ÉTERICKÁ PODSTATA NÁBOJE A MAGNETISMU

Aktivace éteru kolem náboje

Nyní se vydejme do světa elektřiny, elektrických nábojů a elektrických polí. Elektrické náboje jsou takové hmotné struktury, které mezi sebou působí silově tím, že mají v našem světě rozdílné polarity na rozdíl od sil gravitačních.Mohli bychom uvažovat,že jedna polarita gravitačních sil (g+) je dána přítokem éteru do této gravitační oblasti.Opačná polarita gravitace by mohl působit odtok éteru z této gravitační oblast (g-). Éterický gravitační či silový tok je nasáván a všesměrově absorbován ve hmotě. Silově se éter projevuje v našem světě rozdílem svých hustot v různých místech našeho prostoru. Proto jsme přijali hypotézu, že éter působí tlakově na hmotu, přičemž tlak je úměrný hustotě éteru.Jakou podstatu by měla mít materie vypuzující ze svého středu éter si prozatím nedovedeme přestavit.

Působení elektricky záporného a kladného náboje není z obdobou všeobecné přitažlivosti hmot. Proto působení všude přítomného éteru na náboj musí být zcela odlišný. Domníváme se, že elektrické náboje nenasávají okolní éter, ale roztáčejí ho. Rotace může být levotočivá či pravotočivá. Rotace tedy má dvě polarity jako elektrický náboj. Existují dva druhy nábojů: kladný (+)
a záporný (-). Kladné a záporné náboje se přitahují, náboje stejného znamení se odpuzují. Síla F, kterou se přitahují nebo odpuzují, je úměrná součinu jejich velikosti a nepřímo úměrná kvadrátu jejich vzájemné vzdálenosti. Elektrické síly musejí být v našem éterickém modelu kosmu opět přenášeny éterickou kvazikapalinou. Tato kapalina nemá z definice vnitřní tření a je spojitě rozložená v prostoru. Nicméně může se všelijak vzájemně proplétat a vzájemně se točit v kruzích či ve spirálách.

HYPOTÉZA O PODSTATĚ NÁBOJE

Električnost hmoty daná jeho náboji je vytvářena tím, že kolem každého náboje rotuje éter buď doprava (+ náboj) nebo doleva (- náboj). V důsledku této rotace se dynamický tlak éteru mezi náboji buď zvětšuje(rotace mají stejný směr), nebo zmenšuje (rotace mají opačný směr) nebo zmenšuje (náboje se přitahují ).

čJe možné se domyslet, že nastává hromadění éteru a tím i tlaku mezi dvěma náboji stejné polarity, tam kde je malý pohyb éteru a tím i vyšší tlak v kapalině.
V prostoru mezi náboji stejné polarity jdou éterické toky od jednotlivých nábojů mezi nimi proti sobě: je mezi nimi přetlak, neboť při proudění éteru mezi náboji se potkávají a tím se zpomalují. Náboje se odpuzují. Naopak jsou-li náboje opačné polarity, mezi náboji je "éterický" podtlak, neboť je tam veliká rychlost proudění éteru od obou nábojů ve stejném směru. Náboje se přitahují. Kolem elektrických nábojů není rychlost proudění konstantní, což platilo pro éterický tok způsobující gravitaci. Jak víme z fyziky, u hmotných kapalin součet dynamického a statického tlaku musí být konstantní. To rozhoduje o polaritě náboje indukovaného při eletrostatické indukci.

Experimentálně pozorujeme, že populace stejných nábojů, je-li pohromadě držená neelektrickou silou, vytváří kolektivní elektrické působení,tj. éter v místě elektrického pole víří ve všech bodech ve stejném směru. Z našeho pohledu je to možné proto, že rotace éteru kolem nábojů se rozprostírá dosti daleko od těžiště každého náboje. Lze mít k dispozici kolektivní působení elektrických nábojů opačné polarity,kolem kterého éter bude vířit opačně. Jsou-li přítomny blízko sebe kolektivní působení kladného a záporného náboje vytváří se prostor nazývaný elektrickým polem. V něm víří éter v každém bodě oběma rotačními směry. To je možné, protože vzájemné pohyby éteru se neovlivňují, éterická tekutina nemá vnitřní tření. Dostane-li se náboj do tohoto prostoru, reaguje jeho rotace na přítomné rotační prostředí. Jeho pohyb je dán interakci jeho vlastní rotace s převládající rotaci v místě náboje. Miliony jednotlivých nábojů vystupují jako celek.

DEFINICE ELEKTRICKÉHO POLE

Elektrické pole je prostor, ve kterém éter současně místně a časové rotuje pravotočivě a levotočivě. Je to umožněno absenci vnitřního tření v éterické tekutině.

Octne-li se náboj v elektrickém poli působí na jeho vlastní rotaci místní rotace elektrického pole Bude přitahován k tomu pólu, který má opačnou rotaci éteru a odpuzován pólem se stejnou rotaci.

Analyzujme nyní případ průchodu střídavého elektrického proudu izolátorem. Elektrony mají vlastní (-) rotaci a jsou přitahovány (+) rotací kladného pólu izolátoru. V tomto případě tečou v izolátoru od – pólu k + pólu. Při opačné polaritě tečou isolátorem opačně.
Ve vodiči připojeném ke kondensátoru elektrony tečou vždy k + pólu. Elektrony v isolátoru se nepohybují pohybuje se jen jednou pravotočivá rotace a pak levotočivá reakce. Periodicita střídavého proudu je
v izolátoru dána periodicitou změn rotaci éteru mezi elektrodami isolátoru. Střídavé elektrické pole
v generátorech elektrického proudu je generováno elektrickými náboji, které mění svou rotaci nějakým vnějším působením. Frekvence vnějšího působení vytváří frekvenci střídavého pole a jím vytvořeného střídavého elektrického proudu.

Magnetické pole a éter

Zvláštním případem električnosti našeho světa je vznik magnetismu. Prostor má magnetické vlastnosti kolem stejnosměrného lineárního proudu elektronů
ve vodiči nebo mimo něj. V elektrickém proudu, který teče ve vodiči  jsou jednotlivé elektrony seřazeny za sebou a vedle sebe,přitom elektrony rotují stejným
– směrem. V bezprostřední blízkosti se vzájemně odpuzují ale vnější elektrické pole je nutí posunovat svojí rotaci k rotaci kladné. Vzniká proudová linie (viz obrázek 54). Protože elektrony mají kolem sebe (-) rotaci, kolem proudové linie elektronů bude okolní éter rotovat doprava (+) ze všech stran proudové linie. To vytváří vznik éterického tlaku okolního éteru na proudovou linii. Vznik magnetického silového pole lze velmi zhruba připodobnit zavrtávání se kovového vrutu do dřeva. Elektrické pole působící vznik proudu je šroubovák v rukou člověka. Elektrickým proudem je pohyb vrtu vpřed ve dřevě. Magnetické pole je vznikající tlak mezi dřevem a vrutem, který působí ze všech stran na povrch vrutu.

Směr elektrického pole a tím proudové linie je
v našem modelu dán směrem rotace šroubováku.
V případě jeli šroubovákem točeno doleva, máme F polaritu proudové linie. Vrut vystupuje ze dřeva a tím i elektrický proud. V případě rotace šroubováku doprava  máme M polaritu proudové linie. Vrut se noří hlouběji do dřeva. Elektrický proud směřuje do dřeva. Kdyby dva rovnoběžné vruty,zavrtány do dřeva, byly těsně u sebe, vzájemně by se ovlivňovaly svými závity při své rotaci. Jejich rotace stejným směrem, ať doleva nebo doprava, by byla snadnější. Jako by se přitahovaly. Obráceně pokud by jeden vrut by měl polaritu F a druhý polaritu M jejich závity by do sebe si jejich rotaci nezapadaly. Jakoby se odpuzovaly. Na základě této analogie můžeme objasnit fakt, že dva rovnoběžné line (stejné polarity
a směru proudu) se přitahují. V případě sousedství dvou proudových linii opačné polarity nastává odpuzování příslušných rovnoběžných elektrických proudů. Tedy nastávají dva možné případy. V prvém případě má elektrický proud stejný směr proudění elektronů. Pak rotace okolního éteru kolem nich má směr levotočivý.
V druhém případě  rovnoběžné elektrické proudy mají vzájemně opačný směr. Nastává hromadění
a zpomalování éteru mezi liniemi. To vede ke vzniku odpudivé síly mezi proudovými liniemi - vodiči.

Proudové linie stejnosměrných elektrických proudů kolem sebe vytvářejí silové pole přenášené éterem. Toto pole nazýváme ve fyzice pole magnetické.
Z hlediska éterických toků vzniku magnetického pole odpovídá vytváření tlaku  kolem tekoucích nábojů. Náboje se pohybují v jakési trubici. Víme, že pohybuje-li se náboj v magnetickém poli, působí na něho síla, kterou historicky nazýváme silou Lorentzovou. Pro současnou lidskou energetiku se jedná o nejdůležitější sílu. Mějme vodič, ve kterém proudí stejnosměrný elektrický proud. Kolem něho se vytvoří symetrické rozložení éterického tlaku. Nechť elektron se pohybuje rovnoběžně se směrem elektrického proudu a se svou levotočivou rotaci.
Z pohledu éteru, rotace magnetického pole do které se dostal letící elektron, vnořuje elektron do éterického tlakového pole kolem vodiče. Elektron je přitahován
k vodiči. Vzniká Lorentzova síla. Ta je charakterizovaná vektorovým součinem rychlosti náboje a síly magnetického pole.

Je-li vodič obsahující volné elektrony umístěn
do proměnného toku magnetického pole, vzniká na konci vodiče střídavé elektrické napětí, což je důsledkem působení Lorentzovy síly. Tohoto jevu elektromagnetické indukce se využívá při výrobě a spotřebě elektrické energie. Jak jsme viděli, magnetické pole je důsledkem jistého pohybu éteru, jistého éterického tlaku. Prochází-li vodič při svém pohybu místa s různým éterickým tlakem, musí to vyvolat změnu rotace éteru působící na elektrony ve vodiči. To je zprostředkováno interakcí rotace okolního éteru vyvolávající éterický tlak s rotací elektronů ve vodiči.

V dalším budeme analyzovat interakci elektrického a magnetického pole při oscilacích elektrického proudu v obvodu se sériovým zapojením cívky a kondenzátoru (viz obrázek 53). Kondenzátor je možné elektricky nabít, tj. přenést na jeho jednu elektrodu (1) elektrický náboj. Ten získáme třením nebo zkontaktováním elektrody kondenzátoru s elektrickým proudem. Elektrostatickou indukcí se protilehlá elektroda kondenzátoru (2) nabije opačným, stejně velikým nábojem. Jak objasnit elektrostatickou indukci z hlediska dynamiky éteru? Přivedený náboj na elektrodu (1) vytvoří kolem ní kolektivní náboj s jednou polaritou rotace éteru kolem kolektivního náboje,na příklad M. Rotující éter proniká izolátorem mezi elektrodami
a vniká do kovu elektrody(2). Ten obsahuje volné elektrony, které původně měly každý svou individuální levotočivou rotaci. Rotace éteru M přicházející
z elektrody(1) způsobí,že éter kolem volných elektronů elektrody (2) nabude rotaci F polarity. Rotace éteru
v izolátoru (nebo vákuu) způsobí strhávání elektronů kovu do opačné rotace. Je to analogický jev při změně polarity ódické zóny při průchodu hmotnou překážkou. Tak se vytvoří kolektivní náboj opačné polarity než polarita elektrody(1), na kterou jsme náboj přivedli. Změna rotace éteru v daném místě prostoru je schopna změnit elektrickou polaritu daného místa.

Mezi elektrodami kondenzátoru vzniklo elektrické pole. Nyní propojme elektrody kondenzátoru latentní proudovou linií, tj. vodičem obsahujícím relativně volné nositele náboje - elektrony. Není-li kondenzátor nabit, nic se neděje. Kondenzátor se nenabijí sám od sebe a ani nevydává do vodiče spojující elektrody náboj (mimo případů analyzovaných a patentovaných Nikolem Teslou). Nic se neděje i když zkroutíme část vodiče do tvaru cívky. Nabijeme-li kondenzátor, pak přivedený náboj okamžitě roztočí éter izolátoru, což odpovídá vzniku elektrického pole. Elektrony ve vodiči, nacházející se u záporné elektrody, jsou svým kolektivem nábojů vypuzeny do společnosti volných nábojů nacházejících se v připojeném vodiči. Důsledkem toho se přenese elektrické pole původně na elektrodách kondenzátoru na konce vodiče a tak se na něm vytvoří elektrické napětí. Vznik elektrického napětí odpovídá vzniku prostorově oddělených opačných rotací éteru. Generováním napětí na koncích vodiče vzniká ve vodiči elektrický proud. Mimochodem na koncích vodiče vzniká současně ódické napětí, které vyvolává ve vodiči ódický tok. Ten je souběžný s elektrickým proudem jak již zjistil Američan Hieronymus ve dvacátých létech XX století.

Kolem elektrického proudu se vytvoří levotočivá rotace éteru. V cívce procházené elektrickým proudem jsou obvykle jednotlivé závity těsně u sebe. To způsobí sčítání rotací od jednotlivých závitů: v prostoru uvnitř cívky se vytvoří prostor s prakticky homogenní rotací éteru, schopnou vytvořit místní éterický tlak, neboli vzniká v cívce magnetické pole. Proudem procházející cívkou se postupně vybíjí kondenzátor: rotace éteru mezi elektrodami kondenzátoru se přemění na rotaci éteru uvnitř cívky. Velikost jak elektrického, tak magnetického pole je dána velikostí a intenzitou příslušných pohybů éteru v jistých hmotných uspořádáních kondenzátoru
a cívky. Vytvořená rotace éteru v prostoru cívky, její nárůst, způsobuje dle zákona elektromagnetické indukce vznik elektrického napětí na okraji cívky. Proto po jistém "nabití" cívky elektrický proud obrátí směr: cívka se vybíjí a kondenzátor se nabíjí. Časové prodlevy jsou dány zřejmě setrvačností éterické kvazitekutiny. Využití setrvačnosti éterické tekutiny je pravděpodobně cestou
k využití volné éterické energie v Teslových zařízeních. Magnetické pole cívky, respektive rotace éteru v ní, se přemění opět v rotaci kolem elektrod kondenzátoru. Magnetické pole se promění v pole elektrické a to pak
v pole magnetické a tak dále. Z hlediska éteru se  rotace éteru přesune z jednoho místa na rotaci éteru na místě druhém. Éter nemá vnitřní tření a proto tento periodický děj, tyto oscilace, mohou v zásadě pokračovat
do nekonečna, nenastávají-li energetické ztráty
při průchodu proudu vodičem. Ale při průchodu proudu nastává jisté „tření“ nositelů náboje s atomovou strukturou vodiče. Vzniká elektrický odpor vodiče.
Při tomto tření vznikají parazitní éterické zóny, které postupně zeslabují setrvačnost proudící zóny, kmitající
ve vodiči. Doba, po kterou se tyto oscilace proudu opakují, je dána v podstatě velikostí "hmotné nádoby"
na příjem rotací éteru v kondenzátoru (kapacita C)
a na příjem tlaku éteru v cívce (samoindukčnost L).

Elektomagnetické vlny a éter

V sériovém zapojení kondenzátoru a cívky jsme studovali časově následnou proměnu elektrického pole
v pole magnetické a naopak. Napětí na kondenzátoru
a cívce bylo v čase posunuto: pohybové proměny éteru se uskutečňovaly na různých, od sebe vzdálených, hmotných soustavách. Může nastat situace, kdy uvedené děje nejsou posunuty v čase a místě. Je to případ antény. Anténa je hmotné elektricky vodivé zařízení, schopné
po nějakou velmi krátkou dobu udržet jisté nerovnovážné rozdělení náboje,jistý pohybový stav éteru. Tomu odpovídá jisté elektrické pole přítomné v anténě, kterému odpovídá jistá pohyb éteru kolem antény za vzniku magnetického pole. Aby nastala rovnováha v rozložení nábojů na anténě, vzniká v ní elektrický proud (éterický tok). Tento proud má za následek vznik tlaku éteru kolem nábojů, odpovídající vzniku magnetického pole. V anténě jsou tedy současně přítomny dva druhy pohybu éteru: víření kolem konců antény (kolem středu antény) a vznik tlaků s válcovou symetrií kolem osy antény. Tedy kolem antény působí současně elektrické a magnetické pole
a jim odpovídající éterický tok a tlak. Počáteční pohybová nerovnováha pohybů éteru kolem antény je obvykle způsobena vnějším silovým působením. Tu lze nahlížet jako přítok jistého pohybu éteru, který byl schopen se lokalizovat na anténě. To se snad podařilo Teslovy v anténě svého elektromobilu napájeného ódickou energii. Do elektronového systému antény se periodicky přivádí změny pohybu okolního éteru. To vyvolá periodické souběžné změny rotace a tlaku éteru
a tudíž obou přítomných polí. Pole elektrické je časově
a místně propojeno s polem magnetickým. Máme co činit s elektromagnetickým jevem. Tento elektromagnetický pohyb éteru kolem antény, odpovídající současně rotaci éteru a éterickému tlaku, se bude šířit éterem všemi směry. Nemůže zůstat "přilepený" na anténě, neboť éterická zóna kolem antény je neustále aktivovaná ódickou energií přicházející z antény. Ke staré, na anténě lokalizované éterické kapalině neustále přibývá nová éterická kapalina produkovaná v anténě. Mimo to je éter spojitě rozložen v prostoru, protože tlaky éterických elektromagnetických stavů vznikajících v jednotlivých periodách jevu se vzájemně odpuzují. Počátečnímu elektromagnetickému stavu na povrchu antény odpovídá jistý místní stav éterického tlaku. S časem se elektromagnetické stavy mění a tudíž se mění lokální éterický tlak. Jeden tlak nemůže anihilovat druhý tlak, jenom ho může vytlačit do sousedního neaktivovanému éteru. Od antény, zdroje pohybu éteru, se kolem jsoucím éterem šíří jistý pohybový stav éteru. Tak si lze představit vznik rotačně-tlakových éterických vln, které odpovídají elektromagnetickým vlnám, jak o nich pojednává akademická fyzika (viz obrázek 55).

Pro jednoduchost mějme lineární antény ve formě vodivého drátu. Éterickou pohybovou nerovnováhu
v anténě můžeme na příklad navodit elektromagnetickou indukcí. Nechť vytvářené elektrické pole E směřuje zdola nahoru. Tomu odpovídá pravotočivá rotace éteru
u momentálního (+) pólu a levotočivá u momentálního (-) pólu. Kolem antény, proudové linie, je levotočivá rotace. Tato levotočivá rotace postupně zmenšuje pravotočivou rotaci u (+) pólu, až se na tomto konci antény pravotočivá rotace změní na levotočivou. Tomu odpovídá rotace kolem (-) pólu. Proto se směr proudu změní, jde nyní shora dolů, přičemž kolem antény je nyní pravotočivá rotace. Ta se při příchodu k dolnímu konci zmenšuje a úplně změní levotočivou rotaci
na pravotočivou. Dolní konec antény se stane (+) pólem. Pravotočivá rotace stoupá nahoru po anténě až dosáhne horního konce, který se stane (+) pólem, zatímco spodní konec antény se stane (-) pólem. Tento cyklus se neustále opakuje. Doba opakování, neboli časová perioda T, odpovídá z hlediska směru proudu v anténě dvěma obdobím:

• v prvním období jde proud v našem případě nahoru, kam směřuje i vektor elektrického pole E (kolmo na rovinu kolmou k anténě). Ve směru kolmém na anténu, v rovině na ní kolmé musí ležet směr šíření elektromagnetických vln, pohybujících se rychlostí c. Současně vznikající magnetické pole intenzity H má tečný směr s kružnicí v rovině kolmé na anténu, jejíž střed je anténa. Vektor rychlosti c je úměrný vektorovému součinu vektorů E a H

c ~ E x H

• V druhém období, kdy proud směřuje dolů, směřuje dolů i vektor E. Vektor rychlosti c směřuje pochopitelně stále stejným směrem a proto vektor magnetického pole H směřuje opačně než v předešlém případě.

Obě období jsou stejně dlouhá a jejich trvání činí T/2. Celý opakující se děj trvá po dobu T. Za tu dobu tlaková éterická vlna urazí v okolním časoprostoru délku, kterou nazýváme vlnovou délkou a značíme písmenem l. Platí jednoduchý vztah:

l = c · T

vyplývající z materiální spojitosti éteru a času.

Elektromagnetická vlna je z hlediska éteru vlnou rotačně tlakovou. Šíří se vlastně dvě na sebe kolmé rotace éteru. V daném místě prostoru - éteru se periodicky vytvoří rotační pohyb éteru, jehož intenzita postupně narůstá do svého maxima, pak klesá k nule, aby se směr rotace obrátil. Tato rotace vytváří příčný pohyb éteru vzhledem ke směru šíření vlny. Energie rotujícího éteru je především daná rotací spojenou s vektorem elektrického pole E, kdežto pohyb energie dopředu je dán éterickým tlakem spojeným s vektorem magnetického pole H. Éterická rotačně - tlaková vlna se šíří tak dlouho, dokud do antény dodáváme éterickou pohybovou energii.