Další kontakty s mimozemšťany
POKUS O KONTAKT NA KOPCI BACÍN I
V říjnu 1997 byl v nočních hodinách uskutečněn druhý pokus o navázání kontaktu. Akce se zúčastnili Martin a Petr. Bacín byl vybrán pro svoji mimořádnou minulost. Je to nejvyšší místo Českého krasu, severně od obce Vinařice na Berounském okrese. Vrchol je zalesněn a v lese se nachází těsně pod vrcholem jezírko, které zdánlivě nemá žádný vodní zdroj. Dále jsou tu tři vyhloubené misky o průměru přibližně 20 m a prohlubně o hloubce cca 3m. Archeologicky je to významné místo. Byly zde nalezeny ve skalních prohlubních lidské kosti, pocházející z doby před několika tisíciletími.
Z hlediska ódických zón je kopec mimořádně zajímavý. Proto jsme vůbec na něj připadli. Celý kopec obsahuje zdánlivě chaoticky rozmístěné zóny bez hlubšího smyslu (obrázek 5.1). Soustavy ódických zón, pocházejících z velmi vzdálené prehistorie.Lze rozeznat obětiště lidských obětí s akropolními stavbami ve směru sever-jih. V prodloužení obětiště se nachází jáma s archeology objevenými kosterními nálezy. Dále jsme našli soustavu kruhů o průměru 180-200 cm, podobnou již dříve nalezených na zbraslavském opidiu Na Závisti.Kolem vrcholu kopce se nachází pozůstatky valů a lze proutkařky nalézt ,že obepínají veliké množství zón mající tvar kruhu.Na základě dalších mentálních dotazů jsme dále zjistili, že tyto kruhy jsou pozůstatky po chýších pradávných obyvatel tohoto sídliště.V návaznosti na kopec Bacín je náhorní planina prodloužená ve směru východ-západ.Na ní se nalézají dvě rovnoběžné zóny, dlouhé cca 1000 m. Mentálními dotazy jsme zjistili,že by to mohly být přistávací či orientační dráhy možných vzdušných korábů z atlantské doby. Jak lze zjistit na mapě,dráhy jsou rovnoběžné s místní řekou Berounkou a ze západu je snadno přístupná ze vzduchu.
Na místo jsme přijeli po 19 hod. Za světla jsme ještě smontovali radionar a obvyklou technikou jsme detekovali blízké kosmické lodě. Jedna loď k nám zamířila z jihu z oblasti Šumavy,kde se nacházela ve vzdálenosti cca 100 km. Přibližovala se obvyklým způsobem, to znamená klesala zprvu rychle a poté rovnoběžně se zemí se pohybovala rychlostí cca 70km/hod. Před přistáním se na několik minut zastavila ve vzduchu a poté skutečně se posadila na předpokládanou „přistávací dráhu“. Místo se nacházelo asi 300 m západně a 50 m níže od nás.( S lodí jsme vstoupili do kontaktu pomocí mentálních dotazů. Bylo nám dovoleno se přiblížit pouze o 100m blíže lodi. To jsme učinili. Po zastavení na daném místě jsme pocítili obrovsky šťastný pocit, hřejivý u srdce, jaký jsem nikdy dosud nepocítil. Tento stav nastal u nás obou. Bylo nám řečeno, že kontakt nastane do 23 hod. Bylo velmi chladno a tak jsme oba dva, každý trochu jinde, chodili po louce. Žádný zvukový jasný signál jsme neslyšeli. Ale asi 5 minut před 23 hod se mně mimovolně zvedly ruce jako by je neznámá síla zvedala podél těla nahoru. Během několika vteřin jsem měl obě ruce vzpažené nad hlavou. Neznámá síla mě za ně tahala nahoru, takže jsem musel vystoupit na špičky nohou. Nejsem si jist, zda tato síla pramenila vně mé osoby nebo uvnitř mého těla. Obdobný, ale méně intenzívní pocit prožíval též Petr. Kolem místa přistání se vytvořila obrovsky intenzívní ódická zóna s ódomomentem velikosti 35 odómů. Ve 23 hod, jak předpovězeno, pomocí pendlu jsme poznali, že kosmická loď odjíždí. Zaznamenali jsme odlet kosmického plavidla, který se uskutečnil směrem k severu. Bylo značně chladno, měsíc byl skoro v úplňku, ale na noční obloze bylo hodně mraků. Když nastal kontakt, měli jsme dojem, že obloha nad místem kontaktu se úplně vyjasnila.
POKUS O KONTAKT V KANCELÁŘI FIRMY MAREK
Někteří členové expedice Lama se několikráte sešli v provozních místnostech firmy Marek v Praze v Kobylisích. Místnost o velikosti cca 30 čtverečních metrů se nacházela v druhém patře vily. Obsahovala dlouhý jednací stůl, židle, pracovní stůl a na něm telefon s faxem. Pro přivolání mimozemšťanů se použilo improvizovaného radionaru, do kterého jsme vložili obvyklé schéma kosmické lodě. V březnu 1998 během jednoho večera bylo sledováno několik lodí. Pokus se uskutečnil kolem 20hod.Loď rovnoměrně klesala směrem k cíli a přibližovala se po přímce. Rychlost lodě postupně klesala, přičemž ve vzdálenosti cca 80 km se ztrojnásobila. Jak se přibližovala k nám, rostl náš ódomoment i ódomoment kobyliského kopce o mnoho řádů .
Po dosažení polohy nad námi se loď zastavila v prostoru. Navázali jsme kontakt s její posádkou pomocí mentálních dotazů. Bylo nám sděleno, že ke kontaktu dojde optickým a akustickým signálem.Akustický signál stál zato. Po několika minutách přítomnosti lodě najednou z ničeho nic spustil faxový záznamový přístroj, který předtím a ani potom sám od sebe nikdy nespustil. Byli jsme přikovaní ke svým židlím a až za několik vteřin jsem šel se blíže podívat na rachotící fax. Když jsem k němu přišel po 5-10 vteřinách přestal jakoby zaznamenávat faxovou zprávu. Záznamový papír se ovšem neposunul a ani na něm nebylo nic napsáno. Byl to poměrně nový faxový telefon a jeho majitel, který zrovna v tento den nebyl přítomen, kategoricky popírá, že by kdy docházelo k samovolnému spuštění faxu. Ani já sám jsem u sebe v kanceláři nic podobného nezaznamenal.
Poté jsme kolektivně pomocí mentálních dotazů získávali informace od mimozemšťanů. Obsah našich jednoznačných otázek na odpovědi typu ano-ne lze krátce shrnout takto. Je pro ně obtížné se zhmotnit v našem časoprostoru z energetických důvodů. Jsou nám geneticky jen podobní. Paralelní svět existuje. S vedoucím expedice Martinem se sejdou v budoucnu tři mimozemšťani. Tato otázka byla vyvolána a analyzována naší nezapomenutelnou přítelkyní a členkou Manhiru Danou, od té doby zesnulé.
POKUS O KONTAKT NA BACÍNĚ II
Setkání se uskutečnilo v rámci kursu radioniky pro pokročilé, které bylo organizováno během posledního březnového víkendu v roce 1998 v pensionu Český kras ve Vinařicích u Berouna. Jeho účastníci projevili mimořádný zájem o setkání mimo rámec kursu. Setkání se uskutečnilo v sobotu večer za účasti Martina, Honzy, Jitky, Jana, Miroslava, Karla, Vlastimila, Ireny a nové členky Mariky. Již odpoledne jsem se spojil s mimozemšťany, s jejich velitelem, abych zjistil mentálním dotazem, zda všichni jmenovaní se mohou zúčastnit. Zákaz účasti dostali dvě přítomné děti (matky Ireny) a Jitka s Honzou. Protože oba jmenovaní přesto se chtěli zúčastnit, opět jsem se dotazoval na podmínky jejich případné účasti. Bylo doporučeno, aby dostali “školení” proti strachu z mimozemšťanů. To jsem se pokusil volným rozhovorem s uvedenými uskutečnit. Dohodli jsme se, že Jitka bude přihlížet akci ze vzdálenosti cca 100 metrů a Honzu bude mít na starosti moje zástupkyně pro danou akci Irena.
Po večeři jsem sezval všechny účastníky a dal jim pokyny týkající se jejich bezpečnosti a jak se mají chovat při případném zhmotnění mimozemšťanů. Jako pomůcky byly použity:
- Multirad tj. radionická vysílačka Fyzapu
- papírová trubice o průměru cca 10 cm jako základ prostorového filtru
- byly vyrobeny radionické resonátory znázorňující kosmickou loď s okénky.
- všichni účastníci měli pendly a L dráty
Vydali jsme se na vrch Bacín kolem 7. hod večerní. Instalovali jsme na otevřené louce Multirad. Od něho ve vzdálenosti cca 10 metrů je dlouhý pruh pozitivní zóny . Prostorový filtr nesl Miroslav nebo Honza. Vložili jsem rezonátory do Multiradu, navíc s pyramidálním křemenným éterickým aktivátorem. Jitka testovala pendlem zónu vycházející z neuzavřené vysílačky: Pendl se jí začal točit značnou rychlostí, až postupně rotoval, jako vrtule u letadla. Jitka vykřikla a odešla s pendlem na dohodnutou vzdálenost. Provedli jsme meditaci, kterou řídila Irena. V ní jsme srdečně zvali své bratry z Kosmu a slibovali jim naši oddanost. Poté jsme se rozestavili všichni do hloučku, až na Jitku, která se vzdálila do vzdálenosti asi 100 m.
Začali jsme provádět standardní způsob radionické lokalizace objektu:
- vložení rezonátoru do vysílačky
- odečet času, kdy kolem vysílačky přestane působit zóna a tím zjištění vzdálenosti objektu od vysílačky
- naplnění prostorového filtru a jeho nasměrování k objektu, což lze zjistit podle maximálního pohybu pendlu u ústí směrového filtru. Místo vkládání a vynětí rezonátoru z vysílačky, lze rezonátor umístit trvale do vysílačky. Vzdálenost se pak zjišťuje mentálními dotazy.
Brzy v 19 h 25 jsme zachytili rezonující objekt - kosmickou loď mimozemšťanů. O tom jsme se přesvědčili tím, že kolem vysílačky se přestal točit pendl. Loď se nacházela asi 100 km na jih od nás, ve výšce cca 200 km, tj. nad pohořím Šumavy. Nutno podotknout, že tato oblast se vyznačuje mimořádně vysokou koncentrací kosmických objektů. Zprvu loď kolmo klesala k zemi a to do výšky cca 100 km po dobu 15 minut (rychlost klesání lodi je cca 400 km/hod) (obrázek 5.2). Poté namířila přímo naším směrem s vodorovnou složkou rychlosti cca 200 km/hod. Při změně kursu v 19 h 45 jsme všichni pocítili tlak jakoby ze shora na hlavu a ramena. Tento jev se u zkušených sensibilů nazývá efekt klobouku. Nastává zřejmě při obrovském zvýšení objemu vlastní aury, která začíná něco vážit. Jitka cítila subjektivně veliký tlak a začala křičet. Zavolal jsem jí k nám, chytl za obě ruce, abych jí dodal energii a odvahu. Přitom jsem jí domlouval verbálně. Po zbytek akce zůstala s námi u mé zástupkyni Ireny v hloučku. Periodickou lokací (vždy asi po 2-3 minutách) jsme zjišťovali polohu lodě. Loď se blížila k nám zprvu přímočaře když se přiblížila na cca 10 km, vychýlila se poněkud na západ a nabrala výšku.V 19h 54, 20h19 a 20h 21 jsme zpozorovali ve směru výskytu lodě záblesk. V 20 h 30 se ve výšce přibližně 1000 m zastavila a po 9 hod večerní nehmotně (neviditelně) přistála na louce pod námi, asi ve vzdálenosti 300 m (obrázek 5.3). Byla již tma a bylo pod mrakem.
Po přistání jsem navázal mentální kontakt s lodí. Na palubě bylo pět bytostí. Kontakt byl přislíben pouze mentální, zvukový a optický. Mohli jsme se přiblížit o 100 m k lodi, což jsme uskutečnili. V novém místě jsme nic mimořádného vnitřně necítili, jak tomu bylo v předcházejících případech. Zato po krátké době se při okolním trvalém dokonalém bezvětří zvedl krátký závan větérku. Znenadání jsme slyšeli táhlý pištivý zvuk, táhnoucí se podél louky. Zvuk byl vydáván nějakým zdrojem pohybujícím se v lese podél okraje louky. Domnívali jsme se zprvu, že jde o křik ptáka, ale po dodatečném vzájemném dorozumění jsme usoudili, že se to podobalo spíše zvuku tření plechu o plech a nepřipomínalo to žádný reálný zvuk v evropské krajině. Zvuk byl podobný zvuku vysoko obrátkové elektrické pily. Možná tentýž zvuk, co slyšela paní Hrachová u Strážova. Jak jsme sledovali zvuk, tak jsme udělali čelem zad. Pohybem pendlů jsme jasně cítili, že mimozemský objekt působící na nás přešel ze spodní části louky na část nad námi. Zároveň všichni zaregistrovali jasnou bílou mlhu vznášející se nad travou louky těsně nad námi, která se tam předtím nevyskytovala. V mlze bylo občas vidět pohybující se meandry připomínající pomalý blesk s jasně bílým hutnějším zabarvením mlhy. Mlha byla od nás ve vzdálenosti asi 10 metrů. Vydal jsem se do ní, zatím co hlouček stál opodál. Prý mi mlha sahala až po pás, nic zvláštního jsem ale necítil.
Navrátil jsem se do hloučku a zpozoroval jsem, že nad hlavou každého z nás leží tatáž bílá mlha (obrázek 5.4)a to v tloušťce cca 20 - 30 cm. Prakticky to byla naše aura a na louce jsme zřejmě viděli auru na části louky. Ta byla zřejmě indukovaná přítomností mimozemšťanů. Změřil jsem náš ódomoment a ten se zvětšil nepředstavitelným způsobem na velikost řádu přesahující ódomoment Země,který je částečně vykompenzovaným absolutním ódomomentem Země.V určitém okamžiku nastal opět závan větru a měli jsme pocit, že mimozemšťané jsou přímo mezi námi. Jako na potvrzení nám přestali fungovat pendly, přiblížením k ruce nebo na základě mentálního dotazu se nepohybovaly. Vnitřní mentální dotaz však byl možný (pendl se modelově v představě vědomí pohybuje či nikoliv). Jako příčinu nefunkčnosti pendlu mě byla vnuknuta odpověď na můj dotaz, že se částečně deformuje náš časoprostor. To bylo potvrzeno jednoznačným mentálním dotazem. Ptali jsme se odkud jsou, na to si přesně nepamatujeme odpověď, ale asi pocházejí původně z planety Země, z civilizace Atlantů. Ptal jsem se na jejich podobu. Mají postavu vysokou cca dva metry, modré oči, světlou pleť a na rozdíl od nás veliké uši umístněné níže než ty naše. V určitém okamžiku vykřikla Jitka, neboť byla tlačená hrubou silou k zemi a to z předu do zadu. Byla zachycena sousedy, jinak by byla povalena na zem silou bez zjevného hmotného nositele.
Nastal opět krátký závan větru a měli jsme pocit, že mimozemšťané odešli. Náhle Irena a někteří další začali cítit jasnou vůni fialek. Nutno podotknout, že žádné fialky na louce nerostly. Brzy se nám potvrdilo pohybem pendlu, že mimozemšťané odešli ve směru jejich původního přistání. Mimozemský nehmotný ale materiální faktor se vrátil na jejich loď. Brzy startovali, což se projevilo enormním zvýšením amplitudy kmitů pendlu ve směru, odkud startovali. Odešli jsme z vrchu Bacínu značně prokřehlí, ale plní dojmů, které se nám hluboko vryly do paměti. Asi hodinu po kontaktu měli všichni účastníci zvýšený ódomoment cca o 100 %.
Na následujících obrázcích 5.5, 5.6, 5.7,5.8, popisujících různé lety lodí, jsou znázorněny propojené body trajektorie lodě. Ty byly získány dodatečným výpočtem z aktuálních údajů, získaných během radionického pokusu. Příslušné časy odpovídaly bodům na dráze lodě.Na následujícím obrázku je časový průběh výšky a vzdálenosti sledované lodě. Z něho vyplývá, že loď zprvu nevnímá ódické záření radionické vysílačky. Teprve po určité době trvání morfické rezonance mezi kopií lodě ve vysílačce a lodí v prostoru, loď změní kurs.
Při změně kursu obvykle pocítí obsluha u vysílačky tlak na hlavu a ramena. Je to tak zvaný efekt klobouku, kdy lidské tělo je ze shora zřejmě zatíženo značným sloupcem éteru, který něco váží a tudíž lidé ho cítí. Pak loď klesá na cíl více méně rovnoměrnou rychlostí. To znamená, že nepůsobí na ni žádné zrychlení a tedy ani tíže zemská. Posádka lodě, nebo její automatika, dovede odstranit vliv zemské tíže. Přistávací manévr, pokud nastane, se obvykle děje přesně ve směru místního magnetického poledníku.
Typická závislost výšky lodě od vzniku resonance. Záporné vzdálenosti: loď se vzdaluje od vysílačky do vzdálenosti -(-75) + 40 = 115 km. Pak se přibližuje k vysílačce, kterou dostihuje ve vzdálenosti 40 km od polohy vzniku resonance. Uvádíme dvě schémata jedné trajektorie popisované různými souřadnicemi. Loď nejprve po rezonanci klesá a vzdaluje se od vysílačky. Ve vzdálenosti 115 km od vysílačky a v čase 20 minut od resonance zcela mění svůj kurs. Začne se pohybovat k vysílačce. Mezi časy 20 a 100 minut je málo měření, ale lze předpokládat,že rychlost lodě se podstatně zmenšila na 50 km /hod, když předtím byla 500 km/hod. Po sté minutě loď začne s nepatrným zrychlením a = 0,001 g klesat s průměrnou rychlostí 80 km/hod, aby přesně přistála u radionické vysílačky.Při odletu stejné lodě jako v dvou předcházejícím grafu z místa původního přistání, loď nabude rychlosti 150 km/hod při počátečním zrychlení 10 m/sek2 = g. Vzdálenost od vysílačky činila cca 300 m. Výška a pozemská vzdálenost rostou souměřitelně.
POKUS O KONTAKT V OLBRAMOVICÍCH III
V době kolem letního slunovratu v roce 1999 jsme se naposled sešli na střelnici v Olbramovicích. Přivezli jsme tenkrát radionickou vysílačku Multirad a nově zkonstruovaný prostorový filtr na detekci směru ódicky aktivované kosmické lodě. Tento kontakt byl posledním pokusem v rámci expedice Lama. Proto jsme tento kontakt prožívali poněkud v povznesené náladě. Jistě k tomu přispělo výborné víno našeho hostitele vodnáře Jirky, který nechává kvasit a ošetřuje ho pod pyramidami laboratoře Fyzap. Instalovali jsme stejné pokusy jako před rokem.
Radionické sledování kosmické lodě jsme zahájili v pátek 28. června ve večerních hodinách. Dráha letu lodě byla zcela neobvyklá.Loď vykonala po svém přiblížení klikatou dráhu, nabírala výšku, kterou pak snížila. Poznámka: Let byl sledován pendlem. Měření byla prováděna po 10 minutách.Vracela se zpátky a stála též na místě. Vzniká dojem, že stála na místě ve vzdálenosti kolem 50 km a výšce 17 km. Na konci letu se přibližovala rovnoměrně bez anomálií. Zastavila se nad prostorem naší vysílačky na několik minut. Po navázání mentálního kontaktu jsme se dozvěděli, že šlo o automatickou nepilotovanou loď. Když loď stála ve vzdálenosti 45-50 km, nastal pravděpodobně malý rozkyv našeho zavěšeného magnetu.
V sobotu dopoledne byla radionarem zjištěná loď ve vzdálenosti 150 km. Její dráha též jevila značnou abnormalitu . Loď nejprve klesala zhruba po parabole k našemu stanovišti. Ve výšce kolem 30 km přerušila tento typ dráhy a klesala kolmo k nám. Je důležité si všimnout, že kolmé klesání se dělo stále stejnou rychlostí cca 17 m/s, tj. 60 km/h. Poznámka: Měření byla prováděna po 5 minutách. Loď poklesla na výšku 300 m, krátce setrvala a pak vzlétla pryč.
Téhož večera bylo provedeno poslední sledování dráhy kosmické lodě. Loď se přibližovala průměrnou rychlostí 150 km/h a zastavila se ve vzdálenosti přibližně 500 m od našeho stanoviště. Velmi zajímavým jevem byl vznik aury modrofialového zabarvení kolem antény radionické vysílačky (obrázek 5.9), když loď se dostala na vzdálenost 30 km a blíže. Pozorovaná aura měla tvar obráceného koštěte: úzký konec dole u vysílačky a rozbíhající se konec ve výšce cca 3 m nad koncem antény . Když loď se dostala do vzdálenosti 3 km, na tuto auru antény se přilepil kolmo k anténě paprsek stejné světelné intenzity a zabarvení . Světelná intenzita byla na prahu citlivosti oka. Nicméně 80 % účastníků ji po jisté krátké době spatřilo. Důležité bylo zjištění, že paprsek od antény vysílačky směřoval tam, kde se nacházela kosmická loď. Opět jsme cítili jistý typ neklidu v těle, mravenčení v končetinách. Naše ódomomenty se zvětšily o mnoho řádů a též tloušťka osobní aury každého z nás se zvětšila takřka o 300 %. V duchu jsme se rozloučili s pokusy o kontakt s mimozemšťany. Ani nám nebylo líto, že se před námi nezhmotnili do hmoty našeho světa a zůstali materiálně na jeho okraji, pro naše oči neviditelní. Jistá nostalgie nás přesto přepadla v souvislosti s expedicí LAMA. Na štěstí jsme byli pozvaní na přátelské posezení se slováckou kapelou v prostorách vinných sklepů našeho kamaráda Jirky. Tam jsme si slíbili, že v nějaké další akci budeme v nastoupené cestě pokračovat.