Aura jako ódomagnetická tekutina

Provedené pokusy ukazují, že ód obklopující pendl a jevící ódomagnetické vlastnosti lze modelovat silově jako magnet. Nachází-li se pendl v jiném ódomagnetickém poli nebo v obyčejném magnetickém poli, působí na ně síly, jako by byl právě magnetem. Tyto síly jsou různé od nuly jen v případě nehomogenního magnetického nebo ódomagnetického pole. Snaží se stáčet magnet (pendl) tak, aby jeho ódomagnetické pole bylo souhlasné s působícím polem. Jestliže tomu už tak je, pak v nehomogenním poli vzniká síla, vtahující odomagnet úměrně spádu intenzity zóny.

Aura člověka je vlastně oblast aktivovaného éteru - ódu kolem lidského těla (viz obrázek 12.1). Ód se svými ódomagnetickými vlastnostmi se nachází nejen kolem pendlu, ale i kolem všech nástrojů držených senzibilovou rukou (viz natékání ódu do pendlu,odstavec proutkařství)). Máme-li vysvětlit jeho podstatu, musíme objasnit hlavně tato experimentální fakta:

Ód je generován v lidském těle a pravděpodobně ve všech hmotných systémech. Vytváří kolem nich několikacentimetrovou vrstvu.

1. Dotkne-li se jakýkoliv předmět ódické vrstvy, nateče tato vrstva na jeho povrch, přičemž vytváří pravidelnou opakující se strukturu, kterou lze zjistit pendlem. Dotkne-li se ód zemského povrchu, zmizí z povrchu předmětu.
2. Povrch předmětu se dá od ódu očistit, a to mechanickým setřesením, spláchnutím vodou nebo mírným zahřátí nad plamenem.
3. Ód může být zmagnetizován a sám má schopnost magnetizace. Existuje silová analogie mezi severním N pólem a M polaritou jakož i mezi jižním S pólem a F polaritou.
4. Je nutné objasnit vznik aury v místě silného ódického působení, jakož i principiální možnost rychlého ovlivnění ódické síly myslí nebo nadvědomím.

Tato fakta i konkrétní experimentální výsledky může dobře popsat model ódomagnetické kapaliny.
Ódomagnetické fluidum (OMAF) má podle tohoto modelu vlastnosti analogické dobře známým vlastnostem feromagnetických tekutin (FMAF) . Ty jsou koloidním roztokem magnetických částeček o velikosti 0,001 - 0,1 mikronu v organické kapalině. Každá částečka je nepatrným magnetem s N a S pólem. FMAF vytváří v objemu, který zaujímá, jednodoménovou magnetickou strukturu, kde magnetizace M je homogenní a nasycená. Stabilní existence feromagnetických tekutin je dána vhodným povrchovým napětím, viskozitou a působením vnějších, především magnetických sil. Magnetická interakce mezi magnetickými dipóly částeček nesmí být příliš veliká, aby nenarušila podmínky stability kapaliny. Může nastat případ, kdy je magnetická energie uvnitř magnetické kapaliny příliš veliká a magnetický moment u každé částečky bude příliš veliký. To způsobí, že kapalina sice teče, ale má koaguláty, a tudíž je nehomogenní. Tento stav nazveme kapalný stav ódu. A nebo bude magnetická kapalina mít příliš vysokou koncentraci magnetických částeček. To způsobí, že kapalina je sice homogenní, ale neteče. Tento stav nazveme ód v pevném stavu.
Technické magnetické kapaliny jeví zajímavé vlastnosti, kterým by měly odpovídat některé vlastnosti ódomagnetického tekutiny. Jsou to:

1. Magnetoviskózní efekt. Ten spočívá v poklesu viskozity magnetické kapaliny s rostoucí intenzitou magnetického pole působícího na kapalinu. Magnetické tahy způsobují pravděpodobně zkapalnění ódu pod vlivem působících magnetických či odomagnetických polí.
2. Transport magnetické kapaliny rotujícím magnetickým polem. Sensibil - magnetizér může pomocí speciálních pohybů způsobit vznik rotačního ódomagnetického pole, které přivodí změny v hustotě ódické vrstvy kolem pacientova těla.Technika používaná léčiteli.
3. Magnetostatický efekt. Spočívá ve zvýšení tlaku v magnetické kapalině v důsledku zvětšení intenzity působícího magnetického pole. Experimentálně pozorovaná interakce mezi nadvědomím a pohybem pendlu může být hypoteticky pochopena: signál přicházející z nevědomí generuje interní ódomagnetické pole v senzibilově těle. Toto pole zvětšuje tlak ódomagnetické tekutiny v těle.Ta pak z těla vytéká jako jisté množství ódu, způsobující jednorázový pohyb pendlu.
4. Efekt levitace nemagnetických těles. Nemagnetická tělesa ponořená do magnetické kapaliny jsou nadnášena ve směru poklesu magnetického pole. Touto cestou je možné hypoteticky vysvětlit telekinetické jevy provozované různými senzibily včetně levitace.
5. Nestabilita povrchu magnetické kapaliny. Nastává v magnetických polích, obzvláště střídavých. Pro dynamická ódomagnetická pole můžeme očekávat emisi koagulátu ódomagnetické tekutiny z povrchu těla do volného prostoru.
6. Vznik rozptylu světla. Nastává na magnetických částečkách, uspořádaných do řetízků podél siločar magnetického pole v magnetické kapalině. Nyní lze pochopit vznik interakční aury (viz obrázek 12.4). Jedná se o difrakci světla na elementárních ódočásticích ódické kapaliny. Částice jsou uspořádané podél siločar působící zóny jako v případě technických magnetických kapalin .

Náš model musí samozřejmě vysvětlit vznik ódické síly mezi pendlem drženým v dlani pravé ruky a dlaní levé ruky. Na začátku budeme předpokládat, že ódomagnetické fluidum vytváří kolem těla jednodoménovou magnetickou oblast, jak je to v případě technických magnetických kapalin. Elementární ódočástice jsou nepatrnými ódomagnety, které jsou všechny orientovány jedním směrem, a to zřejmě kolmo na povrch lidského těla. Dipólové momenty M ódomagnetické tekutiny jsou u muže orientovány následovně: v pravé půlce těla F polarita se nachází u povrchu těla, M polarita od povrchu těla. V levé půlce mužského těla je tomu obráceně: M polarita se nachází u povrchu těla a F polarita od povrchu těla. U žen je tomu obráceně. Tuto orientaci lze dokázat tak, že přímo na povrch levé půlky těla muže dáme N pól permanentního magnetu a současně na povrch pravé části těla S pol magnetu (viz obrázek 12.5 ).Jako následek vždy pozorujeme zánik ódické síly mezi levou a pravou rukou. Pendl se nerozpohybuje. Totéž platí pro levou ruku. V rámci našeho modelu to lze snadno vysvětlit tím, že N pól odpuzuje M polariu a S pól odpuzuje F polaritu. Opačně orientovaný permanentní magnet vzhledem k orientaci odomagnetické vrstvy, tj. přiložený svým S pólem k M povrchu těla nebo N polem k F povrchu těla přitáhne na povrch těla víc ódomagnetické kapaliny, což se projeví větším rozkmitem pendlu. Při opačné polaritě naopak je odomagnetická kapalina vypuzena z povrchu těla dovnitř těla. Sensibil se stane necitlivým. Proto se při použití pendlu nebo jiných proutkařských nástrojů nedoporučuje při jistých metodách mít v kapce magnet.

Pro pochopení role magnetizovaného ódu kolem těla vzhledem k pohybu kyvadla je poučný následující kvalitativní experiment. Udělejme si pendl, kde závěsem bude obyčejná niť a závažím váleček z měkkého železa. Na tento váleček nechť jde volně zastrčit magnetický prstenec - toroid (vis obrázek 12. 6.). Ten se magnetickou silou přichytí na váleček. Můžeme ho nastrčit tak, aby dolu mířil severní pól (N) nebo jižní pól (S). Nyní náš pendl zavěsíme na chemický stojan a přeneseme ho nad magnet, který zprvu bude mít navrh severní N pól, přičemž dáme S pól na spodní stranu prstence. V tom případě pozorujeme levotočivou rotaci našeho pendlu, když do ně trochu strčíme. V případě, že magnet má navrch jižní pól (S), pak pozorujeme po postrčení pravotočivou rotaci pendlu, je-li na spodní straně prstence N pól. Vidíme, že i v tomto případě mužský odomagnetický pól M je analogický k severnímu pólu N, ženský odomagnetický pól F je analogonem jižního pólu S. V případech, kdy se magnet točí nad magnetem, nastává přitahování obou magnetů. V opačném případě jejich odpuzování. V případě, že dochází k přitahování, pak tato síla působí vždy do středu spodního nepohyblivého magnetu. Vychýlí-li se náhodně horní pohyblivý magnet, pak tato "centrálně působící" magnetická síla uvede pohyblivý magnet do kruhového pohybu. Zřejmě tomu bude obdobně v případě závaží pendlu rotujícího v odomagnetickém poli jiného člověka. Proto je vhodné zavést odomagnetické siločáry tak, aby vyjadřovaly směr odomagnetického působení v daném místě. Tím si ódickou auru můžeme vyplnit siločarami. Ty modelují auru člověka takovým způsobem, který odpovídá visuálním pozorováním výkonných citlivců (viz obrázek 12.7)

Tento náš přístup musí vysvětlit experimentální fakt, že senzibilům kmitá pendl kolem lidského těla kolmo na povrch těla. Užijeme-li analogii dvou magnetů, tak ty na sebe vzájemně silově působí nejprve tak, aby směr jejich magnetického pole byl totožný. Teprve potom se přitahují. Na obrázku vidíme, že držíme-li pendl v ódické zóně člověka (v jeho auře), pak, lhostejno, zda jsme na jeho levé či pravé straně, bude na náš pendl působit odomagnetická síla, která se bude snažit rozkmitat pendl v rovině závěsu kolmé na povrch těla. Výsledkem tohoto působení je rozkyv pendlu kolmo na povrch těla.

Naše vysvětlení experimentálních dat je pouze modelem. Je proto těžké usuzovat, jaká je podstata částeček OMAF kapaliny. O jejich maximální velikosti podává svědectví difrakce viditelného světla na prostorově modulovaném ódickém poli. Protože aura vzniká ve viditelné oblasti elektromagnetického spektra, mají částečky ódomagnetické kapaliny maximální velikost řádově 100 nanometru.