Jsme-li senzibilové, snadno zjistíme podle pohybu pendlu, že v prodloužení tužky se nachází úzká ódická zóna, kterou můžeme považovat za ódický paprsek. Ten sice nevidíme, ale pendlem můžeme snadno zjistit jeho přímkovitou dráhu. Abychom zjistili základní interakce paprsku s hmotou našeho světa, vložíme tomuto paprsku do cesty na příklad rovný list papíru, nejlépe čtvrtku. Je-li rovina papíru kolmá na paprsek, pozorujeme, že  papírem prochází. Kdybychom místo listu papíru použili knihu nebo tlustý karton, ódický paprsek danou překážkou neprojde okamžitě, ale až po jistém čase. Z toho vyplývá, že hmota interakuje s éterickým paprskem, který na ni dopadá. Jestliže je hmota tenká, paprsek projde pouze zeslaben. Nyní pootočme listem kartonu o libovolný úhel menší než úhel pravý. Vhodné je pootočit karton kolem kolmé osy, která prochází bodem, kde dopadá ódický paprsek. Použijeme pendlu, abychom zjistili, zda se ódický paprsek neodrazil od listu papíru.Lze poměrně snadno zhotovit výkoné generátory ódických paprsků (viz obrázek 10.2)

Snadno si ověříme, že se paprsek skutečně odrazil v úhlu odrazu, který se rovná úhlu dopadu paprsku. Příslušné úhly se počítají jako v optice mezi paprskem a kolmicí k papíru v místě dopadu paprsku. Pro ódický paprsek tedy platí, stejně jako pro světelný paprsek, zákon odrazu. Připomeňme, že platnost zákona odrazu ještě nerozhodne, zda je světelný paprsek složen z vln nebo z částic. Stejně se chovají všechny nekovové materiály. Velké překvapení však přineslo zjištění, že při odrazu od kovu nastává zcela jiná situace. V tomto případě se ódický paprsek odráží od kovu do všech směrů, a to symetricky kolem směru, ve kterém dopadá. Kovový povrch tedy ódický paprsek dokonale rozptyluje na všechny strany. V kovech na rozdíl od izolantů jsou elektrony relativně volné, neboť kovy vedou elektrický proud. Pozorovaná skutečnost nepochybně souvisí s tím, že v nekovech jsou elektrony relativně pevně vázané na strukturu materiálu, ve kterém se nacházejí a že prakticky jen kmitají. Proto nastavují při dopadu éterického víření vždy stejnou“ tvář „a odraz éterického víru je pružný, platí zákon odrazu. V případě volných elektronů tomu tak není.Mezi dopadem éterických vírů paprsku a jeho odrazem se elektrony pohybují a vytvářejí jakési mikroelektrické proudy, které generují ód do všech směrů. Tento experimentální výsledek potvrzuje, že chování a vlastnosti elektronů jsou rozhodujícím faktorem při pohybu éteru. Na obrázku je znázorněn přístroj na generaci ódického paprsku. Sestává se z trubice, ve které se nachází vhodný éterický aktivátor . Jedna strana trubice je uzavřená a otevřenou stranou vychází ódický paprsek. Jeho průběh v okolním prostoru je přímočarý a lze jej detekovat z pohybu pendlu, když se tento nachází v prostoru paprsku.

Nyní zkoumejme vliv gravitace – gravitačního pole na ódické paprsky. Ukazuje se,že ódický paprsek se může šířit přímočaře také po hmotné rovině,na příklad listu papíru. Pro jednoduchost se budeme zabývat šířením paprsku ve hmotě listu papíru, který má zhruba rovinný charakter.Éterický aktivátor  (EAi) budou železné piliny.Ty jsou obklopené obdélníkem vytvořeným miliardami atomů toneru nacházejících se ve stopě tužky na papíře. Toner vytvářející tlustou čáru na povrchu listu pronikne též do hloubky papíru a vytváří překážku pro šíření ódu po povrchu papíru.Tím vznikne plošný éterický akumulátor (EAu), který jen částečně propouští ód skrz své stěny (viz obrázek 10.3). Obdélník je ve tvaru láhve s úzkým otvorem (viz obrázek). Stěna EAu musí být spojitá a dostatečně široká. Hmotnost železných pilin činila cca 1 miligram. Otvorem v EAu vycházel ódický paprsek, jenž byl detekován pendlem, který kmital kolmo na rovinu papíru. Papír byl kolmý na vodorovnou rovinu a ležel v rovině směru sever-jih. Výsledek experimentu ukazuje, že dochází k analogickému chování jako v případě stříkání kapaliny kolmo vzhůru. V závislosti na množství Fe pilin v EAi ódická pseudotekutina  stoupne do větší či menší výšky, úměrné množství pilin. Lze se domnívat, že množství Fe pilin vytváří větší či menší intenzitu zóny v částečně uzavřeném prostoru, které se projeví zvýšením ódického „tlaku“. Pro větší éterické intenzity nastává větší silové působení na pohybující se éter.

Do kartonové krabice bez otvorů a škvír byly vytvořeny dva malé otvory nad sebou pod jejím víkem. Na dno krabice bylo vloženo coby EAi různé množství železných pilin, které kolem sebe vytvářejí magnetické pole. Železo generovalo ód, který  si můžeme představit jako kvazitekutinu. Ta je uzavřená v krabici, která se jeví jako EAu (viz obrázek10.4). Představujeme si, že z pilin vystupuje ód, který jako kapalina postupně zaplňuje  nejprve dno krabice a pak jeho „hladina“ postupně stoupá. V jistém čase t(in) dostihuje spodní otvor, což můžeme zjistit tím, že se pendl přiložený k otvoru rozpohybuje. Dáme-li do krabice železné zmagnetizované piliny, ód vystupuje otvorem o průměru S(D) ve tvaru paprsku. Jeho trasu můžeme zjistit z pohybu pendlu, který se pohybuje jen, je-li uvnitř paprsku. Dejme do OA nepatrné množství pilin, řádově miligram. Pak pozorujeme, že čas t(in)

dosahuje měřitelných hodnot řádu desítky vteřin. Výtok ódu otvorem, který se nachází ve výšce h(D) nad stolem není  přímkový, ale je parabolický. Má obdobný tvar jako by z krabice vytékala hmotná kapalina v tíhovém poli země. Je třeba poznamenat, že ód nikdy nevytéká vrchním otvorem  nacházejícím se nad spodním otvorem. To potvrzuje, že aktivovaný éter (ód) lze chápat jako kvazitekutinu, vznikající na dně nádoby jistou rychlostí. Se zvýšením jejího množství v krabici stoupá „hladina“ této tekutiny, až dospěje ke spodnímu otvoru nádoby. Začíná vytékat z nádoby za spoluúčasti zemské přitažlivosti.

Do krabice jsme vkládali různé množství pilin o hmotnosti m a zjistili,že čím je m větší, tím se zkracuje doba výstupu éteru k otvoru nádoby. Proto jsme stanovovali tuto dobu t(in), kdy se objevil ód u otvoru po vložení pilin do krabice a změřili jsme “dostřik” ódomagnetické ódické kapaliny D na stole, kde stála krabice. Dostřik není dán jako u hmotných kapalin působícím tlakem v kapalině. Je dán množstvím zmagnetizovaných pilin na dně nádoby. Výsledky měření pro sadu různých m jsou v tabulce.

Tabulka

Přičemž h(D)= 0,22 m  , S(D) = 0.04 cm² . Ze znalosti h(D), tíhového zrychlení g  a ze změření  D můžeme vypočítat, bereme-li vytékající ód jako hmotnou kapalinu, výtokovou rychlost v(D) ódu z  krabice. Řádově se rovná 100 cm/sek, což odpovídá řádově rychlosti 4 km/hod, tj rychlosti obvyklé lidské chůze. Nás ale bude především zajímat rychlost výstupu ódu v(Z) ze železných pilin. Abychom toto zjistili, vyjděme z předpokladu, že pro tok ódu platí princip kontinuity, tj.prostorové spojitosti tekoucího média. Pak tok otvorem, rovným, jak známe z fyziky, součinu v(D).S(D), se rovná toku uvnitř krabice v(in). S(in). Jelikož známe v(D), S(D) a v(in) = h(D)/ t(in) můžeme vypočítat S(in). Ten je ve všech případech v rámci chyb roven hodnotě 5 cm². Je zapotřebí si všimnout, že základna krabice má rozměry 10cm x 10cm a tudíž vodorovný průřez krabice činí 100 cm². Proto ód mohl stoupat jen po stěnách krabice, které mají cca obvod délky 50 cm. S ohledem na velikost S(in) docházíme ke zjištění, že ód se pohyboval jen ve stěnách krabice, které mají tloušťku 1 mm, což odpovídá hodnotě 5 cm². To potvrzuje náš dřívější poznatek, že ód se šíří především po kondenzované hmotě.

Měla by též platit rovnost ódických toků vytékajících z pilin v(z) . S(z), kde S(z) je plocha, skrze kterou ód vystupuje z pilin. Veličinu S(Z) odhadneme z velikosti m a průměrné hodnoty velikosti železné piliny d. Dosazením za S(z) hodnotu 0,01 cm² dostaneme hodnoty v(z) uvedené v tabulce 15.1. Rychlost  výstupu ódu ze železa, zjištěná touto metodou s dosti velkou chybou, má řádovou hodnotu 1.500 m/s. Ta není příliš vzdálená od rychlosti šíření zvuku v železe a v pevných látkách vůbec. Zvuk se šíří jako vlnění, které se realizuje přenášením kmitů atomů od jednoho atomu k sousednímu přes meziatomové vazby, v kterých hraje nejpodstatnější úlohu pohyb elektronů. Ód je dán vířivým pohybem éteru v železe. Kmitání atomů železa mají vliv a souvisí s pohybem elektronů v železe. Pohyb elektronů určuje mimo jiné rychlost zvuku. Proto není až tak překvapující, že v pevných látkách se ód šíří rychlostí, která je řádově rovna rychlosti zvuku.

Docházíme k dvěma důležitým výsledkům

• na pomalu se pohybující éter působí zemská gravitace
• rychlost výstupu ódu z permanentního magnetu se blíží rychlosti zvuku v pevných látkách

Jinak je tomu ve vzduchu. Zjistili jsme, že v mnoha případech (komplexní ódický signál) se tam éterický signál šíří přibližně 10 kráte rychleji než v pevné látce. Přitom zvuk se vzduchem šíří cca třetinovou rychlostí než v pevné látce. Experimentálně jsme zjistili, že ód se přednostně šíří kolem pevné látky (nebo v ní) než vzduchem. Jeho rychlost je však v pevné látce podstatně pomalejší než ve vzduchu. Rychlost ódu je závislá na přítomnosti magnetického pole a též na pohybu nábojů. Velká koncentrace elektronů v nějakém objemu zpomaluje pohyb éteru. Ve vzduchu, jako všude jinde, je přítomno zemské magnetické pole, po kterém se šíří éterický signál bez lokálních překážek.

Místo nepatrného malého magnetu můžeme do krabice vložit mnoha gramový magnet. V tom případě t(in) je neměřitelně krátký a zřejmě se blíží 0, přitom D roste nade všechny meze. Vycházející paprsek je prakticky vodorovný.Éterický signál se šíří v prostoru rychlostí řádově 10.000 m/s. Bereme-li tuto hodnotu jako v(d) , vidíme, že je cca  10.000 kráte větší než v(d) z  předešlého případu. Proto bychom měli očekávat při stejném v(z) o něco méně než 1000 větší povrch malého magnetu umístěného místo zmagnetizovaných  pilin.Objem magnetu odpovídá přibližně 1000 kráte většímu objemu pilin a uvážíme-li jeho  větší  kompaktnost, dostaneme požadovaný faktor. Proto výstupní rychlost ódu ze železa nezávisí na množství železa, ale na topologii atomů železa v odogenerátoru.

Na závěr této kapitoly se zmíníme o pokusu, kterým jsme mentálně vytrasovali ódický paprsek z Prahy do Antibes ležící nedaleko Nice na Azurovém pobřeží ve Francii. Jako éterického aktivátoru a akumulátoru ódu jsme vytvořili čtverec obklopený kružnicí, a to na povrchu zemském jako piktogram. Strany čtverce byly stejné a měly formu atlantského pásu a délku 10m.Uprostřed agrosymbolu byl špičatý kámen z hrubozrnné žuly velikosti 30 cm.Ke kameni byl přiložen malý kovový rezonátor.Ódomoment tohoto piktogramu činil cca 50 odomů,což je obrovská velikost. V Praze jsme na zahradě jednoho rodinného domku postavili špičatý kámen velikosti cca 40 cm a k němu náš typ rezonátoru. Tím došlo k přenosu ódického signálu z piktogramu do Prahy. Z našich zkušeností plyne,že lze vytvořit dráhu paprsku mentálním příkazem z našeho nevědomí.Takto jsme vytvořili a nasměrovali paprsek z Prahy na nám známé místo na pobřeží zálivu blízko Nice „Baie des Anges“.Místo se nacházelo asi 1500m od obrovské budovy typu Colosea směrem k Antibes.Na místě se nacházel velký kámen mezi pobřežní silnici a mořským břehem (viz obrázek 10.5)  Po příjezdu do Antibes jsme zaznamenali, že konec paprsku,tj. zóny z Prahy .je na daném místě. Na konec paprsku jsme přiložili náš typ rezonátoru. Paprsek se jakoby stabilizoval. Mohli jsme posunout jeho konec  posunutím rezonátoru. Vzniklé ódické zóny kolem rezonátoru v Antibes jsou znázorněny na obrázku. Protože rezonátor byl jen několik metrů od mořského břehu, chráněný mezi skalisky,polovina zón se rozprostírala na souši,druhá polovina na moři.Zóna bezprostředně kolem rezonátoru měla tvar kruhu o poloměru cca 500m a měla ódickou polaritu F. Na ní navazovala zóna tvaru mezikruží o šířce cca 500m a polarity M (viz obrázek 10.6). Zdálo se nám, že místní rackové se posazovali na rozhraní obou zón. Směr ódického paprsku na jeho konci v Antibes i na jeho začátku v Praze byl odkloněn od místního severu o 60 stupňů na východ. Jeho trasa po planetě Zemi, jak jsme ji vytrasovali na geografické mapě je znázorněna na obrázku .Trasování bylo provedeno vícekrát.Výsledek není úplně stejný. Rozhodně to není přímka na rovinné mapě Evropy už proto, že povrch zemský je zhruba kulovitý. Po odstranění rezonátoru v Antibes se napjatost ódického paprsku změnila, stal se více prohnutým. Po 24 hodinách se začal kroutit. Je vidět, že je relativně snadné generovat a zaměřit ódický paprsek po zemském povrchu. Paprsek reaguje na překážky různým způsobem podle jejich povahy.

Paprskem se dá pochopitelně přenášet informace. Naším přístrojem odoray jsme vytvořili ódický paprsek který procházel skrz kopec a překonal přitom   vzdálenost cca 2 km 2 km pod zemí.Odoray se sestával z kartonového válce v kterém byly umístněny aktivátory.Výkonný způsob sestavení éterických aktivátorů v trubici je umístit cívky kterým prochází stejnosměrný elektrický proud a to tak,že v sousedních cívkách vyvolává opačné magnetické pole.Cívky je pochopitelně nutno mechanicky upevnit aby držely blízko u sebe.